Ukrajinské Síly bezpilotních systémů ohlásily 174 zasažených prvků ruské protivzdušné obrany od ledna do května 2026. Odhadovaná škoda: přes 130 miliard korun.
Noc na 2. června, Krym. Exploze rozsvítí oblohu nad pozicí systému Pancir-S1, o pár vteřin později hoří radar Něva. Ve stejných hodinách mizí z mapy další cíle v Doněcké oblasti. O den později, přes 1 100 kilometrů od ukrajinských hranic, dron zasahuje korvetu Bojkij v suchém doku námořní základny Kronštadt u Petrohradu. Tohle není náhodný shluk úspěchů. Je to výsledek pětiměsíční kampaně, kterou velitel Sil bezpilotních systémů (SBS) Robert „Maďar“ Brovdi shrnul do jednoho čísla: 174 zasažených prvků ruské PVO s odhadovanou škodou přes 5,4 miliardy dolarů, tedy zhruba 130 miliard korun.
Co přesně těch 174 zásahů znamená
Číslo 174 zahrnuje raketové protiletadlové systémy, radarové stanice i prostředky elektronického boje zasažené v období od 1. ledna do 31. května 2026. Mezi konkrétně doloženými cíli z červnových operací, které do tohoto součtu časově ještě nespadají, figurují systém Pancir-S1, komplex Buk-M1, radary P-18 a Něva-B2M. SBS zveřejňují výsledky přes vlastní online scoreboard, kde deklarují průběžnou verifikaci zásahů.
Důležitá poznámka k částce 130 miliard korun: jde o odhad SBS, nikoli o nezávisle auditovaný součet. Kompletní rozpis všech 174 položek ani oceňovací metodiku se nám veřejně dohledat nepodařilo. Přesto i konzervativní pohled na typy zasažených systémů (jeden Pancir-S1 stojí v přepočtu stovky milionů korun, radar Něva desítky milionů) ukazuje, že jde o škody v řádu miliard.
Pro srovnání: projekt Oryx, který eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty, k 26. květnu 2026 zaznamenal za celou válku 416 ruských systémů PVO a 130 radarů, tedy celkem 546 položek. Pětiměsíční součet SBS by odpovídal zhruba třetině tohoto válečného celku. Metodiky se ale liší: SBS počítají i prostředky elektronického boje a zahrnují poškozené cíle, které Oryx nemusí evidovat.
Díry v ruském nebi, ne prázdné nebe
Ruská protivzdušná obrana nezkolabovala. Studie britského think-tanku RUSI z prosince 2025 výslovně označuje ruskou PVO za vícevrstvou a stále vysoce schopnou. Problém Moskvy je jinde: nedokáže hustě krýt obrovské území a zároveň chránit všechny důležité objekty současně.
Ukrajina se naučila právě tohle využívat. Nově vytvořené Centrum hlubokého zasažení v rámci SBS koordinuje údery tak, aby vytvářely průchody, koridory, kudy pak proletí další drony na cíle v týlu. Každý zničený radar nebo protiletadlový systém neznamená jen finanční ztrátu. Znamená díru, kterou musí Rusko zacelit přesunem obrany odjinud. A každý takový přesun obnažuje něco jiného.
Podle RUSI Rusko některé interceptory odpaluje rychleji, než je průmysl dokáže vyrobit. Zvlášť u krátkodosahové vrstvy typu Pancir je tempo ztrát strukturálně nepříjemné. Moskva kapacity rozšiřuje, ale plně a rychle nahradit ztráty nedokáže.
Kronštadt jako důkaz nové reality
Zásah korvety Bojkij v Kronštadtu 3. června není jen symbolický úspěch. Je to praktická demonstrace toho, co se stane, když protivzdušná obrana řídne. Kronštadt leží u Petrohradu, přes 1 100 kilometrů od ukrajinských hranic. Ještě před rokem by útok na opravárenské zázemí Baltské flotily zněl jako fantazie.
Kombinace delšího dosahu ukrajinských dronů, jejich nízké ceny a mezer v ruském krytí teď mění pravidla. Ruské základny, rafinerie a přístavy, které se dosud cítily bezpečně, se musejí nově chovat jako frontové zázemí. Nejde přitom jen o ukrajinskou improvizaci: 34. zasedání Ramsteinu v dubnu 2026 přineslo mimo jiné německý balík 600 milionů dolarů cílený přímo na schopnosti hlubokého úderu a tisíce dronů střední kategorie.
Dražší obrana, tvrdší volby
Rusko reaguje. Na Krymu se vedle reálného Panciru objevil i maketový, důkaz, že Moskva sahá ke klamným cílům, aby ochránila zbývající systémy. Strategicky zvyšuje výrobu interceptorů a přesouvá PVO k prioritním objektům.
Jenže právě v tom je past. Čím více objektů Kreml označí za prioritní, tím více mezer vzniká jinde. Moskva, klíčové rafinerie, přístavy, flotila, zbrojní průmysl: seznam toho, co chránit, roste rychleji než schopnost to pokrýt. A Ukrajina mezitím získává prostor pro:
- častější údery na ropné terminály a energetickou infrastrukturu,
- zásahy opravárenských kapacit a skladů,
- kombinované operace, kdy drony nejdřív přetíží obranu a teprve pak přijdou na řadu hlavní cíle.
Pro evropskou bezpečnost je to podstatné. RUSI označuje schopnost Ruska doplňovat protivzdušnou obranu za „kritickou metriku“ pro konvenční rovnováhu v Evropě. Každý Pancir, který shoří na Krymu, je Pancir, který nestojí někde jinde.
Ukrajina ruskou PVO nevymazala z mapy. Udělala něco možná účinnějšího: proměnila ji z neprostupné zdi v síto, které Moskvu nutí k stále dražším a stále méně uspokojivým volbám.