Ukrajincům stačil levný dron a ruský tank T-90M boj prohrál. Vojáci se spoléhali na systém Štora-1, ale zradil je

Někdy v průběhu bojů v bachmutském sektoru navedl ukrajinský operátor levný dron přímo na T-90M Proryv, stroj, který Rostec oficiálně označuje za „prakticky nové bojové vozidlo“ a nejvhodnější tank pro moderní podmínky. Video, které následně zveřejnila skupina Code 9.2, ukazuje zásah shora do jednoho z nejslabších míst obrněnce. Dron stál řádově zlomek ceny tanku. A přesto vyhrál. Příběh ale není jen o jednom zásahu, je o střetu dvou logik, z nichž jedna stojí na desítkách tun oceli a druhá na kilogramovém stroji s kamerou.

Co Štora-1 skutečně dělá, a kde končí její možnosti

U starších variant T-90, konkrétně T-90A a exportního T-90S, tvoří Štora-1 jednu ze čtyř vrstev ochrany. Exportní katalog Rosoboronexportu ji popisuje jako „elektrooptický systém protiopatření“; v praxi jde o infračervené rušiče a automatické odpalování kouřových granátů. Smysl je jednoduchý: zmást naváděcí hlavici protitankové střely, která se řídí laserovým paprskem nebo optickým kontrastem, a zakrýt tank clonou aerosolu dřív, než střela doletí.

Jenže u T-90M je situace složitější, než jak ji podává titulková zkratka. Otevřené oficiální materiály Rostecu k verzi Proryv popisují automatické vypouštění aerosolových granátů a vícevrstvou ochranu, ale klasickou Štoru-1, tedy ty charakteristické infračervené „oslňovače“ po stranách věže, jako samostatný pojmenovaný systém neuvádějí. Posádka se tedy mohla spoléhat na obecný ochranný balík tanku, na kouřové clony a deklarovanou odolnost. Ale na Štoru-1 v podobě, jakou znají fanoušci vojenské techniky ze starších T-90? To z dostupných zdrojů potvrdit nelze.

Proč dron útočí tam, kam pancíř nesahá

Klasická protitanková logika počítá s hrozbou zepředu nebo z boku, odtud silný čelní pancíř, reaktivní bloky ERA a právě soft-kill systémy typu Štora. FPV dron tuhle logiku ignoruje. Útočí shora, na střechu věže, poklopy, motorový prostor. Místa, kde je pancíř nejtenčí.

Podle analýzy CSIS drony na ukrajinském bojišti plní hned trojí roli:

• Průzkum — vyhledávají obrněnou techniku a předávají souřadnice.
• Navádění — směrují na cíl dělostřeleckou nebo raketovou palbu.
• Přímý útok — operátor navádí dron v reálném čase na konkrétní slabé místo.

Reakční doba posádky je při útoku shora minimální. Kouřová clona nepomůže, když dron už letí poslední desítky metrů. A infračervený rušič je navržený proti naváděcí hlavici střely, ne proti člověku, který se dívá přes kameru a koriguje let ručně. Geometrie útoku i způsob navádění prostě obcházejí to, na co byl ochranný systém tanku stavěný.

Čísla, která mluví jasně

Databáze Oryx, která eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty, uvádí u T-90M celkem 154 kusů, z toho 102 zničených, 16 poškozených, 29 opuštěných a 7 ukořistěných Ukrajinou. Pro srovnání: starší T-80BVM, který je v ruské hierarchii o stupeň níž, má 149 ztrát. Nejmodernější sériový tank tedy na bojišti krvácí prakticky stejně jako jeho méně pokročilý protějšek.

Ukrajinský model pořizování dronů přitom CSIS popisuje jako přístup postavený primárně na komerčních komponentech, rychlých výrobních cyklech a těsné zpětné vazbě mezi frontovými jednotkami a dodavateli. Výsledkem je prostředek, který stojí tisíce dolarů a ničí techniku za miliony. Ekonomika tohoto střetu je pro ruskou stranu devastující, i když formálně tanky z bojiště nemizí.

Rusko samo přiznává, že původní ochrana nestačila

Nejsilnější důkaz, že dronová hrozba není mediální bublina, přichází přímo od výrobce. V květnu 2025 Rostec oznámil dodávku nových T-90M a T-72B3M a zároveň uvedl, že za tři roky provedl na tancích přibližně 200 konstrukčních úprav. Mezi nimi: instalace systémů elektronického boje pro potlačení dronů, ochranné sítě proti FPV a dodatečný pancíř věže i motorového prostoru.

Dvě stě úprav za tři roky. To není plánovaná modernizace, to je nouzová adaptace na hrozbu, se kterou původní projekt nepočítal. Tank, který měl být „průlomový“ už z výrobní linky, musí být v praxi přestavován, aby přežil prostředek za zlomek své ceny.

Tanky neumírají, ale mění se pravidla hry

Bylo by snadné napsat, že tank je mrtvý. Analytici z IISS ale varují před tímto zjednodušením; tanková válka se podle nich spíš proměňuje, než končí. Obě strany konfliktu se přizpůsobují: menší skupiny, více pěchoty, důraz na elektronické rušení, improvizovaná ochrana. Tank zůstává na bojišti, ale jeho role je jiná. Už není ocelovou pěstí průlomu. Je spíš pojízdným cílem, který potřebuje celý ekosystém ochrany kolem sebe, aby vůbec přežil cestu na dostřel.

T-90M Proryv je pořád technicky nejlepší sériový tank, který Rusko má. Jenže „nejlepší“ dnes znamená hlavně „nejčastěji nouzově upravovaný“. A to je možná nejpřesnější verdikt, který lze o střetu drahého pancíře s levným dronem vynést.