„Putinova dlouhodobá strategie selhává každým dnem,“ hodnotí expert. Tak Kreml v panice přepsal průzkumy a vše je dobré

Bill Browder sleduje Vladimira Putina dvacet šest let. Nejprve jako největší zahraniční investor v Rusku, pak jako člověk, kterého Kreml vyštval ze země, a nakonec jako architekt sankční legislativy nesoucí jméno jeho zavražděného právníka Sergeje Magnitského. Začátkem června 2026 publikoval v britském deníku The Independent komentář, v němž tvrdí, že Putinův osvědčený trik (překrýt domácí problémy válkou venku) poprvé za čtvrtstoletí přestává fungovat. Čísla, o která se opírá, pocházejí přímo z ruského státního průzkumného ústavu VCIOM. A právě to, co se s těmi čísly stalo potom, vypráví příběh samo o sobě.

Čísla, která Kreml nechtěl vidět

Browderova teze stojí na jednoduchém vzorci: Čečensko 1999, Gruzie 2008, Krym 2014, plná invaze 2022, pokaždé, když Putinovi doma hořelo pod nohama, otevřel nebo eskaloval vnější konflikt a domácí podpora vyskočila. Jenže tentokrát graf míří opačným směrem.

Podle VCIOM činilo Putinovo schvalování za období 29.–30. prosince 2025 rovných 77,8 %. O necelé čtyři měsíce později, v týdnu 13.–19. dubna 2026, už tentýž ústav naměřil 65,6 %, válečné minimum. Propad o 12,2 procentního bodu u státního průzkumníka, který tradičně měří spíš výš než nezávislá konkurence, je signál, jaký Kreml nemůže přehlédnout.

Metodika se mění, čísla se uklidňují

15. května 2026 VCIOM oznámil přechod na novou kombinovanou metodiku: místo čistě telefonického dotazování nově půl vzorku oslovuje po telefonu a druhou polovinu sbírá pokvartirně, tedy dveře ode dveří. Oficiální zdůvodnění znělo věcně: antispamové filtry, nedůvěra respondentů k neznámým číslům, horší dostupnost starších voličů. Načasování ale mluví jiným jazykem. Změna přišla bezprostředně po sérii poklesů a po dosažení válečného minima. První výstup z nové metodiky ukázal 66,8 %. Mírný nárůst, žádný dramatický skok, ale dost na to, aby se trend opticky zastavil.

Přímý důkaz, že změnu nařídil Kreml kvůli nepříjemným číslům, v otevřených zdrojích neexistuje. Browder mluví o „panice“. Střízlivější čtení: režim, který pečlivě řídí veřejný obraz, reagoval na špatné signály krizovým managementem dat. Výsledek je tentýž: srovnatelnost starých a nových čísel je pryč.

Co říká nezávislejší hlas

Levada Center, poslední relativně nezávislá ruská sociologická agentura, kreslí obraz složitější než pouhý propad. V dubnu 2026 naměřila 69 % podpory ruským ozbrojeným silám na Ukrajině, stále vysoké číslo, byť o 11 procentních bodů méně než v květnu 2025. Současně ale 62 % respondentů řeklo, že je čas přejít k mírovým jednáním. A 28 % označilo směřování země za špatné.

Ještě výmluvnější je detail z okraje průzkumu: dění kolem Ukrajiny pozorně sledovalo v dubnu jen 43 % Rusů, minimum za poslední měřené období. Devět procent respondentů spontánně uvedlo jako nejzapamatovatelnější událost měsíce dronové nálety na ruské území. Válka, která měla být „speciální operací“ daleko od domova, se vrací do ruského týlu, a lidé si toho všímají.

Slabší Putin neznamená bezpečnější svět

Browder ve svém komentáři výslovně říká, že nepředpovídá lidové povstání. Tvrdí něco jiného: Putin „ztratil kontrolu nad příběhem“. Analytici citovaní Washington Post jsou opatrnější v tónu, ale shodují se na směru: ruské válečné cíle se vzdalují, ekonomický a vojenský tlak roste, nábor nových vojáků zaostává. Podle ukrajinské zahraniční rozvědky Rusko v prvním čtvrtletí 2026 získalo asi 70 500 nových kontraktníků, tedy 800 až 930 lidí denně, zatímco k pouhému nahrazení ztrát potřebovalo 1 100 až 1 150.

Pro Česko a střední Evropu z toho plyne paradox, který je třeba pojmenovat: oslabený Putin není automaticky mírnější Putin. Spíš nervóznější. Česká Bezpečnostní rada státu v lednu 2026 řešila vedle pokračování muniční iniciativy i obranu kritické infrastruktury proti dronovým útokům. Browder i širší analytická obec se shodují v jednom: právě ve chvíli, kdy tlak na Moskvu roste, je nejhorší čas tlačit Kyjev do polovičatého míru. Režim, který přepisuje metodiku průzkumů, aby zastavil padající křivku, hledá záchranné lano. Podávat mu ho by bylo strategicky krátkozraké.

Křivka Putinova schvalování klesá, nábor vázne, společnost se unavuje. Nic z toho neznamená blízký kolaps, ale znamená to, že starý trik s válkou jako politickým stimulantem poprvé nefunguje podle scénáře. A to je informace, se kterou by měl pracovat každý, kdo rozhoduje o podpoře Ukrajiny.