Rusové se ho děsí natolik, že proti němu ani nevyjedou. Ukrajinský protitankový systém Stugna-P rozstřelí i tank T-90M zepředu

Na pokrovském úseku fronty sedí velitel roty protitankových řízených střel 117. samostatné těžké mechanizované brigády u monitoru. Odpalovač stojí zamaskovaný desítky metrů od něj, namířený na předem vytipovaný tankový směr. Cíl se objeví, laserový paprsek ho chytí, střela letí. Obsluha nemusí vystrčit hlavu z krytu. Právě tenhle způsob boje, ne samotná síla rakety, dělá ze Stugny-P noční můru pro ruské tankisty. Drahý T-90M musí vyjet do smrtící zóny dřív, než vůbec začne efektivně bojovat. A obsluha, která ho sleduje přes obrazovku, riskuje nesrovnatelně méně než posádka za pancířem.

Kyjevská střela proti nejlepšímu ruskému tanku

Stugna-P je produktem státní kyjevské konstrukční kanceláře SKDB Luč, která systém vyvíjí a vyrábí pod exportním označením Skif. Klíčové parametry vypadají na papíře střízlivě, ale v praxi znamenají zásadní taktickou výhodu:

• Dostřel: 5 km (střela RK-2S), respektive 5,5 km (RK-2M-K) ve dne; 3 km v noci s termovizí.
• Průbojnost: minimálně 800 mm za ERA u 130mm tandemové hlavice, minimálně 1 100 mm za ERA u 152mm verze.
• Navádění: po laserovém paprsku, manuální i automatický režim, TV nebo termovizní kanál.
• Dálkové ovládání: kabel 50–100 metrů od odpalovače k řídicí jednotce v krytu.

Proti tomu stojí T-90M, podle Rostecu nejmodernější sériový tank ruské armády. Nová věž, dynamická ochrana Relikt pokrývající čelo věže i korby, automatický odhoz aerosolových granátů proti laserovému navádění. Relikt je přitom konstruován výslovně i proti tandemovým kumulativním hlavicím. Zničit T-90M zepředu proto není totéž co zasáhnout starší T-72 z boku. Je to mimořádný výkon.

A přesto k němu dochází. Průbojnost 1 100 mm za ERA u těžší střely Stugny-P fyzikálně stačí na překonání čelní ochrany, zvlášť při zásahu slabších míst věže nebo po přetížení reaktivního pancíře. U veřejně dostupných videí sice většinou nelze s jistotou potvrdit přesný úhel dopadu a stav ERA v okamžiku zásahu, ale technická věrohodnost čelního průniku je nesporná.

Proč je smrtící zóna důležitější než samotná střela

Síla Stugny-P neleží jen v balistice. Leží v tom, jak ukrajinské jednotky systém nasazují. Velitel roty PTŘS u Pokrovsku popsal v reportáži ArmyInform postup, který připomíná spíš lov než klasický střet: nejprve průzkumný dron Mavic zmapuje terén a identifikuje pravděpodobné tankové směry. Pak se vybere a zamaskuje palebná pozice. Odpalovač se umístí desítky metrů od úkrytu obsluhy, propojený kabelem. Obsluha přes monitor sleduje bojiště, měří vzdálenost a čeká.

Tank, který vjede do takto připravené pasti, čelí problému, na který ho pancíř nepřipraví. Nemůže střílet na něco, co nevidí. Nemůže aktivovat protiopatření proti hrozbě, o které neví. A nemůže ujet pět kilometrů zpátky dřív, než střela doletí.

Podle téhož velitele Stugna-P na frontě nefunguje izolovaně. Tvoří součást palebného řetězce: průzkumné drony identifikují cíl, Stugna nebo Javelin zasáhnou obrněnou techniku, FPV drony doráží poškozené stroje a dělostřelectvo pokrývá pěchotu. Právě tato vrstvená obrana opakovaně zastavovala mechanizované průlomy. Samotná Stugna je jedním, byť klíčovým, článkem.

Stugna-P versus západní protitankové systémy

Ukrajinské jednotky používají Stugnu-P vedle západních systémů, ne místo nich. Každý má jinou roli:

Stugna-P je těžší a méně mobilní. Přenést komplet na novou pozici trvá déle než s Javelinem. Ale tam, kde se obránce zakope a čeká na předem vytipovaném směru, nabízí dosah a bezpečnost obsluhy, které západní protitankové systémy nemají. Britské NLAW jsou zase ideální pro městský boj a členitý terén na krátkou vzdálenost; jiná filozofie, jiný účel.

Nedotknutelný tank, který přišel o 155 kusů

Databáze Oryx eviduje u T-90M již 155 vizuálně potvrzených ztrát všech kategorií: zničené, poškozené, ukořistěné. Kolik z nich padlo právě na Stugnu-P, veřejná data neříkají. Ale samotné číslo ukazuje, že ani nejlepší ruský sériový tank není na ukrajinské frontě nedotknutelný.

Rusko na hrozbu reaguje technicky i takticky. Relikt ERA, aerosolové granáty, mřížové prvky; to vše je odpověď na řízenou protitankovou střelu. Jenže žádná z těchto ochran nepomůže, když tank vjede do předem připravené smrtící zóny a obsluha Stugny sedí v krytu s monitorem.

Informační prostor války se přitom v letech 2025–2026 přesunul k dronům. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 zavedlo 175 nových systémů, z nichž největší podíl tvořily bezpilotní prostředky a munice. Stugna-P už není mediální hvězdou roku 2022. Ale na frontě zůstává. Prezident Zelenskyj v roce 2023 řekl, že výroba Stugny „výrazně roste“, ale pro frontu to „stále nestačí“. Novější oficiální čísla produkce zveřejněna nebyla.

Zbraň, která z tanku dělá cíl

Česká republika patří mezi klíčové dodavatele vojenské pomoci Ukrajině: stovky těžkých systémů a přes milion střel a protitankových granátů. Samotnou Stugnu-P ale Česko nedodává; jde o čistě ukrajinský domácí produkt. A právě v tom je její strategický význam: Kyjev si ji vyrábí sám, nezávisí na spojeneckých dodávkách a může škálovat výrobu podle vlastních možností.

Stugna-P nepřevrací rovnováhu sil na frontě sama o sobě. Ale dělá něco, co je pro obránce možná ještě cennější: z tanku za desítky milionů dolarů dělá cíl, který musí riskovat dřív, než začne bojovat. A obsluha, která ho zničí, přitom sedí v díře v zemi a dívá se na monitor.