Švédská analytická skupina spočítala, kolik by Rusko stálo systematické sevření jeho baltského exportu. V nejtvrdší variantě jde o 90 miliard dolarů ročně.
Koncem května 2026 zveřejnil stockholmský think-tank Politea studii, kterou si objednal štáb strategického plánování švédských ozbrojených sil. Její název zní suše, Geopolitical Shocks in the Baltic Sea, ale čísla uvnitř mají razanci, jakou bezpečnostní analýzy málokdy nabídnou. Autoři vymodelovali dva scénáře, jak by Západ mohl přiškrtit ruské příjmy z Baltského moře. Ten tvrdší počítá s téměř úplnou námořní blokádou. Ten mírnější, a podle nás daleko zajímavější, popisuje kombinaci sankcí, inspekcí a právního tlaku, která už dnes v zárodku funguje.
Dva scénáře, dvě cenové visačky
Studie pracuje se dvěma variantami. Scénář A předpokládá vojenskou interdikci dánských úžin, odříznutí Kaliningradu a faktické uzavření Baltu pro ruský export. Scénář B je měkčí: rozšířené sankce, zákazy vstupu do přístavů, systematické kontroly stavu lodí, zadržování plavidel bez pojištění a konec zbývajících výjimek pro dovoz ruské ropy do EU.
Klíčová čísla z tabulky 7 veřejné verze reportu:
| Scénář A (tvrdá blokáda) | Scénář B (sankčně-právní sevření) | |
|---|---|---|
| Roční ruské příjmy v ohrožení | 90,4 mld. USD | 30,1 mld. USD |
| Podíl na ruském HDP | ~3,6 % | ~1,2 % |
| Podíl na federálních příjmech | ~18,8 % | ~6,3 % |
| Dopad na HDP Švédska (krátkodobý) | −10,5 % | −4 % |
| Dopad na HDP EU-27 (krátkodobý) | −1,3 % | −0,4 až −0,5 % |
Suma 90,4 miliardy dolarů se skládá z exportů surové ropy, ropných produktů a hnojiv, které proudí přes přístavy Ust-Luga a Primorsk. V přepočtu kurzem ČNB z 1. června 2026 (20,856 Kč/USD) jde o zhruba 1,89 bilionu korun; „2 biliony“ v titulku jsou zaokrouhlením nahoru, nikoli číslem z reportu. Důležitá poznámka: autoři sami upozorňují, že jejich odhady dopadu na HDP zachycují krátkodobý šok prvních jednoho až dvou čtvrtletí, ne celoroční prognózu.
Tohle není schválená operace NATO
Než se rozběhne představa spojeneckých fregat blokujících Øresund, je třeba říct jasně: žádné alianční rozhodnutí o blokádě Baltu nepadlo. NATO v regionu od ledna 2025 provozuje aktivitu Baltic Sentry, jejímž cílem je chránit podmořské kabely a potrubí. V březnu 2026 alianční centrála hostila diskusi o stínové flotile, při níž generální tajemník otevřeně spojil tuto flotilu s obcházením sankcí a financováním Putinovy války. Ale od diskuse k blokádě vede propastný politický skok.
Report Politea je expertiza, ne operační rozkaz. Sám uvádí, že tvrdý scénář by vyžadoval „kritické zhoršení bezpečnostního prostředí“; jako příklady zmiňuje ruské použití taktických jaderných zbraní na Ukrajině nebo čínskou blokádu Tchaj-wanu. Měkčí varianta má nižší práh: stačila by „závažná a dlouhodobá škoda v Baltu připsatelná Rusku“, typicky velká ekologická katastrofa.
Měkký scénář už se děje
A právě tady leží skutečná síla celé analýzy. Zatímco tvrdá blokáda zůstává na papíře, kroky odpovídající scénáři B probíhají v reálném čase. Švédská pobřežní stráž od března 2026 provedla sérii zásahů proti podezřelým plavidlům:
- 6. března – zadržení bezstátní nákladní lodi Caffa
- 12. března – zásah proti tankeru Sea Owl I plujícímu pod falešnou vlajkou
- 3. dubna – zastavení sankcionované lodi Flora 1 podezřelé z úniku ropy u Gotlandu, kde se táhl přes 12 kilometrů dlouhý ropný film
- 3. května – nástup na tanker Jin Hui jižně od Trelleborgu
Pět zásahů za dva měsíce. Pobřežní státy Baltu a Severního moře navíc už v lednu 2026 společně podepsaly otevřený dopis požadující přísnější námořně-bezpečnostní režim. Evropská komise uvádí, že stávající sankce pokrývají 90 % někdejších dovozů ruské ropy do EU. Scénář B z reportu je v podstatě rozšířením tohoto režimu do širší geografie a tvrdšího vymáhání; ne kvalitativně nový krok, ale kvantitativní skok.
Eskalace není abstraktní riziko
Proč tedy Západ nejde dál a rychleji? Protože Moskva nedává najevo, že by přihlížela. Estonský námořní velitel Ivo Värk v dubnu 2026 řekl agentuře Reuters, že rutinní zadržování ruských tankerů je příliš rizikové; Rusko udržuje ve Finském zálivu trvalou patrolu ozbrojených plavidel a je ochotné tankery vojensky krýt. Report Politea u tvrdého scénáře počítá s „nezanedbatelnou pravděpodobností vojenské eskalace“, včetně přechodu od hybridních akcí k otevřeným útokům na cíle NATO.
Navíc existuje právní komplikace, o které se mluví málo. Rusko je signatářem Kodaňské smlouvy z roku 1857, která garantuje volný průjezd dánskými úžinami. Zavřít Balt vojensky by znamenalo nejen eskalační riziko, ale i právní bitvu.
Co to znamená pro Česko
Přímý dopad na českou ekonomiku report nekvantifikuje; modeluje hlavně Švédsko a EU jako celek. Nepřímé dopady přes ceny energií a průmyslovou logistiku by ale Prahu zasáhly. Jak citlivě Česko reaguje na výpadky v dodavatelských řetězcích, ukázalo březnové rozhodnutí vlády uvolnit až 100 tisíc tun ropy ze státních rezerv kvůli výpadku části dodávek ropovodem TAL. Při stejném jednání kabinet zařadil na český sankční seznam Konstantina Rogače, zprostředkovatele pojištění tankerů stínové flotily. Česko tedy proti infrastruktuře obcházení sankcí aktivně zasahuje, byť tisíce kilometrů od Baltu. Dlouhodobě se navíc podílí na obraně Pobaltí nasazením gripenů v misi Baltic Air Policing.
Nejrealističtější cesta, jak zvýšit ekonomický tlak na Rusko, podle nás nevede přes hollywoodskou blokádu úžin, ale přes důsledné a koordinované utahování šroubů, které už probíhá: inspekce, zadržování, sankce na pojišťovny, zákazy přístavů. Každá zadržená loď u Gotlandu je důkaz, že scénář B není teorie. Je to praxe, která teprve hledá svůj plný rozsah.
Trouflo by si Rusko na konfrontaci Evropy?
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 3671
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 9693
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 8112
