Deset kilometrů v hodině na vodě, skoro dvojnásobek oproti americkému M113. Jenže od premiéry na moskevské přehlídce uplynulo deset let a Kurganec stále není ve výzbroji.
9. května 2015 projely Rudým náměstím dva dosud neznámé pásové stroje na společné platformě Kurganěc-25. Jeden nesl bezosádkovou věž se 30mm kanonem, druhý jen dálkově ovládaný kulomet. Právě ten druhý, transportní varianta označovaná jako B-10, měl být odpovědí na otázku, jak rychle dokáže těžký pásový transportér překonat řeku. Dvě vodní trysky v zádi, sklápěcí vlnolam na přídi a kalová čerpadla mu podle technických profilů dávají rychlost až 10 km/h na vodě. Americký M113, nejrozšířenější plovoucí pásový transportér posledního půlstoletí, zvládá 5,8 km/h, a to jen pohonem pásů, bez jakýchkoli trysek. Na papíře tedy Kurganec skutečně drtí klasiku. Problém je v tom, co se děje mimo vodu.
Vodní trysky versus zbytek světa
Rychlost 10 km/h na vodě zní impozantně, dokud člověk nesáhne po širším srovnání. Starý M113 je snadný terč, jde o konstrukci z konce padesátých let, která se ve vodě pohybuje prostým záběrem pásů. Jenže český Pandur II, kolový transportér ve službě Armády ČR, uvádí podle oficiálních údajů Ministerstva obrany tutéž plavební rychlost: 10 km/h. A moderní západní pásové platformy jako CV90 MkIV nebo Lynx KF41 otázku plavby řeší jinak, buď ji obětují ve prospěch vyšší ochrany a palebné síly, nebo ji v oficiálních materiálech vůbec nestaví jako klíčový parametr. Kurganec tedy vyniká v disciplíně, kterou si konkurence často záměrně nevybírá.
Přesto je fér říct, že pro překonávání vodních překážek má dedikovaný vodní pohon reálný taktický smysl. Jednoduchý výpočet: 500metrovou řeku překoná stroj při 10 km/h za zhruba tři minuty, zatímco M113 potřebuje přes pět. Dvě minuty navíc pod palbou mohou rozhodovat. Ale jen za předpokladu, že stroj skutečně existuje v sériové výrobě a jednotky s ním umějí pracovat.
Kulomet a nic víc
Tady začíná druhá část příběhu. Transportní B-10 nese dálkově ovládanou zbraňovou stanici s 12,7mm kulometem Kord, denní dosah 3 000 metrů, noční 1 500 metrů, zásoba 800 nábojů. Pro transportér to není neobvyklé, ale ve srovnání s bojovou variantou téže platformy vypadá výzbroj až spartánsky.
| Parametr | BTR / B-10 | BMP / B-11 |
|---|---|---|
| Hlavní zbraň | 12,7mm kulomet Kord | 30mm kanon 2A42 |
| Protitankové střely | — | 4× Kornet-EM |
| Aktivní ochrana Afganit | ne | ano |
| Amfibní pohon | 2 vodní trysky | 2 vodní trysky |
Obě varianty sdílejí podvozek i amfibní koncept, ale B-10 postrádá aktivní ochranný systém Afganit, který má jeho bojový sourozenec. Proč? Výrobce to veřejně nevysvětlil. Podle nás jde nejspíš o vědomý kompromis mezi rolí, hmotností a cenou, transportér má primárně dovézt pěchotu, ne vést palebný souboj. Výsledkem je ovšem stroj, jehož jediná výjimečná vlastnost se týká vody, zatímco na souši nabízí standard, ne převahu.
Deset let ve zkouškách
Časová osa projektu je nejtvrdším argumentem proti označení „supertransportér“. Podle sekundárních přehledů se platforma Kurganěc-25 objevila neveřejně už v roce 2013 v Nižním Tagilu. V květnu 2015 ji státní korporace Rostec poprvé ukázala veřejnosti na moskevské přehlídce. Tehdejší šéf projektu Albert Bakov řekl agentuře TASS, že sériová výroba by mohla začít v letech 2017–2018.
Nestalo se. V květnu 2024 byl upravený B-10 zachycen na zkušebním polygonu, stále s kulometem Kord, stále bez Afganitu. A 22. května 2025 zástupce holdingu High Precision Systems pro Interfax uvedl, že Kurganěc-25 je „ve fázi předběžných zkoušek blížících se dokončení“. Deset let po premiéře tedy nejde o sériově zavedené vozidlo, ale o platformu, která stále prochází testováním.
Co to znamená pro české srovnání
Česká armáda jde jiným směrem. Vláda v roce 2023 schválila nákup 246 bojových vozidel pěchoty CV90 za 59,7 miliardy korun, stroj stavěný primárně na ochranu posádky, modularitu a palebnou sílu, nikoli na rychlou plavbu. Pandur II, který už ve výzbroji je, přitom na vodě zvládá stejných 10 km/h jako Kurganec. V českém kontextu tedy ruský transportér nenabízí nic, co by domácí technika nedokázala, a to ani v té jediné disciplíně, kde měl dominovat.
Kurganec-25 BTR je zajímavá inženýrská ukázka toho, co dokáže dedikovaný vodní pohon na těžkém pásovém podvozku. Ale po deseti letech bez sériové výroby a bez doloženého bojového nasazení zůstává spíš demonstrátorem ambice než zavedenou bojovou schopností. Rychlost na vodě je působivé číslo. Samo o sobě ale válku nevyhrává.