Putinovi asi pořád nedošlo, že je pohádkář. Su-75 má bezpilotní verzi, která má srážet z oblohy F-35 i bez pilota

Listopad 2025, Dubai Airshow. Na stánku ruského Rostecu stojí elegantní maketa, reaktivní bezpilotní letoun odvozený od programu Checkmate, oficiálně Su-75. Kolem se točí zahraniční delegace, ruská státní agentura TASS ho popisuje jako jednu z hlavních atrakcí expozice. Jenže pár kroků od makety šéf Rostecu Sergej Čemezov novinářům přiznává, že pilotovaná verze téhož letounu teprve míří na stojanové zkoušky. Stroj je „v dílně“, doplňuje o den později zkušební pilot Sergej Bogdan. Mezi tím, co Rusko prodává, a tím, co má, zeje propast široká minimálně tři roky.

Pohádka ve třech dějstvích

Příběh Su-75 se čte jako scénář, kde se pointa pořád odkládá. První dějství napsal v červenci 2021 šéf Sjednocené letecké korporace (OAK) Jurij Sljusar: první let v roce 2023. Druhé dějství přišlo o necelý rok později, v červnu 2022, kdy tehdejší vicepremiér Jurij Borisov termín posunul na rok 2025. A třetí? To se odehrálo právě v Dubaji na přelomu listopadu 2025; Bogdan oznámil nový cíl: začátek roku 2026.

Tři veřejné termíny, tři posuny, nula veřejně doložených letů. Ve veřejně dostupných otevřených zdrojích se nepodařilo dohledat jedinou fotografii letuschopného prototypu. Označení „pohádkář“ pro ruský stát, ať už za ním stojí Putin, Čemezov nebo Sljusar, není invektiva. Je to popis stavu.

Lovec F-35, který zatím loví jen pozornost

OAK na svém produktovém listu uvádí působivá čísla: rychlost až Mach 1,8 (přibližně 2 205 km/h), dolet 2 900 km bez externích nádrží, až pět střel vzduch-vzduch v interních šachtách a schopnost „detekovat a ničit letouny páté generace“. Zní to jako přímá výzva americkému F-35.

Jenže důkazní asymetrie je drtivá. F-35A od Lockheed Martin má za sebou přes milion nalétaných hodin, více než 1 035 dodaných kusů do armád po celém světě a veřejně popsaný senzorový komplex: radar s aktivním elektronickým řízením paprsku APG-81, distribuovaný aperturní systém DAS a elektrooptický zaměřovací systém EOTS. Su-75 má proti tomu makety, rendery a marketingová tvrzení o nízké pozorovatelnosti. Srovnávat zavedený bojový systém s konceptem, který ještě neopustil dílnu, je jako hodnotit závodní auto podle katalogu, zatímco konkurence právě projíždí cílem.

Pro kontext: i čínská J-35A, přímý exportní konkurent Su-75, je na tom viditelně lépe. Podle zprávy provinční vlády Fu-ťien ze září 2025 provedla J-35 starty a přistání z letadlové lodi Fu-ťien a analytici z RUSI v prosinci 2025 už posuzovali její exportní potenciál. Su-75 ve stejnou dobu ukazoval model v dubajské výstavní hale.

Bezpilotní verze: trend, nebo další slib?

Bezpilotní větev Checkmate není čerstvý nápad vymyšlený pro Dubaj. Už v červenci 2023 TASS informoval, že OAK pracuje na třech modifikacích: jednomístné, dvoumístné a bezpilotní. Koncept dává strategický smysl, velké mocnosti skutečně posouvají bojové letectví k autonomním a poloautonomním platformám. Americký program CCA (Collaborative Combat Aircraft), čínské experimenty s rojem dronů, to všechno jsou reálné trendy.

Problém je jinde. U Su-75 neexistují veřejně dostupná data o tom, jak by bezpilotní verze řídila vzdušný boj: jakou autonomii by měla, jaký datový spoj by používala, jaká algoritmická logika by rozhodovala o odpálení rakety. Fyzicky by šlo o klasický vzdušný souboj vedený střelami, jen bez člověka v kabině, ale technický popis takového režimu pro Su-75 dohledatelný není. Zatím jde o programový signál a výstavní exponát, ne o letově ověřenou zbraň.

Proč Rusko prodává budoucnost, kterou nemá

Odpověď je prostá: protože musí. Su-75 byl od první zahraniční premiéry na Dubai Airshow 2021 koncipovaný jako exportní produkt. Rostec tehdy mluvil o zájmu zahraničních delegací a unikátní nabídce pro mezinárodní trh. Jenže od roku 2022 se situace dramaticky změnila.

Čemezov sám v listopadu 2025 agentuře Reuters přiznal, že ruské obranné exporty od začátku války na Ukrajině klesly na polovinu, protože prioritu dostaly dodávky pro vlastní armádu. Sankce komplikují provoz. Studie britského think-tanku RUSI z listopadu 2025 jde ještě hlouběji: popisuje závislost suchojovské výroby na zahraničních komponentech, materiálech a obráběcích strojích, které jsou pod sankcemi stále obtížněji dostupné. Stejná průmyslová základna, která nestíhá vyrábět Su-34 a Su-57 pro vlastní armádu, má zároveň dodat revoluční exportní stealth letoun. A jeho bezpilotní verzi.

Navíc jakýkoli potenciální kupec čelí riziku amerických sekundárních sankcí v rámci zákona CAATSA. Precedent existuje: Turecko po nákupu ruského systému S-400 přišlo o účast v programu F-35 a čelí trvajícím sankcím.

Český úhel: F-35 vs. vzdušný zámek

Česká republika nákup 24 letounů F-35 schválila v září 2023. Podle harmonogramu Armády ČR převezmou čeští piloti první stroje v USA v roce 2029, přesuny do České republiky začnou od roku 2031 a plná operační připravenost je plánovaná na rok 2035. V době, kdy Rusko teprve slibuje dostat Su-75 do prvního letu, české letectvo už trénuje na zavedené, sériově vyráběné a bojově ověřené platformě.

Brát Su-75 jako bezprostřední hrozbu pro NATO nedává smysl. Jako dlouhodobý průmyslový signál, že Rusko neztrácí ambici v oblasti stealth letounů, ano. Ale ambice a schopnost jsou dvě různé věci. A právě ten rozdíl dělá z ruských slibů pohádku, jejíž konec zatím nikdo neviděl.

Největší zpráva z Dubaje 2025 není bezpilotní lovec F-35. Je to fakt, že Rusko dál investuje do marketingu platformy, u které veřejně nedoložilo ani základní letovou realitu.