Ruský expert radí Kremlu, jak srazit Kyjev na kolena úplným blackoutem: stačí jediný úder a celé regiony zhasnou

Na první pohled to vypadá jako další z řady válečných výhrůžek, které se denně valí ruskými sociálními sítěmi. Jenže tentokrát je návrh technicky konkrétní, míří na reálně zranitelný bod ukrajinské energetiky, a co je podstatné, posouvá dosavadní ruskou rétoriku o krok blíž k jaderné infrastruktuře. Kanál „Vojennaja chronika“ po tvrzeném ukrajinském útoku na strojovnu Záporožské jaderné elektrárny zveřejnil výzvu k „zrcadlové“ odvetě: zasáhnout takzvané otevřené rozvodné zařízení (ORU) u ukrajinských jaderných elektráren. Tedy ne reaktor, ale klíčový elektrický uzel, bez kterého elektrárna nemůže dodávat proud do sítě a zároveň ztrácí jedno z kritických napájení vlastních bezpečnostních systémů.

Kdo je „ruský expert“ a co vlastně navrhl

Označení „expert“ si zaslouží uvozovky. Vojennaja chronika je Telegram kanál s přibližně 311 tisíci odběrateli. Sekce „O webu“ na jeho stránkách uvádí jen generický gmailový kontakt, žádné jméno, žádnou redakci, žádný doložitelný odborný profil. Texty jsou psány v první osobě jednotného čísla, jako by šlo o jednoho autora, ale ověřit to nelze. Dosah kanálu je reálný, expertiza nikoli.

Samotný návrh zní takto: zasáhnout ORU u jedné z provozovaných ukrajinských jaderných elektráren, tedy Rivnenské, Chmelnycké nebo Jihoukrajinské. ORU je venkovní areál s transformátory, vypínači a přípojnicemi, přes který elektrárna vyvádí výkon do přenosové soustavy. Stojí mimo ochranný kontejnment reaktoru, je viditelné na satelitních snímcích a z vojenského hlediska snáze zasažitelné než samotný blok. Kanál tvrdí, že jediný přesný zásah dokáže „zhasnout celé regiony“.

Proč je rozvodna u jaderné elektrárny víc než trafostanice

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) opakovaně označila rozvodny a takzvané mimoblokové napájení za infrastrukturu kritickou pro jadernou bezpečnost. V aktualizaci č. 328 z listopadu 2025 agentura popsala, jak útok na rozvodnu poškodil vazby Rivnenské a Chmelnycké jaderné elektrárny; obě přišly o jednu ze dvou 750kV linek a tři reaktory musely jet na snížený výkon.

Důvod je dvojí:

• Vyvedení výkonu. Bez funkční rozvodny nemá elektrárna kam posílat vyrobenou elektřinu. Bloky se musí omezit nebo odstavit.
• Vlastní napájení bezpečnostních systémů. Jaderná elektrárna potřebuje stálý přísun elektřiny zvenčí pro chlazení, řízení a monitoring i tehdy, když sama nevyrábí. Ztráta mimoblokového napájení spouští nouzové dieselgenerátory, tedy scénář, který si nikdo nepřeje provozovat déle než nutně.

Rivnenská JE má přímou 750kV vazbu na rozvodnu „Kyivska“, což znamená, že její výpadek by se promítl do centrálních přenosových koridorů směrem k hlavnímu městu. Jihoukrajinský energetický komplex podle státního Energoatomu zajišťuje elektřinu a teplo pro region s více než pěti miliony obyvatel. Chmelnycká JE s výkonem 2 000 MW napájí západní a střední část sítě. Žádný z těchto uzlů není izolovaný, každý zásah by se šířil dál.

Jeden úder, a zhasne celý region? Ne tak docela

Teze kanálu je efektní, ale zjednodušující. Ukrajinská přenosová soustava je propojená, disponuje záložními vedeními a dispečerským řízením, které umí přesměrovat toky. Od března 2022 je navíc synchronizovaná s kontinentální Evropou, což otevírá možnost nouzových importů.

Zkušenost z 31. ledna 2026 to ilustruje z obou stran. Podle oficiální zprávy ENTSO-E došlo k incidentu, při kterém byla ukrajinská a moldavská soustava dočasně oddělena od zbytku kontinentu. Výpadky byly značné, ale resynchronizace proběhla za dvacet minut. Systém je křehký, to ano. Zároveň ale není tak primitivní, aby ho spolehlivě položil jediný zásah.

Reálnější obraz nabízí únor 2026. Po ruských úderech na páteřní rozvodny a 750/330kV vedení musely jaderné elektrárny snížit výkon, v celé zemi platily nouzové harmonogramy odpojování a v některých regionech havarijní režimy. To je tvrdý dopad, ale je to výsledek koordinované salvy na více uzlů, ne jednoho chirurgického úderu.

Podle nás je „jediný úder“ spíš výhrůžný rétorický rámec než přesný technický popis. V propojené síti rozhoduje redundance, okamžitá topologie, stav záloh a schopnost dispečinku reagovat. „Zhasnout celé regiony“ jedním zásahem vyžaduje buď mimořádnou smůlu na straně obránce, nebo souběžné selhání více záložních systémů.

Proč je tento návrh jiný než dosavadní útoky

Rusko útočí na ukrajinskou energetiku systematicky už od podzimu 2022. Cílem byly tepelné elektrárny, rozvodny, transformátory, vedení vysokého napětí. Nové na tomto návrhu není samotná myšlenka, je to otevřená normalizace úderu přímo do bezprostředního elektrického zázemí jaderné elektrárny.

Dosud Rusko dosahovalo srovnatelných efektů přes vzdálenější uzly. Čím blíž k areálu jaderné elektrárny útok míří, tím hůř se politicky prodává jako „běžný zásah energetické infrastruktury“. Článek 56 Dodatkového protokolu I ke Ženevským úmluvám dává jaderným elektrárnám zvláštní ochranu, a argument „nezasáhli jsme reaktor, jen rozvodnu“ nemusí obstát, pokud IAEA výslovně říká, že rozvodna je pro jadernou bezpečnost kritická.

Pro Česko a střední Evropu platí, že přímé „stržení“ kontinentální sítě je málo pravděpodobné; lednový incident ukázal, že ENTSO-E umí problémovou oblast rychle izolovat a znovu připojit. Reálnější jsou sekundární dopady: tlak na ceny elektřiny, humanitární krize na Ukrajině a s ní spojená migrace, a především další eroze mezinárodních norem, které dosud chránily jadernou infrastrukturu před přímým vojenským zásahem.

Telegram kanál s třemi sty tisíci sledujícími není Kreml. Ale v informačním ekosystému, kde propagandistické kanály opakovaně testují veřejnou reakci na eskalační scénáře, je rozdíl mezi „radou“ a „přípravou půdy“ někdy těžko rozpoznatelný.