Kreml to odmítá, ale BMP-3 je minulostí. V momentu překvapení sice zničí i tank, ale pro vlastní posádku je jako rakev

Na papíře vypadá BMP-3 jako stroj, který nemá co závidět. Stamilimetrový kanon schopný odpalovat řízené střely, automatický 30mm kanon s dostřelem čtyři kilometry, osm protitankových řízených střel v zásobě. Rosoboronexport ho na své produktové stránce prezentuje jako univerzální zbraň, která v příhodném okamžiku vyřadí i hlavní bitevní tank. A má pravdu, pokud ten okamžik nastane. Problém je v tom, co přijde potom. Vozidlo o hmotnosti 18,7 tuny s korbou z pancéřovaného hliníku a desítkami kusů munice uvnitř má na dnešním bojišti saturovaném FPV drony a střelami útočícími shora čím dál menší šanci dožít se druhého výstřelu.

Palebná síla, která nestačí sama sobě

Výzbroj BMP-3 je na kategorii bojových vozidel pěchoty mimořádná. Kombinace 100mm kanonu sloužícího zároveň jako odpalovač řízených střel, 30mm automatického kanonu a trojice kulometů dává posádce schopnost zasáhnout prakticky jakýkoli pozemní cíl. Automat nabíjení pojme 22 kusů stamilimetrové munice, dalších 18 granátů čeká ve stojanu a k tomu osm protitankových střel. Jenže právě tady začíná paradox.

Všechna ta munice sedí uvnitř lehké platformy, jejíž boky a strop nebyly navrženy pro dnešní hrozby. Po průniku pancíře, a ten dnes dokáže způsobit i komerčně dostupný FPV dron s kumulativní hlavicí, roste riziko katastrofického vyřazení. Exploze vlastní munice mění vozidlo z útočného nástroje v past. Označení „rakev“ je redakční zkratka, ne technický termín. Ale konstrukční realita ji podpírá.

Co Rusko přiznává, aniž by to řeklo nahlas

Kreml oficiálně neříká, že BMP-3 dnešnímu bojišti nestačí. Říká, že ho vylepšil. Rostec v květnu 2024 oznámil dodávku nových BMP-3 vybavených přídavnou ochranou proti útoku shora a maskovacími soupravami Nakidka, které snižují tepelnou a radarovou signaturu. O měsíc později TASS informoval o sériové instalaci systémů pro lokální potlačení řídicích linek dronů.

Každý z těchto kroků je přiznáním problému bez přiznání, že problém je systémový. Nakidka pomáhá ve fázi, kdy protivník cíl teprve hledá termokamerou nebo radarem. Ale většina FPV dronů v terminální fázi letu naviguje vizuálně, pilot vidí cíl přes brýle a koriguje let v reálném čase. Proti tomu maskovací vrstva nic nezmůže. Rušičky zase fungují jen proti dronům řízeným rádiovým signálem, a i tam záleží na frekvenčním pokrytí a výkonu. Kolik vozidel rušičky reálně dostalo, veřejně nikdo neřekl.

Podle studie britského think-tanku RUSI z června 2024 je Kurganmašzavod jediným výrobcem BMP-3 a v roce 2023 vyrobil 463 kusů. Zároveň ale 85 % ruské obrněné produkce v letech 2024–2025 tvoří repasovaná technika vytažená ze skladů. Rusko tedy umí přidávat úpravy na existující platformu, ale nepřechází na novou generaci pásového bojového vozidla pěchoty. Vyrábí víc toho samého a lepí na to záplaty.

Bradley a CV90: jiná filozofie, jiná šance

Srovnání s americkým Bradley nebo švédským CV90 neukazuje, že by západní vozidla byla nezničitelná. Ukazuje ale zásadní rozdíl v přístupu k ochraně posádky.

• M2 Bradley – americká armáda veřejně uvádí vrstvenou ochranu: hliníková struktura doplněná ocelovými přídavnými panely s mezerou, reaktivní dlaždice, titanová střešní ochrana a ochrana střechy proti střepinám.
• CV90 Mk IV – BAE Systems Hägglunds staví na modulární architektuře: pasivní i aktivní ochranné balíky, ochrana proti IED a protitankovým minám, rozšiřitelný systém detekce a aktivní ochrany.
• BMP-3 – hliníková korba se zesílením čelního sektoru, 18,7 tuny. Dnešní ruské úpravy jsou primárně doplňkové: mříže, horní kryty, Nakidka.

Rozdíl není v jednom konkrétním materiálu pancíře. Je v počtu vrstev, v rezervě pro další balíky a v tom, zda byla ochrana posádky od začátku součástí návrhu, nebo se na platformu nalepuje zpětně.

Český kontext: BVP-2 a cesta k CV90

BMP-3 není jen exotická ruská technika. Česká armáda dodnes provozuje BVP-2, čtrnáctitunové sovětské vozidlo ze 70. let, které sdílí s ruskou lehkou obrněnou školou řadu konstrukčních slabin. Lehká korba, omezená ochrana shora, minimální odolnost proti moderním protitankovým prostředkům. Proti FPV dronům a střelám útočícím shora by bylo přinejmenším stejně zranitelné jako BMP-3, jen s výrazně slabší palebnou silou.

Náhrada je na cestě, ale ne za rohem. Vláda v květnu 2023 schválila nákup 246 kusů CV90 Mk IV. Podle českého ministerstva obrany má 39 vozidel vzniknout ve Švédsku, 207 v Česku s minimálně čtyřicetiprocentním zapojením českého průmyslu. První kusy dorazí v roce 2026, hlavní dodávky jsou plánovány na roky 2027 až 2030. Do té doby čeští vojáci jezdí v technice, která konstrukčně patří do stejné éry jako BMP-3.

Otázka, kterou si Kreml neklade

Klíčový problém BMP-3 není v tom, co umí. Je v tom, jak dlouho to umí. Vozidlo, které dokáže zničit tank, ale samo nepřežije první kontakt s FPV dronem za pár tisíc korun, má palebnou sílu jen na papíře. Rusko na to reaguje záplatami, mřížemi, maskovacími soupravami, rušičkami. Žádná z nich nemění základní rovnici: 18,7 tuny hliníku plného munice na bojišti, kde útočí shora.

Ztráty vizuálně potvrzené projektem Oryx představují jen spodní hranici skutečných čísel a jdou do stovek kusů. Kurganmašzavod vyrábí nové, sklady dodávají repasované. Ale generační náhrada neexistuje. BMP-3 se dál vyrábí, dál nasazuje a dál hoří. Kreml to odmítá formulovat jako problém. Posádky uvnitř tu formulaci nepotřebují.