Česko do toho šlape a buduje prapor robotů. Ve Vyškově už testuje, jak nahradí vojáky na frontě

Česká armáda poprvé neřeší jen to, jakou techniku koupit. Řeší, jak z experimentu udělat opakovatelný proces, od prvního testu přes úpravu prototypu až po sériový nákup a zařazení do bojové sestavy. Právě proto ve Vyškově nesedí jen technici s drony, ale i právníci, ekonomové a taktici. Skupina má od ledna 2027 fungovat naplno a stát se filtrem, kterým projde každý robotický systém, než se dostane k jednotkám. Je to tichý, ale zásadní posun: armáda přestala debatovat o tom, zda robotizaci potřebuje, a začala skládat mechanismus, který ji má dodat.

Co se za „praporem robotů“ skutečně skrývá

Označení „prapor robotů“ je zatím spíš politicko-vojenská zkratka než hotový útvar s tabulkovými počty strojů. Organizační struktura, počet platforem ani finální cena nebyly veřejně zveřejněny. Jisté jsou tři věci: experimentální skupina ve Vyškově už existuje, ministerstvo obrany potvrdilo pět veřejných zakázek na téměř 3 000 dronů s dodáním do roku 2028 a na nákup bezpilotních systémů letos jde přes 350 milionů korun.

Nejde přitom o stavbu na zelené louce. Armáda má precedens: v roce 2020 založila 533. prapor bezpilotních systémů s cílovým stavem až 300 vojáků a plnými operačními schopnostmi od ledna 2025. Nová vyškovská skupina na tuto zkušenost navazuje, ale ambice je širší: zahrnout nejen vzdušné drony, ale i ozbrojená pozemní vozítka, protidronové systémy a robotické zbraňové stanice.

Smart Shooter, ozbrojená vozítka a test v ostrých podmínkách

První velkou zkouškou má být systém Smart Shooter, izraelské řešení pro ničení dronů přímo z pušky. Armáda ho chce ve druhé polovině roku 2026 otestovat v domácích podmínkách, konkrétně ověřit detekci cíle, efektivní dosah, vhodnou munici, chování při rušení signálu a použitelnost proti většímu počtu dronů najednou. Výrobce deklaruje schopnost zasáhnout malé rychlé drony na vzdálenost až 250 metrů, ale to jsou parametry z produktového listu. Česká vojsková zkouška teprve ukáže, co systém zvládne v praxi.

Vedle toho se testují ozbrojená pozemní vozítka. Generál Petr Milčický v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal model, kdy lidská jednotka dostane do sestavy vozítko se zbraní, které může vjet do nebezpečného prostoru a vést palbu, aniž by voják riskoval vlastní život. Vojenský technický ústav přitom veřejně zmiňuje zbraňovou stanici MARTA jako prostředek právě pro takové platformy. Dosavadní armádní roboti sloužili hlavně k ženijním a pyrotechnickým úlohám, tedy k odstraňování min či sběru vzorků. Nový směr je výslovně bojový.

Nahradit vojáka neznamená vyřadit člověka

Ministr obrany Zůna mluví o tom, že armáda chce „nahradit vojáka na bojišti technologiemi“. V praxi to ale neznamená frontu bez lidí. Jde o přesun nejrizikovějších úkolů na techniku: průzkum, vyhledání cíle, boj s drony, ochrana základen, logistika v ohroženém prostoru. Člověk zůstává v roli operátora, rozhodčího a velitele.

Ministerstvo současně zdůrazňuje, že robotizace zvyšuje nároky na kvalitu vojáků, ne že by je snižovala. Vyškovská skupina má sdružovat technické experty, právníky i ekonomy, právě proto, že zavádění autonomních systémů naráží na otázky, které čistě technický tým nevyřeší.

Zákon jako brzda a alianční tlak jako motor

Milčický otevřeně pojmenoval klíčovou překážku: zákon o veřejných zakázkách umí pracovat s výzkumem, vývojem a prototypem, ale sériový nákup po úspěšném testu naráží na delší standardní režim. Vojáci něco otestují, výrobce upraví, a pak se čeká měsíce na formální akvizici, zatímco bojiště se mění. Armáda prosazuje zkrácení prodlevy mezi ověřeným prototypem a nákupem, konkrétní paragrafové znění novely ale veřejně zatím není.

Tempo přitom diktuje i alianční kalendář. Na summitu NATO v Ankaře 7.–8. července 2026 se bude měřit, jak členské státy plní haagský závazek investovat do roku 2035 celkem 5 % HDP do obrany a souvisejících výdajů. Česko pro letošek počítá s celkovými obrannými výdaji 184,7 miliardy korun, tedy asi 2,06 % HDP; do cíle 3 % v roce 2030 je daleko. Robotizace a bezpilotní schopnosti nejsou izolovaný český nápad, ale součást širší alianční agendy, která domácí modernizaci dává tvrdší termíny.

Česko dohání, ale má systém

Spojenci experimentují ve větším měřítku. Americká armáda v projektu Flytrap přímo v Litvě testuje protidronové technologie společně s britskými výsadkáři a výsledky rovnou překlápí do doktríny. Britové v projektu NYX financují autonomní drony jako „wingmany“ k vrtulníkům Apache. Česko v tomto srovnání není na špici, ale dělá něco, co řada spojenců teprve řeší: zakládá stálou experimentální kapacitu, která má z jednorázových testů udělat systém.

Právě v tom je skutečný průlom vyškovské skupiny. Ne v počtu dronů, ne ve slově „prapor“, ale v tom, že armáda poprvé staví most mezi laboratoří a bojištěm a snaží se ho zpevnit dřív, než po něm bude muset přejít pod palbou.