„Střelba do vzduchu nic nevyřeší.“ Kremelský válečný odborník zuří, že je Rusko na ukrajinské sabotáže krátké

Sladkov to napsal na svém telegramovém kanálu v první polovině června 2026, uprostřed týdnů, kdy ukrajinské drony a řízené střely zasahovaly cíle stovky kilometrů od fronty, továrny, ropná zařízení, terminály. Jeho metafora je přímočará: když na nepřátelskou palbu nepřijde okamžitá a silnější odpověď, protivník nepřestane. Naopak střílí víc. A přesně to se podle něj děje. Slovo „dělostřelecký“ v původní analogii sám nahrazuje slovem „diverzní“, aby bylo jasné, že mluví o sabotážích v ruském zázemí, ne o frontové přestřelce.

Kdo je Sladkov a proč jeho slova váží víc než běžný komentář

Alexandr Sladkov není nezávislý analytik ani opoziční hlas. Je vojenským korespondentem státní televizní společnosti VGTRK, pravidelně se pohybuje na frontě a v červnu 2023 seděl v Kremlu na setkání válečných zpravodajů s Vladimirem Putinem. Portál Vesti.ru tehdy popsal, že Kreml vnímá informace od vojenkorů jako doplněk k oficiálním hlášením, tedy ne jako šum, ale jako zpětnou vazbu z terénu.

Právě tohle postavení dělá ze Sladkovova výpadu víc než frustrovaný příspěvek na sociální síti. Když člověk s jeho přístupem a loajalitou veřejně říká, že ruská reakce nemá odstrašující efekt, je to signál, že nespokojenost v jestřábím táboře přetéká přes okraj.

Kontext, který Sladkov nevyjmenoval, ale který mluví za něj

V primárním příspěvku Sladkov žádné konkrétní incidenty nejmenuje. Mluví obecně o „diverzích v našem týlu“ a o tom, že téma je „stále aktuálnější“. Jenže stačí se podívat na první polovinu roku 2026:

• Únor – Ukrajina oznámila zásah závodu Votkinsk v Udmurtsku, spojeného s výrobou balistických raket. V Moskvě byl postřelen první zástupce šéfa vojenské rozvědky GRU Vladimir Alexejev; Kreml incident označil za teroristický čin s ukrajinskou stopou.
• Duben – Ukrajinská SBU si připsala zásah ropné přečerpávací stanice v Samarské oblasti, tedy součásti řetězce ropovodu Družba. Pro Česko citlivá linka.
• Červen – Zelenskyj oznámil zásah vojenské továrny v Čeboksarech. O tři dny později AP popsala další úder na černomořský terminál v Krasnodarském kraji. V Moskvě se mezitím vyšetřovaly dvě autobomby.

Rusko přitom pravidelně hlásí stovky sestřelených dronů. Útoky ale pokračují. A právě v tom je jádro Sladkovovy frustrace: protivzdušná obrana zachytí část hrozeb, jenže to nestačí k tomu, aby Ukrajina přestala.

Kritika zevnitř, ne vzpoura

Sladkovova zloba může na první pohled vypadat jako trhlina v kremelské fasádě. Není. Je to tlak zevnitř loajálního tábora, který nechce konec války, ale její tvrdší vedení.

Tento vzorec není nový. Jevgenij Prigožin v roce 2023 veřejně napadal ministerstvo obrany za neschopnost. Igor Girkin šel ještě dál a obviňoval přímo Putina ze slabosti; skončil ve vazbě a byl odsouzen za extremismus. Po Prigožinově smrti většina proválečných komentátorů kritiku stáhla nebo zmírnila.

Sladkov se drží v bezpečnější poloze. Nenapadá Putina osobně, nevolá po politické změně. Volá po účinnější odvetě a po tvrdší disciplíně uvnitř systému. Den po příspěvku o „střelbě do vzduchu“ na Telegramu navrhl, aby vedoucí strategicky důležitých objektů nesli osobní odpovědnost za jejich zničení, a požadoval vybudování „civilní protivzdušné obrany“ kolem klíčových zařízení. Jinými slovy: ne méně války, ale více války, a lépe organizované.

Proč Rusko neodpovídá razantněji

Nabízí se otázka, zda je nedostatečná reakce strategická volba, nebo prostě neschopnost. Podle nás jde o obojí.

Kreml dlouhodobě nechce přiznat zranitelnost úplnou mobilizací a přechodem na válečný režim celé společnosti. Udržuje narativ kontroly: drony sestřelujeme, sabotéry zatýkáme, situace je pod dohledem. Jenže rozlehlé ruské území, levné asymetrické prostředky a opakované zásahy hluboko v týlu ukazují, že ochrana všech klíčových objektů zkrátka nefunguje. Oficiální linie zdůrazňuje počty sestřelů a bezpečnostní opatření. Sladkov tlačí na účinný trest. Rozdíl je v zarámování, a právě to frustruje jestřábí křídlo nejvíc.

Pokud tento tlak uspěje, nejpravděpodobnější podobou „tvrdší odvety“ budou rozsáhlejší údery na ukrajinskou infrastrukturu a zázemí. Přímý důkaz o novém rozhodnutí Kremlu zatím chybí, ale směr nátlaku je zřejmý.

Sladkovova „střelba do vzduchu“ tak není jen řečnická figura. Je to diagnóza od člověka, který stojí uvnitř systému a vidí, že systém na jednom konkrétním místě selhává, a místo léčby jen hlásí, kolik kulek zachytil.