Česká „liazka“ s vrtulí váží 210 kg a ve vzduchu vydrží 4 hodiny. V tichosti vznikl dron pro armádu i záchranáře

Když se řekne LIAZ, většině Čechů naskočí nákladní auta z Jablonce nad Nisou. Jenže v areálu, kde se kdysi lisovaly formy pro automobilový průmysl, už přes deset let roste projekt, který s kamiony nemá nic společného: středně těžký bezpilotní vrtulník schopný kolmého startu a přistání. Nejde o hobby dron s kamerkou ani o miniaturní multikoptéru pro hasiče. SkySpotter 152 je dvousetkilový stroj se spalovacím motorem, padesátikilovou nosností a vytrvalostí, která se měří v hodinách, ne v minutách. A právě ta kombinace ho staví do mezery, kterou v Česku dosud nikdo neobsadil: je příliš velký na to, aby ho vytáhl z batohu, ale příliš levný a flexibilní na to, aby ho nahradil pilotovaný vrtulník.

Čísla, která odlišují stroj od běžných dronů

Prázdný SkySpotter 152 váží 140 kilogramů. S plnou pětapadesátilitrovou nádrží a bez užitečného zatížení dosáhne maximální vzletové hmotnosti 210 kg, a právě v této konfiguraci zvládne podle oficiální produktové brožury až čtyři hodiny letu. Jakmile přibude padesátikilový náklad, vytrvalost klesá, ale pořád se pohybuje v řádu hodin. Pro srovnání: DJI Matrice 350 RTK, jeden z nejpoužívanějších profesionálních dronů na trhu, vydrží ve vzduchu maximálně 55 minut. DJI Matrice 30 jen 41 minut.

Za výdrží stojí vlastní dvoutaktní motor o výkonu 52 kW (70 koní) a průměrná spotřeba kolem 13 litrů za hodinu. Palubní generátor o výkonu 2 kW navíc dokáže napájet těžší senzory, od elektrooptických a infračervených kamer přes radary až po vybavení pro elektronický boj. Maximální rychlost firma uvádí do 100 km/h. Není to závodník, je to pracovní stroj pro dlouhé hlídkové a monitorovací mise.

Od vitríny ke smlouvě za 285 milionů

Projekt se poprvé veřejně ukázal v říjnu 2018 na veletrhu Future Forces Forum jako SkySpotter 150 s deklarovanou nosností 40 kg. Od té doby prošel verzemi 151 a 152, postupně rostla nosnost, měnil se řídicí systém, ladila se elektronika. Cesta nebyla hladká: Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod eviduje minimálně dva incidenty. V roce 2022 havárii po závadě řídicí elektroniky při zkušebním letu u Troskovic a v roce 2024 nehodu při měření radiace na polygonu obrany obyvatelstva, kdy stroj ztratil signál a nepředvídaně přepnul režim řízení.

Přesto se projekt dostal od prototypu k armádnímu kontraktu. Dílčí smlouva mezi Ministerstvem obrany a Vojenským technickým ústavem z 26. listopadu 2024, dostupná v Registru smluv, řeší pořízení retranslačního bezpilotního systému se schopností VTOL na platformě SkySpotter 152M. Cena: 285 milionů korun včetně DPH. Za tu sumu armáda nezískává jeden létající kus, ale kompletní soustavu:

• 2× bezpilotní vrtulník SkySpotter 152M
• 1× testovací stroj
• kontejnerová pozemní řídicí stanice
• kontejner pro přepravu a údržbu
• náhradní díly, elektrocentrála a dokumentace

Existenci kontraktu nezávisle potvrdilo i rozhodnutí ÚOHS z roku 2025, které řešilo spor kolem této veřejné zakázky. Armádní využití má být primárně retranslace spojení: dron vystoupá, udrží se v prostoru a funguje jako vzdušný komunikační most tam, kde terén nebo vzdálenost blokují rádiový signál.

Záchranáři, geologové, africké projekty

Vojenská retranslace je první veřejně doložená velká zakázka, ale firma deklaruje mnohem širší záběr. Oficiální materiály uvádějí nasazení pro pátrání a záchranu, monitoring požárů a ekologických havárií, sledování lavinových oblastí, vyhledávání osob termovizí i doručování zdravotnického materiálu v padesátikilogramovém kontejneru SKYBOX. Firma přes magazín Hrot tvrdí, že nasazení při ochraně kritické infrastruktury (elektrická vedení, potrubí, hráze) už proběhlo, konkrétní mise ale nezveřejnila.

Zajímavou kapitolou jsou rozvojové projekty České rozvojové agentury. V Etiopii se starší verze SkySpotter 151 testovala pro zemědělství a boj se škůdci. V Ghaně firma v letech 2025–2026 rozvíjela variantu 152/W vybavenou georadarem pro hledání podzemních vodních zdrojů. Právě tyto projekty ukazují, že platforma není úzce vojenská, je modulární a přizpůsobitelná.

Kde stojí český stroj ve světové lize

Třída bezpilotních vrtulníků s MTOW kolem 200 kg není prázdná. Rakouský Schiebel Camcopter S-100 nabízí 200 kg vzletové hmotnosti a vytrvalost až 10 hodin. Italský Leonardo AWHERO operuje ve stejné hmotnostní kategorii s výdrží kolem 6 hodin. Švédsko-švýcarský Skeldar V-200 má 245 kg a 6+ hodin letu. SkySpotter 152 se svými čtyřmi hodinami bez nákladu sedí na spodním konci vytrvalostního spektra.

Jenže zavedená trojice má za sebou roky exportních referencí, námořních integrací a certifikací NATO. Český stroj teprve sbírá provozní historii. Podle rozhovoru s firemními zástupci na konferenci Galileo SAR Meet 2025 bylo dosud vyrobeno kolem deseti kusů, dalších tři až pět bylo ve výrobě. Výroba jednoho kompletního systému trvá zhruba osm měsíců. Na kusovou produkci firma kapacitu má, na případné větší alianční odběry by ji musela výrazně navýšit.

Proč „ticho“ nebylo náhodné

Deset až dvanáct let vývoje, dvě evidované nehody, postupné iterace verzí a minimum komunikace směrem k široké veřejnosti: to vše vykresluje obraz projektu, který záměrně zůstával v obranně-bezpečnostním režimu nízké viditelnosti. V odborných kruzích SkySpotter známý byl, na veletrzích se ukazoval pravidelně. Ale mimo oborové akce firma prakticky nekomunikovala.

Podle nás to dává smysl. Český obranný průmysl má historicky problém s projekty, které se medializují příliš brzy a pak nedoručí. LIAZ zvolil opačnou cestu: nejdřív fungující stroj a podepsaná smlouva, pak publicita. Otázka teď zní, jestli firma dokáže přejít z řádu jednotek kusů na sériovou výrobu, a jestli certifikační proces, který podle veřejných zdrojů stále běží, dotáhne do konce dřív, než ji předběhne zahraniční konkurence s hotovými papíry.

V mnohonásobně přeplněnějším trhu malých dronů by SkySpotter 152 zanikl. Ale ve třídě středně těžkých bezpilotních vrtulníků s hodinovou vytrvalostí a padesátikilovou nosností je v Česku sám.