Americká armáda ztrácí schopnosti, zasahuje Kongres. Zakázal vyřazení letounů U-2S, které děsily už Chruščova

Spor mezi Pentagonem a zákonodárci se netočí kolem nostalgie po legendě studené války. Jde o konkrétní průzkumnou schopnost, kterou americké letectvo chce škrtnout dřív, než veřejně prokáže, čím ji nahradí. U-2S létá nad 21 kilometry, nese současně optické, infračervené, radarové i signálové senzory a většinu výstupů posílá na zem téměř v reálném čase. Žádný jiný systém v otevřeném americkém inventáři tohle všechno nedělá najednou. A právě proto zákonodárci sáhli po brzdě, už podruhé.

Letoun, který srazil Chruščova na kolena

Aby bylo jasné, proč se o U-2 mluví jako o stroji, který „děsil Chruščova“, stačí se vrátit k 1. květnu 1960. Toho dne letěl pilot CIA Francis Gary Powers ve výšce přes dvacet kilometrů nad sovětským územím. U Sverdlovsku jeho U-2 zasáhla raketa země-vzduch. Powers přežil, byl zajat, a Nikita Chruščov dostal do rukou zbraň, o které snil.

Washington totiž mezitím vypustil krycí příběh o zbloudilém meteorologickém letu. Chruščov ho na tiskové konferenci rozcupoval: ukázal trosky, přiznal zajetí pilota a požadoval omluvu od prezidenta Eisenhowera. Ten odmítl. Výsledek? Kolaps plánovaného pařížského summitu čtyř velmocí a nejhlubší krize americko-sovětských vztahů před kubánskou raketovou krizí. Pro Chruščova U-2 symbolizovaly dvojí ponížení: americké letouny roky beztrestně kroužily nad sovětským územím a sovětská protivzdušná obrana je nedokázala zastavit. Sestřel Powerse byl první a poslední úspěch, ale politický dopad přetrval dekády. Podle Office of the Historian amerického ministerstva zahraničí šlo o jednu z definujících epizod studené války.

Kongres říká: ne tak rychle

Šedesát pět let po aféře s Powersem se U-2S vrací do politického střetu, tentokrát mezi dvěma větvemi americké moci. Letectvo chce typ rozpočtově „divestovat“, tedy přestat ho financovat jako operační platformu. Kongres to odmítá akceptovat bez důkazu, že náhrada skutečně funguje.

Čísla mluví jasně:

• Fiskální rok 2026: Kongres povolil vyřadit maximálně osm U-2 a přidal 55 milionů dolarů (zhruba 1,3 miliardy korun) na depotní obnovu tří strojů.
• Fiskální rok 2027: Obranný podvýbor sněmovních rozpočtářů přitvrdil: zakázal vyřadit více než dva kusy a vyčlenil 81 milionů dolarů (asi 1,9 miliardy korun) na plnou obnovu čtyř letounů.

Trend je zřejmý. Zákonodárci rok od roku utahují šrouby. Prakticky tím říkají: dokud neuvidíme veřejně doloženou náhradu celého balíku schopností U-2, nenecháme letectvo flotilu rozebrat.

Co umí U-2S a proč to nejde snadno nahradit

Podle oficiálního fact sheetu USAF nese U-2S současně obrazový průzkum (IMINT), zachycování signálů (SIGINT) i měření fyzikálních veličin (MASINT). Od roku 1994 do něj Pentagon investoval 1,7 miliardy dolarů na modernizaci draku i senzorů. Výsledkem je platforma, která:

• operuje nad 21 000 metry, tedy výš než běžný vojenský i civilní provoz,
• kombinuje více typů senzorů v jedné misi,
• přenáší data téměř v reálném čase,
• dá se během hodin přesunout na jiné bojiště.

Satelity, na které letectvo sází, mají jiné přednosti: globální pokrytí, odolnost proti sestřelení konvenčními prostředky, permanentní přítomnost nad regionem. Space Development Agency staví takzvanou proliferovanou architekturu PWSA Tranche 1: síť 154 satelitů s datovými linkami, sledováním raket a cílením za horizont. Jenže podle oznámení Space Force má tato konstelace dosáhnout počáteční bojové schopnosti teprve v roce 2027, a ani pak nepůjde o plnou náhradu celé multisenzorové role U-2.

Otevřeně diskutovaný stealth dron RQ-180 zůstává ve veřejných zdrojích nepotvrzenou možností, nikoli oficiálně pojmenovanou náhradou. Letectvo prostě zatím veřejně nepředložilo jedinou platformu nebo systém, který by U-2 nahradil kus za kus.

Evropský rozměr, proč by to mělo zajímat i Česko

U-2S není jen pacifická nebo blízkovýchodní záležitost. Americké letectvo v Evropě provozuje tyto stroje z britské základny RAF Fairford. Už v roce 2017 USAFE oficiálně oznámilo jejich rozmístění „na podporu USA, spojenců NATO a regionálních partnerů“ a ještě v lednu 2026 základna zveřejnila pokračující provoz 99. průzkumné perutě. Konkrétní mise a trasy USAF nezveřejňuje, ale U-2 patří do aliančního mixu vysokovýškového průzkumu, který pokrývá i východní křídlo NATO.

Vyřazení flotily by proto nebylo jen americkým vnitřním problémem. Podle nás jde o potenciální zásah do zpravodajského pokrytí, na němž závisí i evropští spojenci včetně České republiky. Ne proto, že by jeden typ letounu chránil přímo český vzdušný prostor, ale proto, že oslabení jedné vrstvy ISR znamená větší zátěž pro všechny ostatní, a ty zatím nejsou plně připraveny ji převzít.

Spor o tempo, ne o směr

Důležité je, že Kongres neříká „U-2 musí létat navěky“. Říká, že přechodové riziko je příliš vysoké na to, aby letectvo mohlo typ škrtnout skokově. Letectvo naopak argumentuje tím, že každý dolar v zastaralé platformě chybí v modernizaci pro konflikt s technologicky vyspělým protivníkem. Obě strany mají kus pravdy. Jenže v rozpočtové realitě drží peněženku Kongres, a ten už druhý rok po sobě ukazuje, že tempo vyřazení mu připadá rychlejší než tempo náhrad.

Stroj, který před šedesáti pěti lety přivedl Chruščova k diplomatické explozi, tak paradoxně znovu stojí v centru mocenského sporu. Tentokrát ne mezi Washingtonem a Moskvou, ale mezi Pentagonem a Kapitolem.