Česko koupilo 100 houfnic z Jižní Koreje, ale armáda je ve výzbroji nemá. Hádáte správně, stopa vede na Ukrajinu

Odpověď se skládá z několika indicií, které dohromady vykreslují obraz, jejž už známe z dřívějška: Praha opět posloužila jako logistický a licenční mezistupeň pro dodávku zbraní, které měly skončit jinde. Konkrétně velmi pravděpodobně na Ukrajině. Stopa nevzešla z žádné tiskové konference ani vládního prohlášení, objevila se až ex post v datech, která státy každoročně hlásí do registru konvenčních zbraní OSN (UNROCA). Sekundární monitoring těchto hlášení za rok 2025, který zpracoval server Válka.online, zachytil sto jihokorejských 105mm systémů směřujících do Česka. A tím začíná detektivka.

Čísla, která nesedí

Klíčový rozpor je prostý. Česká republika ve svém hlášení do systému UNROCA za kalendářní rok 2024 uvedla stav 193 dělostřeleckých systémů velké ráže, to potvrzuje oficiální zpráva generálního tajemníka OSN. Po dodávce stovky korejských kusů v roce 2025 by se číslo mělo vyšplhat na 293. Nezvýšilo se. Monitoring ukazuje, že stav zůstal na 193.

Buď tedy houfnice nikdy nedorazily, což by odporovalo korejskému exportnímu hlášení, nebo dorazily a zase odešly. Druhá varianta je nesrovnatelně pravděpodobnější. A typ zbraně napovídá kam: jde pravděpodobně o houfnice M101 nebo jejich jihokorejskou odvozeninu, tedy tahané dělo z éry studené války, které česká armáda standardně neprovozuje a pro svou modernizaci nepotřebuje.

Proč zrovna přes Prahu

Jižní Korea si od začátku ruské invaze na Ukrajinu drží oficiální linii: smrtící zbraně Kyjevu přímo nedodáváme. Tehdejší prezident Jun Sok-jol to veřejně zopakoval ještě v květnu 2024, jak zachytila jihokorejská veřejnoprávní KBS. Současně ale Soul hledal nepřímé cesty; Reuters už v dubnu 2023 popsala, že Korea zvažovala půjčku dělostřelecké munice Spojeným státům s tím, že Američané uvolní vlastní zásoby pro Ukrajinu, a podobný kanál se zvažoval i přes Polsko.

Česko do tohoto schématu zapadá přirozeně. Český zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem výslovně počítá se situací, kdy se vojenský materiál doveze do České republiky a následně vyveze ke konečnému uživateli. Nejde o právní improvizaci ani o šedou zónu, je to legislativně předvídaný scénář s licenčním režimem pod Licenční správou ministerstva průmyslu a obchodu.

A není to poprvé. Ve stejném monitoringu se objevuje paralela s řeckými houfnicemi: 66 kusů M110A2, 68 kusů M114 a 56 kusů M101, které prošly přes Česko obdobným vzorcem. Korejská stovka je tedy další dílek do mozaiky, ne izolovaná anomálie.

Česko jako zbrojní uzel

Na tiskové konferenci po jednání vlády v říjnu 2025 ministryně obrany popsala několik modelů české pomoci Ukrajině: projekty podle ukrajinských požadavků, komerční nákupy Ukrajiny přímo od českých firem a licenční roli českých úřadů při zprostředkování. V listopadu 2025 pak vládní bilance ukázala, že ministerstvo obrany od roku 2022 získalo celkem 25 miliard korun formou refundací a darovaného vojenského materiálu od spojenců, z celkového objemu české pomoci Ukrajině ve výši 91,3 miliardy korun.

Kdo konkrétně zaplatil oněch sto korejských houfnic, se veřejně dohledat nepodařilo. Mohl to být český rozpočet, spojenecká refundace, nebo přímý komerční nákup ukrajinské strany přes českou firmu. Financování zůstává nerozkryté. Jisté je, že Praha nefunguje jen jako dárce ze starých armádních skladů, hraje roli platformy, přes kterou lze politicky citlivé dodávky převést, aniž by exportér musel pod konečným uživatelem vidět slovo „Ukrajina“.

Co ještě registr prozradil

Korejské houfnice nejsou jedinou překvapivou položkou v hlášeních za rok 2025. Stejný monitoring zachytil i dovoz 65 kompletů protiletadlového systému Igla z Turecka do Česka, opět zbraň, kterou česká armáda ve své standardní výzbroji nevede. Registr UNROCA tak funguje jako zpětné zrcátko: v reálném čase se o těchto pohybech veřejnost nedozví, ale s ročním až dvouletým zpožděním se stopy objeví v mezinárodních datech.

Není to tajný nákup v právním smyslu. Spíš typická kombinace bezpečnostní neveřejnosti a pozdějšího zveřejnění v mezinárodních registrech, se kterou legislativa počítá a kterou vláda zpětně zahrnuje do souhrnných bilancí.

Sto houfnic, které česká armáda nikdy nepoužila, tak vypovídá méně o české dělostřelecké síle a více o tom, jak Praha tiše buduje pozici jednoho z klíčových logistických uzlů euroatlantické podpory Ukrajiny. Soul dodá, Praha přepošle, Kyjev střílí. A formálně nikdo nikomu nic přímo neposlal.