Trump zuří, Saab slaví: Kanada chce škrtnout vyšší desítky amerických F-35 a koupit místo nich švédské Gripeny

Když kanadské ministerstvo obrany 14. března 2025 oficiálně spustilo revizi celého programu budoucích stíhaček, vypadalo to jako rutinní přehodnocení rozpočtu. O rok později je jasné, že jde o něco mnohem většího. Kanada netestuje jen parametry dvou letounů, testuje, jak daleko může zajít v obranné autonomii vůči Spojeným státům, aniž by rozbila kontinentální obranu a vlastní bojeschopnost. A Washington to sleduje s rostoucí nervozitou.

Od 88 k třicítce: co se vlastně škrtá

Původní kanadský program Future Fighter Capability Project počítal s nákupem 88 letounů F-35A Lightning II za celkových 27,7 miliardy kanadských dolarů. Jenže závazně kontrahovaná byla hlavně první tranše 16 kusů. Zbytek, tedy dalších 72 strojů, zůstával součástí širšího programu a následných rozhodnutí, která teď Ottawa přepisuje.

Pokud se potvrdí scénář, o kterém mluví obranní analytici i zasvěcené zdroje, Kanada si ponechá asi 30 amerických stíhaček páté generace a zbylých zhruba 60 slotů obsadí švédskými Gripeny E. Z původního záměru by tak odpadlo přibližně 58 letounů F-35. To není kosmetická úprava. Je to strategický obrat.

Proč zrovna Saab, a proč teď

Klíč k pochopení celého příběhu leží v datu 27. května 2026. Ten den Ottawa oznámila, že jako preferovaného dodavatele systému včasné výstrahy a řízení (AEW&C) vybrala Saab s platformou GlobalEye, postavenou na draku kanadského Bombardieru Global 6500. Domácí výroba, domácí údržba, pracovní místa v Montrealu. Případný Gripen by tedy nebyl izolovaným rozhodnutím, ale druhým velkým nákupem od švédské firmy během několika týdnů.

Saab přitom kanadskou ofenzivu chystá roky. Už v roce 2020 nabídl Ottawě kompletní balík 88 Gripenů E s lokalizovanou výrobou, servisním centrem a průmyslovými centry napříč Kanadou. Teď k tomu přidává argument, který rezonuje víc než kdykoli předtím: suverénní vlastnictví technologie. Kanada by nemusela čekat na americký souhlas s každou modernizací, každou integrací zbraně, každým exportním rozhodnutím.

A pak je tu cena. Veřejná kanadská cenovka za 60 Gripenů neexistuje, ale čerstvá ukrajinská dohoda na 20 kusů za 2,5 miliardy eur dává orientační srovnání: lineárně přepočteno asi 7,5 miliardy eur za samotné letouny, tedy zhruba 195 miliard korun. Bez výzbroje, infrastruktury, výcviku a lokalizace, které cenu výrazně zvednou. I tak je to výrazně méně než srovnatelný počet F-35.

Co na to Washington

Přímý veřejný výrok Donalda Trumpa ke scénáři „30 F-35 plus 60 Gripenů“ se nepodařilo dohledat. Americký tlak je ale dobře doložený odjinud. Pentagon 21. května 2026 veřejně spojil nespokojenost s Kanadou mimo jiné právě s odkládanou revizí F-35 a s možností, že Ottawa sníží nákup amerických strojů ve prospěch Gripenů. Americká strana pozastavila plánované obranné rozhovory v rámci společné rady NORAD, zároveň ale výslovně uvedla, že samotný provoz kontinentální protivzdušné obrany tím dotčen není.

Vztahy Trump–Carney jsou přitom zatížené daleko víc než jen stíhačkami. Obchodní spory, rétorika o Kanadě jako „51. státu“, grónská otázka. V tomto kontextu je každý kanadský nákup mimo americký obranný průmysl čten ve Washingtonu jako politické gesto. A Pentagon to tak i rámuje, jako politizaci obranné připravenosti.

Kanada ovšem riskuje spíš třenice než kolaps. Přes 110 kanadských firem je zapojeno do globálního programu F-35, z toho 37 má aktivní kontrakty. Ministerstvo obrany uvádělo ekonomický přínos programu přes 425 milionů kanadských dolarů ročně a téměř 3 300 pracovních míst. Menší objednávka by tento přínos oslabila, ale nelikvidovala; třicítka F-35 stále znamená servis, náhradní díly a průmyslovou účast.

Gripen vs. F-35: pojistka, ne náhrada

Říct, že Gripen E je plnohodnotná náhrada F-35A, by bylo zavádějící. Lightning II je stealth platforma páté generace s integrovanou senzorovou fúzí, systémy DAS a EOTS a schopností pronikat do silně bráněného vzdušného prostoru. Gripen E nic z toho nenabízí.

Co nabízí, je něco jiného:

• AESA radar a IRST pro situační přehled bez stealth ambicí
• Rychlý turnaround (doplnění paliva a munice za zlomek času F-35)
• Disperzní operace z krátkých a improvizovaných ploch, což je v arktickém kontextu klíčové
• Provozní náklady kolem 200 tisíc korun za letovou hodinu oproti zhruba 430–450 tisícům u F-35A (podle amerických rozpočtových sazeb pro fiskální rok 2025)

Pokud by Kanada nahradila 60 plánovaných F-35 Gripeny a počítala orientačně se 180 letovými hodinami ročně po dobu 30 let, samotná provozní úspora by se podle našeho odhadu mohla pohybovat v pásmu 70 až 190 miliard korun. To je obrovský rozptyl, ale i spodní hranice je argument, který v parlamentu zabere. Nevýhodou jsou dva oddělené logistické řetězce, dva výcvikové systémy, dvě doktríny údržby.

Podle nás dává reportovaný mix 30 F-35 a 60 Gripenů smysl jako strategická pojistka: stealth jádro pro nejnáročnější scénáře a početná, levná, rychle nasaditelná křídla pro každodenní hlídkování arktického prostoru a plnění závazků vůči NORAD. Není to rozchod s americkým ekosystémem. Je to pojistka proti přílišné závislosti na něm.

Co to znamená pro Česko a pro Saab

Česká republika provozuje Gripeny od roku 2005 a loni podepsala prodloužení pronájmu 12 strojů do roku 2035, právě jako přemostění do náběhu vlastních F-35. Masivní kanadská objednávka by pro Prahu znamenala robustnější mezinárodní ekosystém platformy, delší životnost dodavatelského řetězce, silnější servisní know-how a větší váhu Gripenu v rámci NATO.

Pro Saab by šlo o průlom. Firma dnes vyrábí asi 15 Gripenů ročně a chce kapacitu zvednout na 20 až 30. Před ukrajinskou objednávkou měla v backlogu 117 kusů Gripen E/F. Kanadských 60 strojů by výrobní sloty napnulo na maximum, ale pokud by se rozjela avizovaná kanadská lokalizace, kapacita by se mohla paradoxně rozšířit. A referenční efekt prodeje do země G7 a partnera v NORAD? Ten se penězi měřit nedá.

Ottawa prý chce oznámení načasovat až po amerických střednědobých volbách v listopadu 2026. Oficiální potvrzení tohoto harmonogramu chybí, ale logika je čitelná: proč přilévat olej do ohně, když Pentagon už teď veřejně tlačí na rychlé uzavření revize. Kanada si kupuje čas. A možná i větší strategickou volnost, než jakou kdy měla.