Volba, která rozhodne o přežití ukrajinského letectva, je jasná: Gripen E byl navržen proti Rusku, které proti němu neumí bojovat

Když se řekne „přežití letectva“, většina lidí si představí vzdušný souboj. Lepší letoun sestřelí horší a vyhraje. Jenže ukrajinská realita vypadá jinak. Rusko systematicky ničí letiště balistickými raketami, nasazuje hustou síť protivzdušné obrany s dosahem stovek kilometrů a zaplavuje elektromagnetické spektrum rušením. V takovém prostředí nerozhoduje jen to, kdo má rychlejší střelu. Rozhoduje, jestli letadlo vůbec vzlétne, jestli přežije cestu k cíli a jestli se po přistání dokáže za čtvrt hodiny vrátit do vzduchu z jiného kusu silnice. Právě pro tenhle scénář byl Gripen E od první čáry na rýsovacím prkně konstruován.

Letoun navržený pro válku, kterou Ukrajina vede

Švédská doktrína Bas 90 vznikla v době studené války z jednoduché úvahy: Sovětský svaz by v prvních hodinách konfliktu zničil hlavní letecké základny. Saab proto navrhl Gripen tak, aby operoval z rozptýlených silničních úseků dlouhých 800 metrů a širokých 16 metrů. Obrat mezi dvěma bojovými lety zvládne šestičlenný tým branců za méně než patnáct minut. To není improvizace, je to původní konstrukční logika, kterou Saab u verze E ještě prohloubil.

Pro Ukrajinu to znamená konkrétní věc: místo jedné velké základny, kterou Rusko zasáhne Iskandery, desítky malých pozic, které se mění každý den. Čím víc míst, tím menší koncentrace ztrát a rychlejší obnova letového provozu po úderu.

Senzory, rušení a Meteor: trojúhelník přežitelnosti

Gripen E nese radar Leonardo ES-05 Raven s aktivní elektronicky řízenou anténou a zorným polem ±100 stupňů. To je zásadní skok oproti ukrajinskému F-16AM/BM, jehož radar AN/APG-66(V)2 (nikoli často zaměňovaný APG-68) patří ke generaci mechanicky vychylovaných antén z osmdesátých let. Raven umožňuje pilotovi po odpalu střely odvrátit letoun a přesto udržovat datový spoj ke zbrani. V praxi: střílíte a zároveň mizíte.

K radaru přidejte infračervený vyhledávač IRST, který pracuje pasivně a neprozrazuje polohu letounu, a dostanete senzorovou fúzi, jež pilotovi skládá obraz bojiště z více zdrojů najednou. Nad tím vším sedí interní i ofenzivní systém elektronického boje, navržený přímo pro práci uvnitř nepřátelské zóny odepření přístupu. Saab popisuje schopnost degradovat detekci, sledování i zaměření protivníka, tedy přesně ten řetězec, na kterém stojí ruská protivzdušná obrana.

A pak je tu Meteor. Raketa s náporovým motorem, která si udržuje energii až do konce letu. Podle výrobce nabízí přibližně trojnásobnou bezúnikovou zónu oproti srovnatelným raketám středního dosahu v čelním sektoru a šestinásobnou v zadní polosféře. Pro pilota to znamená, že může střílet z větší vzdálenosti a z výhodnější geometrie, a donutit protivníka k defenzivě dřív, než se sám dostane do ohrožení.

F-16 nebyly chybou, ale Gripen je jiná odpověď

Bylo by neférové tvrdit, že dodávky F-16 Ukrajině byly špatným rozhodnutím. Byly koaličně nejsnáze prosaditelné a nejrychleji dostupné. V květnu 2024 švédský ministr obrany Pål Jonson pro agenturu TT přiznal, že partneři v koalici požádali Stockholm, aby s Gripenem počkal, protože prioritou bylo soustředit se na zavedení F-16. Teprve po dvou letech, s členstvím Švédska v NATO od března 2024 v zádech, přišel plně zarámovaný balík zahrnující letouny, výcvik, IRIS-T, AMRAAM i dlouhodosahové Meteory.

Jenže F-16AM/BM MLU jsou modernizované stroje z devadesátých let. Jejich avionika nebyla stavěna pro prostředí, kde protivník systematicky ruší a kde každá velká základna je terčem. Gripen E ano, a v tom je jádro rozdílu.

Dvě koleje: C/D hned, E/F do konce dekády

Švédský balík má dvě časové roviny a je důležité je nezmíchat. Dar až 16 Gripenů C/D může podle stockholmské vlády posílit ukrajinskou obranu vzdušného prostoru už příští rok. Tyto stroje sdílejí s verzí E klíčovou vlastnost rozptýleného provozu a krátkého obratu, i když jejich senzorika a elektronický boj patří ke starší generaci.

Nákup až 20 Gripenů E/F je investicí do druhé poloviny dekády, dodávky mají začít před rokem 2030. Pro Ukrajinu to znamená, že C/D řeší akutní potřebu, zatímco E/F budují letectvo schopné dlouhé opotřebovací války i poválečné obrany. Výcvik prvních ukrajinských pilotů a techniků má podle vlády začít ještě letos. Podle brazilské analogie, kde Saab přeškolil piloty na Gripen C/D za zhruba 20 týdnů, jde u zkušených stíhačů spíš o měsíce než o roky.

Gripen E nepřicházel do vakua. Už v květnu 2024 Švédsko darovalo Ukrajině letoun včasné výstrahy ASC 890, tedy oči a mozek, které dokážou navádět stíhačky na dálku. Gripen do tohoto ekosystému zapadá jako součástka do stroje.

Co to znamená pro Česko

Česká republika provozuje 12 Gripenů C/D a v září 2025 prodloužila jejich pronájem do roku 2035 jako překlenovací řešení před příchodem F-35. Dodávky amerických strojů mají začít v roce 2031, plná operační způsobilost se čeká o čtyři roky později. Český zájem o Gripen tedy běží v režimu dožití, ne otevřené soutěže. Nepřímo ale platí: silnější ukrajinské letectvo odlehčuje tlaku na celé východní křídlo NATO, a to se týká i Prahy.

Gripen E nebyl v ostrém boji nikdy nasazen a bylo by nezodpovědné tvrdit, že je neporazitelný. Ale jeho konstrukční logika (rozptyl, rychlá obnova, elektronická dominance, střelba z výhodnější pozice) míří přesně na slabiny, které ruský způsob vedení vzdušné války odhaluje každý den nad Ukrajinou. Někdy nerozhoduje nejsilnější úder, ale schopnost být ráno zase ve vzduchu.