Vylodění na Kerči skončilo pro Sověty masakrem. Vojáci skákali do ledové vody přímo pod německé kulomety

Ráno 26. prosince 1941 se k plážím kolem Kerče blížily desítky rybářských člunů, vlečných bárek a velrybářských šalup. Specializované vyloďovací prostředky sovětské námořnictvo v Černém moři prakticky nemělo, a nikdy za celou válku tento problém nevyřešilo. Vojáci 51. a 44. armády, podporovaní Černomořským loďstvem a Azovskou flotilou, měli provést dosud největší sovětskou amfibickou operaci. Plán počítal s překvapením, rychlostí a koordinací. Nedostal ani jedno z toho. Improvizovaná plavidla se kvůli ponoru nedostávala ke břehu, pláže blokoval led a muži byli nuceni vystupovat do vody po hruď, někde až po krk. Kdo se probrodil k souši, stál na otevřené pláži pod palbou kulometů, minometů a lehkého dělostřelectva. Kdo se neprobrodil, zůstal ve vodě.

Pláže, které pohltily celé roty

Sovětské velení rozptýlilo síly do řady oddělených výsadků na obou stranách Kerčského poloostrova. Na azovské straně se vojáci vylodili u mysů Zjuk, Tarchan a Chroni, na jižní straně u Kamyš-Burunu, Eltigenu a Starého Karantinu. Právě jižní úseky se staly nejkrvavějšími. Německé pozice 46. pěší divize tam seděly na vyvýšeninách s přímým výhledem na pláže; kulomety a minomety rozbíjely čluny ještě před dosednutím. Z 5 200 mužů určených pro Kamyš-Burun se na břeh dostalo jen 2 175. Zhruba polovina z nich byla rozprášena nebo zničena do rána.

Severní úseky dopadly o něco lépe. U Bulganackého zálivu se podařilo vysadit přes 1 400 mužů, tři tanky a děla. Opěrný bod tam přežil i německé protiútoky a udržel se. Rozdíl dělaly terén, možnost vyložit těžkou techniku a menší palebná dominance obránců. U mysu Tarchan ale šel ke dnu transportní člun „Vorošilov“ s asi 450 vojáky na palubě. Přesné rozdělení ztrát na utopené, umrzlé a zabité palbou prameny většinou nerozlišují; zimní Kerčský průliv si vybíral daň všemi způsoby najednou.

Feodosie: úspěch, který nikdo nerozvinul

Taktický zlom přišel 29. prosince, když se 44. armáda vylodila přímo v přístavu Feodosie. Tentokrát šlo o skutečné překvapení. Velitel německého XLII. armádního sboru Hans von Sponeck dostal hlášení o hrozícím odříznutí svých sil na Parpačské šíji a bez Mansteinova souhlasu nařídil okamžitý ústup z poloostrova. Manstein se pokusil rozkaz zrušit, ale Sponeckovo rozhodnutí už běželo. Za neposlušnost byl Sponeck zbaven velení a postaven před válečný soud; v roce 1944 byl popraven.

Feodosie otevřela Sovětům prostor, který mohli proměnit v průlom směrem do nitra Krymu. Neproměnili. Vykládka postupovala extrémně pomalu, některé velitele se nepodařilo vysadit s jejich jednotkami, spojení mezi výsadky selhávalo. Moment překvapení se rozplynul dřív, než ho kdokoli stačil využít. Do 2. ledna 1942 se operace proměnila ve statickou obranu. Podle sovětských součtů stála vyloďovací fáze 41 935 mužů, z toho 32 453 nenahraditelných ztrát.

Od prosincového výsadku ke květnové katastrofě

Krátkodobě výsadek splnil jeden cíl: odtáhl část německých sil od Sevastopolu a přerušil Mansteinův prosincový tlak na obléhanou pevnost. Jenže Kerčský poloostrov se stal pastí. Krymská fronta pod velením generála Kozlova a politického komisaře Mechlise podnikla na přelomu zimy a jara sérii neúspěšných ofenziv na Parpačské šíji, aniž vybudovala obranu do hloubky.

8. května 1942 udeřil Manstein operací Trappenjagd. Drtivá letecká podpora Richthofenova VIII. leteckého sboru rozbila jižní sektor 44. armády, průlom přišel bez skutečné hloubkové obrany a sovětský ústup za Turecký val se opozdil o dva dny. Výsledek byl zdrcující: podle americké armádní historie padlo do německého zajetí 170 000 sovětských vojáků. Sovětské prameny uvádějí 176 000 celkových ztrát. Květnová porážka byla řádově větší než krvavý prosincový výsadek, a z vojenského hlediska rozhodující.

Stalin hledá viníky

Směrnice Stavky č. 155452 ze 4. června 1942 je neobvykle otevřený dokument. Jmenuje Kozlova, Mechlise i další velitele a obviňuje je z „nepochopení povahy moderní války“. Fronta neměla druhé a třetí sledy, velení ztratilo spojení, součinnost s letectvem neexistovala. Mechlis byl odvolán z funkcí zástupce lidového komisaře obrany a šéfa hlavní politické správy a degradován. Kozlov přišel o velení fronty a byl snížen z generálporučíka na generálmajora.

Dokument je pozoruhodný tím, co nepřiznává. Systémový problém, že Sověti spustili největší amfibickou operaci války prostředky, které na ni technicky ani velitelsky nestačily, zůstává mezi řádky. Existuje sovětská poválečná štábní studie operace, jejíž anglický překlad uchovává archiv U.S. Naval War College. I ta ale hledá viníky spíš mezi lidmi než v doktríně.

Co Kerč stála a co vzala

Po květnové porážce získal Manstein volné síly a mohl dokončit útok na Sevastopol. Krym zůstal v německých rukou až do roku 1944. Prosincový výsadek, který měl poloostrov osvobodit, nakonec jen prodloužil jeho utrpení.

Vojáky na kerčských plážích nezabila jen německá palba. Zabilo je rozhodnutí provést obrovskou operaci s rybářskými čluny místo vyloďovacích plavidel, s roztříštěným plánem místo soustředěného úderu, s komisařem místo velitele. Ledová voda Kerčského průlivu byla jen posledním článkem řetězu, který začínal daleko od břehu.