Tři měsíce bojů, desítky vyčištěných kilometrů šedé zóny a jasný vzkaz z fronty: válka nekončí, i když to z Prahy nebo Bruselu může vypadat jinak.
Arisu, český dobrovolník sloužící v 1. samostatném útočném pluku „Da Vinci“ ukrajinských pozemních sil, dal začátkem června 2026 rozhovor FORUM 24, ve kterém popsal operaci na jihu Záporožské oblasti. Jeho jednotka se přesunula od Pokrovsku na osu Huljajpole–Novoaleksandrivka a tři měsíce čistila terén od ruských průzkumných a diverzních skupin. Výsledek? Lokálně citelný úder. Ale ani náznak toho, že by se fronta chystala ztichnout.
Tři měsíce v šedé zóně
Šedá zóna na jihu Záporoží nebyla prázdná krajina. Ruské malé skupiny se do ní měsíce prosakovaly, schovávaly se v ruinách a sklepích vesnic a ukrajinská linie se tím nebezpečně bortila. Arisuho pluk měl za úkol prostor vyčistit, dron po dronu, dům po domu.
Operace probíhala záměrně před olistěním stromů. Bez vegetace bylo bojiště průhledné pro bezpilotní prostředky a Rusové se nedokázali spolehlivě ukrýt ani pod zemí. Projekt DeepState prostřednictvím Interfax-Ukraine uváděl na oleksandrivském směru 79 km² vyčištěného území, při započtení šedé zóny až kolem 200 km². Velitel ukrajinských výsadkářů Oleh Apostol následně mluvil o jedenácti osvobozených obcích a zdůrazňoval, že klíčem k úspěchu byla tichost a moment překvapení.
Arisu tvrdí, že ruské ztráty převýšily ukrajinské a že operace pomohla překlopit únorovou bilanci územních zisků ve prospěch Ukrajiny. Data analytické skupiny Black Bird Group, která zpracoval Kyiv Independent, to potvrzují: v únoru 2026 Rusko poprvé od roku 2023 na měsíční bázi ztratilo víc území, než získalo; čistá ztráta činila 37 km².
Proč to není nový Charkov
Čísla znějí dobře. Jenže ukrajinské velení i analytici operaci rámují jinak, než by si přál optimistický titulek. Server UNN s odkazem na vojenského experta Andrije Kramarova výslovně píše, že nešlo o protiofenzívu, ale o protiútoky k srovnání frontové linie. Cílem bylo zavřít zranitelná místa, narušit ruské přípravy na jarní kampaň 2026 a stabilizovat sektor, ne prorazit frontu.
ISW v březnové analýze popisoval na jihu „kill zone“ o hloubce 20 až 25 kilometrů, kde drony (FPV, optovláknové i těžší průzkumné typy) zasahují logistiku hluboko v týlu. Svou roli sehrál i výpadek Starlinku na ruské straně: po zjištění, že ruské síly terminály nelegálně využívají, zavedla Ukrajina režim whitelistu, což Rusům zkomplikovalo komunikaci i řízení bezpilotních prostředků. Byl to ale multiplikátor, ne jediná příčina.
Podle nás je právě tohle nejdůležitější čtení celé operace: lokální vítězství na jihu je reálné a doložitelné, ale spadá do kategorie stabilizačních protiútoků a čištění šedé zóny. Srovnávat ho s charkovskou ofenzívou z roku 2022 by bylo zavádějící.
Příměří pro média, ne pro frontu
Arisuho věta „na mír se nechystáme“ není diplomatická pozice. Je to popis každodenní reality. Další český dobrovolník, vystupující pod iniciálou G., po třídenním příměří z 9. až 11. května 2026 řekl iROZHLASu, že šlo spíš o informaci pro veřejnost; na frontě se dál bojovalo. „Rusovi nemůžeš věřit ani nos mezi očima,“ shrnul.
Analytické zdroje v té době mluvily o ruských přesunech rezerv a přípravě jarně-letní ofenzívy, nikoli o deeskalaci. Rusko na bojišti rotuje síly, protiútočí, infiltruje. Optimismus z diplomatických gest bez čtení frontových signálů je podle dostupných dat předčasný. Lokální ukrajinský úspěch a pokračování vyčerpávací války se nevylučují; naopak, jedno druhé předpokládá.
Technika odchází rychleji, než se doplňuje
Stejně silná jako bojový úspěch je v Arisuho výpovědi druhá linka: chronický nedostatek vybavení. Technika nejčastěji odchází po dělostřeleckých dopadech a nahrazovat ji v potřebném množství se nedaří. Ověřená sbírka „Arisovy poletuchy“ na platformě Donio, kterou provozuje spolek Česká stopa, vypisuje aktuální potřeby:
- Náhradní díly pro průzkumný dron Pacjuk (motory, draky, kamery, řídicí jednotky)
- FPV drony
- Starlink a anténní zesilovač s kabeláží
- Větší průzkumný dron Splinter
- Opravy vozidel, pořízení HUMVEE, materiál pro 3D tisk
Kolik Čechů dnes reálně bojuje na Ukrajině, veřejně známo není. Prezident Petr Pavel v roce 2025 udělil souhlas se vstupem do ukrajinských ozbrojených sil 49 lidem, ale kolik z nich skutečně odjelo, nikdo oficiálně nepotvrdil. Bez prezidentského souhlasu je služba v cizí armádě pro českého občana nelegální.
Arisu má za sebou delší frontovou historii; dříve byl spojován s dronovým družstvem u Mezinárodní legie, dnes slouží u pluku Da Vinci. Jeho vzkaz je prostý: válka pokračuje, technika dochází a řeči o míru zatím na frontě nikdo neslyší.