Svět upřeně sleduje Ukrajinu a Rusko, a přehlíží hrozbu Severní Koreje. V tichosti rozjela zbrojení a tempo je děsivé

Dne 3. ledna 2026 stál Kim Čong-un v hale zbrojní továrny a diktoval pokyn: výrobu protitankových řízených střel Pulsä-4 a dalších taktických zbraní zvýšit přibližně dva a půlkrát. O pět měsíců později, 7. června, přišel podle severokorejských státních médií druhý rozkaz, tentokrát pro celou kategorii balistických a řízených střel, opět s násobkem 2,5 a s horizontem pěti let. Dva shodné koeficienty v tak krátkém sledu nejsou náhoda. Vypadají jako centrálně nastavený průmyslový cíl, podle něhož se má celý zbrojní sektor KLDR přestavět z režimu „ukázat světu, co umíme“ do režimu „vyrábět ve velkém a dodávat“. A právě tento posun, tichý, tovární, bez dramatických záběrů z raketových startů, představuje podle nás větší bezpečnostní riziko než kterýkoli jednotlivý test.

Proč počet odpalů klame

Když se řekne severokorejská raketová hrozba, většina lidí si vybaví záběry ohnivého startu nad Japonským mořem. Jenže samotné testy vyprávějí jen část příběhu. Podle přehledu japonského ministerstva zahraničí provedla KLDR v roce 2024 jedenáct epizod odpalu, v roce 2025 čtyři a v první polovině roku 2026 tři. Čísla klesají, a přesto je hrozba větší než dřív.

Důvod je prostý: Pchjongjang přestal dokazovat, že rakety létají, a začal řešit, kolik jich dokáže vyrobit za měsíc. Lednový rozkaz se týkal taktických střel a jejich dodávek do konkrétních jednotek už v první polovině roku. Červnový rozkaz šel dál, pokryl celé spektrum balistických a řízených střel a nastavil pětiletý výrobní plán sahající zhruba do poloviny roku 2031. Kdo sleduje jen odpaly, vidí klid. Kdo sleduje továrny, vidí rozjezd sériové výroby.

Co všechno Severní Korea staví

Rozsah severokorejského arzenálu dnes dalece přesahuje představu jedné „velké rakety“. Podle databáze CSIS Missile Threat a analýzy 38 North disponuje KLDR širokou rodinou systémů:

• Taktické balistické střely KN-23, KN-24 a KN-25 – mobilní, těžko detekovatelné před startem, schopné manévrovat za letu.
• Mezikontinentální balistické střely Hwasong-17, Hwasong-18 a Hwasong-19 – poslední dvě na tuhé palivo, tedy s kratší přípravou ke startu.
• Střely s plochou dráhou letu Hwasal-2 – deklarovaný dosah kolem 2 000 km, podle 38 North už v operačním rozmístění u pozemních jednotek.

CSIS popisuje dlouhodobý trend: Pchjongjang systematicky posouvá své systémy k delšímu dosahu, vyšší mobilitě, lepší přežitelnosti a utajenějším startům. Nejde o pár izolovaných prototypů. Jde o diverzifikované portfolio, které má pokrýt celé spektrum od taktického bojiště po strategické odstrašení.

Stopa na Ukrajině: proč je to i evropský problém

Severokorejské zbrojení by mohlo zůstat vzdáleným asijským tématem, kdyby se jeho produkty neobjevovaly v troskách na ukrajinských ulicích. V dubnu 2026 zveřejnilo ukrajinské ministerstvo obrany výsledky laboratorní analýzy úlomků severokorejských střel KN-23 a KN-24, které Rusko použilo proti ukrajinským městům. Šlo o první oficiální rozbor tohoto druhu, a potvrdil, že export z KLDR do Ruska není spekulace, ale měřitelná realita.

NATO na to reagovalo už v listopadu 2024 prohlášením, v němž zmínilo miliony kusů munice, balistické střely i nasazení severokorejských vojáků po boku ruských sil. Aliance výslovně uvedla, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Evropská unie drží a rozšiřuje sankční rámec, který od roku 2024 cílí nejen na jaderný a raketový program KLDR, ale i na její vojenskou podporu ruské agrese.

Barterová logika celého obchodu je přímočará. Analytici RUSI na základě satelitních dat zdokumentovali, že ruské ropné dodávky do Severní Koreje korelují s rozsáhlými transfery munice a střel opačným směrem. Ropa za rakety, a sankce, které mají KLDR izolovat, tím ztrácejí část účinku.

Přehlížení, nebo jen zastínění?

Bylo by nepřesné tvrdit, že hrozbu Severní Koreje nikdo nesleduje. NATO, EU, Japonsko, specializované týmy jako CSIS, RUSI nebo 38 North ji mapují průběžně a podrobně. Problém leží jinde: v běžné veřejné pozornosti, kterou vysává válka na Ukrajině, energetická krize a domácí politika. Severokorejské téma se do evropského povědomí dostane většinou teprve ve chvíli, kdy se propojí s Ruskem, tedy až když úlomky KN-23 dopadnou na Charkov.

A právě v tom spočívá riziko. Zatímco se veřejná debata soustředí na frontové linie v Donbasu, Kim Čong-un v tichosti buduje kapacitu, která mu umožní nejen odstrašovat sousedy, ale i zásobovat spojence. Opakování koeficientu 2,5 v lednu i červnu podle nás ukazuje na systémový plán, ne na improvizaci. Jestli se za tím číslem skrývá centrální plánovací norma, nebo politicky zvolený symbol ambice, veřejně nevíme. Víme ale, že výsledek, pokud bude naplněn, znamená výrazně víc střel v zásobě, víc exportního polštáře pro Rusko a víc tlaku na jihokorejskou i japonskou protiraketovou obranu.

Co to znamená pro příštích pět let

Zdvojnásobení až ztrojnásobení raketových zásob by pro Severní Koreu znamenalo schopnost vést salvové útoky, rychleji doplňovat vypálené střely a současně pokračovat v dodávkách do Ruska, aniž by ohrožovala vlastní odstrašení. U střel typu Hwasal-2 s dosahem 2 000 kilometrů jde o přímou hrozbu pro celý severovýchodní asijský region. U taktických KN-23 jde o zbraň, která už dnes zabíjí na Ukrajině.

Sankce stále zvyšují cenu severokorejského zbrojení, komplikují finance, dopravu i přístup k materiálům. Samy o sobě ale program nezastavují, zvlášť když Rusko nabízí ropu jako protihodnotu. Otázka tedy nezní, jestli Severní Korea zbrojí. Zní, jestli si toho všimneme dřív, než se důsledky plně projeví, nejen v Asii, ale i na evropském bojišti.

Pchjongjang nespoléhá na jeden velký test, který obletí svět. Spoléhá na to, že svět zrovna kouká jinam, zatímco se z továren valí další série střel.