Konstantinovka v kleštích: Rusové udeřili ze směru, kde je Ukrajinci vůbec nečekali. Zbývají poslední kilometry

Když v zimě ruské jednotky opakovaně narážely na ukrajinskou obranu při přímém tlaku z jihovýchodu, vypadalo to, že Kostiantynivka svou roli jižní brány slavjansko-kramatorské aglomerace udrží. Na jaře se ale osa útoku posunula. Rozhodující průlom nepřišel odtamtud, odkud ho čekali ukrajinští plánovači, přišel z jihozápadu, přes výšiny u Berestoku a Illinivky, v pásmu ruské 8. vševojskové armády. A právě tento obchvat z boku změnil celou geometrii bitvy. Nejde už o frontální dobývání. Jde o dvě čelisti, které se pomalu svírají kolem města s téměř sedmdesátitisícovou předválečnou populací, a o test, zda Rusko dokáže přetavit infiltrační taktiku v trvalé prolomení ukrajinské pevnostní linie na Donbasu.

Dvě čelisti, jeden cíl

Ruská operace u Kostiantynivky stojí na dvou taktických skupinách. První, označovaná jako „Bachmut“, je tvořena převážně 3. armádním sborem a tlačí od Stupočky přes Novodmytrivku do východní a severovýchodní části města. Druhá, „Dzeržinsk“, operuje v pásmu 8. vševojskové armády a postupuje od Illinivky do jihozápadní až severozápadní zástavby. Podle analýzy ISW z 10. června zahrnuje tato skupina prvky minimálně pěti armád a námořních flotil, signál, že Kreml sem přesunul hlavní úsilí letní kampaně.

Cíl obou klínů je shodný: spojit se u železniční stanice a rozříznout ukrajinskou obranu na izolované sektory. Není to klasické obklíčení celého města. Je to chirurgičtější, a pro obránce možná nebezpečnější, pokus o sektorovou paralýzu, při které každá část posádky ztrácí kontakt se sousední.

Jihozápad: směr, který změnil pravidla

Celou zimu se hlavní ruský tlak soustředil na jihovýchodní přístupy podél nížin. Neuspěl. Na jaře velení přehodilo priority a zvolilo obchvat přes výše položený terén jihozápadně od města, přes Berestok a Illinivku. Podle reportáže serveru Babel tento směr nabídl Rusům výškovou výhodu, lepší podmínky pro infiltraci malých pěších skupin a, což je klíčové, přímý tlak na jedinou použitelnou zásobovací osu, silnici H-20.

Nešlo o žádný geniální klamný manévr. Spíš o pragmatickou korekci po selhání předchozího plánu. Ale efekt byl devastující: ukrajinská strana, která upřednostnila obranu jihovýchodních přístupů, najednou čelila tlaku z boku, kde měla tenčí linie a méně pěchoty. DeepState už v dubnu upozorňoval na nedostatek obránců v tomto sektoru. Na jaře se z varování stala realita.

Město, které ještě nepadlo

K 13. červnu velitel 19. armádního sboru Olexandr Bakulin potvrdil přítomnost zhruba 130 ruských vojáků přímo ve městě, ale výslovně odmítl tvrzení o uzavřeném obklíčení. Část ukrajinských velitelů citovaných Ukrajinskou pravdou odhadovala počet infiltrovaných až na 250. Vojáci 28. brigády vedou městské boje a protiprůnikové operace uvnitř zástavby.

Ruský plán dobýt Kostiantynivku do května 2026 selhal. Ale to neznamená, že situace je stabilní. Velitel praporu bezpilotních systémů 28. brigády popsal pro Hromadske logistiku jako noční můru: zásobování probíhá pod neustálým dronovým dohledem, těžká technika prakticky zmizela z bojiště na obou stranách a Rusové přešli na lehkou dopravu, pěší přesuny a bezpilotní pozemní vozidla. Bitva se vede po sektorech, dům od domu, a každý zásobovací konvoj projíždí tím, co obránci nazývají „zónou smrti“ od Kramatorsku.

Podle části velitelů je ztráta města do konce léta realistická možnost. Ne jistota, ale možnost, se kterou se počítá.

Co přijde po Kostiantynivce

Kostiantynivka není jen město. Je to jižní vstup do obranné aglomerace Druživka–Kramatorsk–Slovjansk, tří největších populačních center, která Ukrajina v Doněcké oblasti stále drží. Druživka leží pouhých 18 kilometrů severozápadně. Kramatorsk, prozatímní sídlo Doněcké oblastní správy od roku 2014, je vzdálen 32 kilometrů po silnici. Slovjansk 47 kilometrů.

Podle humanitární zprávy ACAPS z června 2026 zůstávalo v Kramatorsku až 58 tisíc a ve Slovjansku 47 tisíc civilistů, fronta se k nim přiblížila na 15 kilometrů a evakuační tlak roste. Jen za březen prošlo tranzitním centrem v Kramatorsku asi 1 400 lidí z Kostiantynivky, mnozí dorazili pěšky.

Pro Česko to v praxi znamená zvýšený tlak na humanitární a infrastrukturní pomoc. Program Ukrajina 2026–2030 s alokací miliardy korun ročně už běží; muniční iniciativa pokračuje v koordinační roli, financovaná partnerskými státy. Pád jednoho města sám o sobě českou politiku nezmění, ale zesílí argumenty na obou stranách už existující debaty.

Bitva o metodu, nejen o město

ISW varuje, že ani případný ruský úspěch u Kostiantynivky automaticky neznamená operační prolomení celé pevnostní linie. Srovnání s Bachmutem a Avdijivkou je lákavé, ale nepřesné: tam šlo o izolované městské řeže, tady o boj o vstupní bránu do celé aglomerace. Kampaň běží nejpozději od léta 2025 a stále není u konce.

Rozhodující otázka proto nezní, kolik kilometrů zbývá mezi dvěma ruskými klíny. Zní, jestli Rusko dokáže z infiltrací po desítkách vojáků vybudovat trvalou logistickou a sektorovou kontrolu nad městem, a jestli Ukrajina najde dost pěchoty, munice a dronů, aby tomu zabránila. Odpověď na ni se píše právě teď, v rozstřílených ulicích města, které ještě před dvěma lety žilo normálním životem.