Ruští oligarchové zjišťují, že loajalita už nic neznamená. Putin jim zabavuje majetek a provádí rozsáhlou čistku

Dvacet let platila v Putinově Rusku nepsaná dohoda: nepleť se do politiky, podporuj režim a tvůj majetek zůstane v bezpečí. Tato dohoda je mrtvá. Na její místo nastoupil systém, v němž prokuratura podá žalobu, soud rozhodne během týdnů, někdy během dnů, a miliardové impérium přejde do státních rukou. Nejde o jednotlivé excesy. Jde o nový model zacházení s vlastnictvím, který mění pravidla hry pro každého, kdo v Rusku něco vlastní.

Čísla, která mluví sama

Rozsah zabavování závisí na tom, koho se zeptáte a kdy se díváte. Generální prokurátor Igor Krasnov v březnu 2025 oznámil, že stát prostřednictvím prokurátorských žalob získal aktiva za 2,4 bilionu rublů. Výzkum moskevské kanceláře NSP, který v červenci 2025 citoval Reuters, odhadl celkový objem na 3,9 bilionu rublů za tři roky, zhruba 50 miliard dolarů. A pozdější odhady z června 2026 mluví už o přibližně 6,5 bilionu rublů převedených do státních rukou.

Jen v roce 2024 stát podle analýzy varšavského Centra pro východní studia zabral 157 firem v hodnotě 1,1 bilionu rublů. V prvním čtvrtletí 2025 přibylo dalších 50 entit za více než 800 miliard. Tempo se nezpomaluje. Zrychluje.

Jak to funguje: tři kanály, desítky záminek

Stát nepoužívá jedinou metodu. Kombinuje tři hlavní kanály a střídá formální důvody podle potřeby:

• Prokurátorské žaloby – generální prokuratura napadá vlastnictví s odkazem na korupci, porušení privatizačních pravidel nebo nedostatečné investice do aktiva. Soudy schvalují žaloby ve zdrcující většině případů, často při prvním jednání. U zlatonosné společnosti Južuralzoloto padl rozsudek osm dní po podání žaloby.
• Antikorupční konfiskace bez promlčení – rozhodnutí Ústavního soudu z 31. října 2024 odstranilo časovou bariéru pro antikorupční žaloby prokuratury. Formálně šlo o sjednocení rozporuplné soudní praxe v kauze agrokoncernu Pokrovskij. Prakticky to znamená, že stát může napadnout privatizaci starou dvacet let a soud to akceptuje.
• Prezidentské dekrety a „dočasná správa“ – u strategických aktiv nebo firem se zahraniční vazbou stát jednoduše převezme řízení dekretem. Formálně dočasně. Fakticky natrvalo.

Záminky se mění případ od případu: korupce, cizí občanství majitele, zahraniční registrace firmy, strategický význam odvětví, nepřípustný vliv ze zahraničí. Společný jmenovatel je jediný: stát chce aktivum a najde způsob, jak ho získat.

Jména a sektory: kdo přišel o co

Zasažení podnikatelé nepředstavují jednu skupinu disidentů. Naopak, většina z nich prokazovala loajalitu a měla ochranu od státních struktur, která se ukázala jako nedostatečná.

Vadim Moškovič, zakladatel agrárního gigantu Rusagro, byl zatčen 27. března 2025. Většinový podíl v Rusagru přešel do státních rukou 5. května 2026. Akcie firmy ztratily třetinu hodnoty během jediného dne. Konstantin Strukov přišel o zlatonosnou Južuralzoloto v rekordním čase. Dmitrij Kamenščik, majitel moskevského letiště Domodědovo, čelil žalobě opřené o argument zahraničního pasu. Sergej Popov ztratil autodealerskou síť Rolf. Alexej Chotin přišel o aktiva spojená s Jugra Bank. Skupina Makfa, potravinářský kolos spojený s Michailem Jurevičem a Vadimem Bělousovem, skončila ve státních rukou. Vinařský holding Ariant/Kuban-Vino, obilní obchodník Rodnyje Polja, logistická firma Raven Russia; seznam se táhne přes agrární byznys, těžbu zlata, leteckou infrastrukturu, potravinářství, autodistribuci i logistiku.

Žádný sektor není bezpečný. Žádná minulá blízkost ke Kremlu není zárukou.

Od Jukosu k systému: co je jinak než v roce 2003

Srovnání s kauzou Michaila Chodorkovského a Jukosu se nabízí, ale kulhá. Jukos byl selektivní zásah proti jednomu mimořádně viditelnému politickému protivníkovi, který otevřeně financoval opozici. Mezinárodní arbitráž později konstatovala, že stát Jukos cíleně zničil, aby se zmocnil jeho aktiv a odstranil Chodorkovského z politiky.

Současná vlna je kvalitativně jiná. Zasahuje desítky firem napříč sektory. Opírá se o kombinaci právních nástrojů, ne o jediný precedent. A hlavně míří i na lidi, kteří proti Putinovi nikdy veřejně nevystoupili. Nejde o trestání neposlušných. Jde o systémovou změnu vztahu mezi státem a majetkem.

Devadesátá léta znamenala přesun aktiv ze státu do soukromých rukou. Dnešní proces znamená návrat aktiv do státu a jejich následnou selektivní reprivatizaci k loajálním skupinám. Ministerstvo financí už v roce 2025 počítalo s příjmy z prodeje soudně zabaveného majetku jako s rozpočtovou položkou. Část aktiv ale nekončí v rozpočtu. Končí u okruhů napojených na Rotenbergy, Kadyrova či jiné mocenské patrony.

Zvláštní kategorii tvoří „dobrovolné“ příspěvky. Podle informací, které přinesl Bloomberg a citovaly sekundární zdroje, nabídl senátor Sulejman Kerimov v březnu 2026 příspěvek 100 miliard rublů. Po jeho setkání s Putinem se ve státním rozpočtu objevilo asi 220 miliard rublů „bezúplatných příspěvků“. Veřejný záznam z jednání neexistuje. Funkčně to ale vypadá jako výkupné za klid.

Co to znamená pro svět za hranicemi Ruska

Pro zahraniční investory je signál jednoznačný: vlastnické právo v Rusku je podmíněné politicky. Kyjevská ekonomická škola (KSE) vyčíslila přímé ztráty zahraničních firem v Rusku na více než 167 miliard dolarů, k tomu nejméně 3 miliardy dolarů na výstupních odvodech. Do poloviny února 2025 z Ruska plně odešlo 475 firem.

České firmy, které v Rusku stále drží hmotná aktiva (továrnu, sklady, podíl v místní entitě), čelí riziku přímého zásahu do vlastnictví. Konkrétní zdokumentovaný český případ se zatím nepodařilo dohledat, ale mechanismus je univerzální: zahraniční vazba, potřeba státního souhlasu s odchodem, tlak na slevu při prodeji. Kdo nemá v Rusku fixní aktiva, čelí spíš obchodnímu a platebnímu riziku. Kdo je má, hraje podle pravidel, která se mění bez varování.

Krátkodobě může zabavování režimu pomáhat, dává mu hotovost, kontrolu nad strategickými sektory a možnost odměňovat loajální skupiny. Dlouhodobě ale eroduje investiční klima a motivuje kapitál k útěku. Podle nás je tohle největší přeskupení majetku v Rusku od privatizací devadesátých let. S jedním zásadním rozdílem: tentokrát teče opačným směrem, a nikdo si nemůže být jistý, že nepřijde na řadu.