Kreml promarnil příležitost a prohrál všechno. Ukrajina má navrch a nehodlá se zastavit

Dne 20. ledna 2025 složil Donald Trump prezidentský slib a estonský bezpečnostní analytik Erkki Koort brzy nato popsal situaci, která se Kremlu otevřela: Washington signalizoval ochotu jednat s Moskvou jako s „konstantou“ a s Kyjevem jako s „proměnnou“. Putin mohl vyjít z izolace, rozštěpit západní koalici a prodat příměří za vlastních podmínek. O šestnáct měsíců později je obraz jiný. Ukrajina hlásí přes 600 km² znovudobytého území od začátku roku, Zelenskyj píše Putinovi otevřené dopisy z pozice síly a trojice Macron, Starmer a Merz stojí po boku Kyjeva s konkrétním mírovým rámcem. Kreml neprohrál válku. Prohrál moment, kdy mohl donutit protivníka jednat z pozice ruské převahy.

Okno, které se otevřelo, a nikdo jím neprošel

Koort to v březnu 2025 formuloval přesně: Putin dostal šanci vrátit se do vyjednávací hry, aniž by musel cokoli ustoupit na bojišti. Americky zprostředkované kontakty naznačovaly, že Washington je ochotný testovat, zda se dá válka ukončit obchodem přes hlavu Kyjeva. Moskva měla v ruce dvě karty najednou: diplomatickou, protože Trump chtěl rychlý „deal“, a vojenskou, protože ruské jednotky na podzim 2024 ještě postupovaly.

Jenže obě karty vyžadovaly rychlost. Diplomaticky Kreml potřeboval vnutit rámec dřív, než se Evropa vzpamatuje. Vojensky potřeboval operačně významný průlom, který by dal jednáním punc nevyhnutelnosti. Nestalo se ani jedno. Podle analýz ISW ruské tempo na frontě od podzimu 2025 sláblo, v dubnu 2026 Rusko poprvé od začátku roku zaznamenalo čistou ztrátu kontrolovaného území. Jarní a letní ofenzíva 2026 nepřinesla zásadní posun. A Washington se mezitím plně soustředil na Írán.

Ukrajina přebírá iniciativu na frontě i v diplomacii

Čísla mluví. Velitel ukrajinských ozbrojených sil Syrskyj v červnu 2026 oznámil, že Ukrajina za rok znovudobyla přes 600 km² a jen v květnu získala o 100 km² více, než ztratila. ISW popisuje, jak ukrajinské protiútoky donutily Rusko přesouvat síly mezi směry a sahat do rezerv; místo aby samo diktovalo tempo, reagovalo na ukrajinské úspěchy.

Převaha ale neznamená jen frontovou linii. Zelenskyj 4. června 2026 zveřejnil otevřený dopis Putinovi, v němž nabídl přímou schůzku na neutrální půdě, příměří po dobu jednání, výměnu zajatců „všechny za všechny“ a návrat unesených dětí. Zároveň v dopise zdůraznil, že ukrajinské drony zasahují cíle vzdálené přes tisíc kilometrů, že Rusko měsíčně ztrácí přes 30 tisíc vojáků a že domácí nepohodlí v Rusku roste. Měsíc předtím, 8. května, Zelenskyj podepsal dekret, jímž symbolicky „povolil“ vojenskou přehlídku na Rudém náměstí, a výslovně vyjmul čtverec náměstí z plánu použití ukrajinské výzbroje. Ironie jako diplomatický nástroj.

Tři dny po dopise, 7. června, přišel klíčový tah. Macron, Starmer, Merz a Zelenskyj vydali společné prohlášení s pěti body: základem jednání je současná linie kontaktu, Ukrajina musí dostat právně závazné bezpečnostní garance, ruská zmrazená aktiva zůstanou blokována až do kompenzace škod. Evropa už nechce být jen dárce zbraní. Chce spoluurčovat poválečný řád.

Co Kreml ztratil, a co ještě ne

Estonský šéf rozvědky v květnu 2026 pro Reuters shrnul ruské dilema: Moskva ztrácí víc lidí, než nabírá, generální mobilizace by byla politicky toxická a sankce „opravdu, opravdu bolí“ finanční sektor. Přesto neexistuje známka velkého průlomu k míru. Ruský cíl ovládnout celý Donbas se nezměnil.

Kreml tedy neprohrál válku v klasickém smyslu. Prohrál ale hned v několika rovinách najednou. Nevnutil rychlý mírový rámec podle svých podmínek. Neudržel obraz nevyhnutelného postupu. Nezabránil tomu, aby Evropa veřejně převzala část diplomatické iniciativy. A nezastavil přenos války do vlastního týlu. Kombinace těchto ztrát může změnit kremelský kalkul, automaticky ale válku neukončí.

Co to znamená pro Česko

Silnější Ukrajina váže ruské kapacity a snižuje prostor pro tlak na východní křídlo NATO. Pro Česko to ale neznamená klid. Český ministr zahraničí při lednové návštěvě Kyjeva označil protidronovou obranu za klíčovou bezpečnostní prioritu a hovořil o přenosu ukrajinského know-how do české armády. V červnu 2026 pak ministr obrany v Berlíně potvrdil pokračování česko-německé spolupráce na obraně východního křídla Aliance v Litvě; Německo současně posílilo českou muniční iniciativu dalšími 300 miliony eur.

Energeticky je Česko v lepší pozici než před dvěma lety. Vláda oznámila, že země je plně zásobitelná neruskou ropou přes trasy TAL/IKL a závislost na ropovodu Družba skončila. Riziko se ale přesouvá jinam: dubnová makroekonomická predikce ministerstva financí upozornila, že česká ekonomika je kvůli vysoké energetické náročnosti citlivější na cenové šoky než průměr eurozóny. Nejzranitelnější jsou chemie, rafinace, plasty a přes čipy i automobilový průmysl. Válka nemusí Česku „vypnout ropu“. Jakákoli širší eskalace ale zdraží energii, dopravu a tlak na průmysl pocítí celý dodavatelský řetězec.

Mír blíž, nebo dál?

Paradoxně obojí. Kyjev i Evropa mají jasnější a sebevědomější rámec pro jednání než kdykoli od začátku plné invaze. Příměří, přímý dialog, garance, zmrazená aktiva, to vše leží na stole. Jenže evropské zpravodajské zdroje v květnu neviděly žádný signál, že by Kreml byl ochoten slevit ze svých maximalistických cílů. Posílená Ukrajina zlepšuje vyjednávací pozici. Sama o sobě ale mír nepřibližuje, dokud Putin nepovolí.

Moskva vsadila na to, že čas pracuje pro ni. Zatím pracuje proti ní: na frontě, v diplomacii i v hlavách evropských lídrů, kteří poprvé společně podepisují podmínky míru po boku Kyjeva, ne místo něj.