Kreml chce zakázat západní kinematografii, dokud nepřestane ukazovat pravdu o Rusku a nenatočí o něm „něco pozitivního“

Dne 4. června 2026 vystoupil na petrohradském ekonomickém fóru SPIEF zástupce ruské Bezpečnostní rady Alexej Ševcov a před investory do filmového průmyslu prohlásil, že Západ systematicky používá kinematografii k „zkreslené interpretaci historie“ a vyvolávání odporu k Rusku i ruštině. Nebyl to jen řečnický výpad. Za Ševcovovými slovy stojí konkrétní legislativní mašinérie, která se od března 2026 postupně spouští, a která mění propagandistickou rétoriku v distribuční praxi.

Návrh zákona s číslem a autorem

Poslanec Dumy Marchenko předložil v březnu 2026 návrh č. 1173329-8, který rozšiřuje důvody pro odmítnutí takzvaného promítacího povolení zahraničním filmům. Podle dostupných citací z vysvětlovací zprávy má nový filtr mířit na díla, která „urážejí nebo ponižují důstojnost ruského člověka“ a vytvářejí hanlivé stereotypy o Rusech. Marchenko v rozhovoru pro TASS jmenoval konkrétní příklady: film Rambo kvůli „krutému a nelidskému“ zobrazení sovětských vojáků a seriál Klan Sopránů kvůli stereotypům o „ruské mafii“ a ruských ženách.

Vysvětlovací zpráva k návrhu jde ale dál než k pouhému zákazu. Podle Vedomostí má zákon motivovat zahraniční studia k tomu, aby vytvářela obsah s „pozitivním obrazem Ruska a jeho lidu, odpovídajícím pravdě“. Kreml tedy neusiluje jen o to, co se o Rusku nesmí říkat. Chce určovat, co se říkat má.

Mechanismus už běží

Marchenkův návrh nepřichází do prázdna. Od 1. března 2026 platí federální zákon č. 324-FZ, který zavedl samostatný filtr na audiovizuální obsah údajně „diskreditující tradiční hodnoty“. Podle tohoto zákona může ministerstvo kultury vydat závěr o závadnosti díla a Roskomnadzor následně přikáže streamovacím platformám i sociálním sítím zastavit šíření do 24 hodin.

Nový návrh by k tomuto existujícímu sítu přidal další vrstvu, filtr zaměřený výslovně na obraz Ruska a Rusů v zahraničních filmech. V praxi to znamená dvojí bariéru:

• Kina a legální distribuce: Zahraniční titul nedostane promítací povolení, pokud úřady vyhodnotí jeho obsah jako „ponižující“.
• Online platformy: I kdyby film povolení měl, může o něj přijít dodatečně a Roskomnadzor vynucuje stažení v řádu hodin.

Precedent existuje. Už v roce 2018 ruské ministerstvo kultury stáhlo distribuční certifikát britské komedii Smrt Stalina, tehdy ještě bez opory v takto explicitní legislativě.

Patriotické kino jako investiční program

Ševcovův výrok na SPIEF nezazněl na bezpečnostním panelu, ale na diskusi nazvané „Kamera, motor! Investice do moderní kinematografie“. Oficiální program fóra explicitně zmiňoval rozvoj kinematografie „s prioritou na patriotické kino“, debatu o kvótách pro domácí produkci a státní podporu prioritních témat. Kulturní izolace se tak přestává tvářit jako mimořádné válečné opatření a mění se v běžný správní a investiční režim.

Ševcov na panelu tvrdil, že západní filmová branže je propojena s americkými bezpečnostními strukturami a že její produkce cíleně vyvolává mezietnickou nenávist v postsovětském prostoru. V kremelské logice tedy problém není „pravda o Rusku“, problém je jakékoli zobrazení, které stát označí za zkreslení, rusofobii nebo útok na historickou paměť. Hranici mezi pravdou a zkreslením přitom určuje výhradně stát sám.

Hollywood odešel, náhrada nefunguje

Po omezení západního obsahu na ruském trhu se uvolněný prostor nezaplnil jedním směrem. Data Kinopoisku, která v únoru 2026 zveřejnil RBK, ukazují nerovnoměrný vývoj: podíl tureckých seriálů na celkovém zájmu publika klesl z 6,4 % v roce 2024 na 5,2 % v roce 2025, zatímco zájem o jihokorejské seriály meziročně vyskočil o 54 % a jejich podíl vzrostl z 5 % na 8,4 %. Publikum si hledá vlastní cestu, ne tu, kterou mu stát vytyčí.

A pak je tu VPN. Průzkum Meduzy z března 2026, zaměřený na blokování Telegramu, ale vypovídající o širším chování, ukázal, že 76 % respondentů v Rusku používalo VPN a dalších 11 % proxy servery. Obcházení blokací je v Rusku normalizovaná uživatelská strategie, ne okrajová záležitost technicky zdatné menšiny. Legální trh může dál řídnout, ale kulturní izolace zůstává děravá.

Co to znamená pro české filmy

Marchenkův návrh míří na veškerou zahraniční produkci. Kritické zobrazení sovětské okupace Československa v roce 1968 by ruský stát s vysokou pravděpodobností četl jako „urážlivé“ nebo „protiruské“. Aktuální seznam českých a slovenských titulů legálně distribuovaných v Rusku se nám nepodařilo spolehlivě dohledat, ale režim je univerzální: každý zahraniční film vstupující na ruský trh by čelil stejnému licenčnímu sítu.

Podle nás jde v jádru o něco jiného než o kulturní obranu. Kreml se pokouší proměnit přístup na stočtyřicetimilionový trh v páku na zahraniční vyprávění, v nástroj, kterým bude diktovat, jak o něm svět smí mluvit. Že si ruští diváci mezitím zapnou VPN a podívají se na cokoli, co chtějí, je detail, který zákonodárce zjevně netrápí.