Slovjansk se stal pro ruské vojáky pastí a hrobem. Ukrajinci je účinně zadržují, nehnou se ani o metr

Tank, tři bojová vozidla pěchoty, pět osobních aut, dvacet osm motocyklů a zhruba padesát pěšáků. Taková sestava vyrazila 16. června k vesnici Zakytné východně od Slovjansku a byla zničena ještě předtím, než se dostala přes ukrajinskou linii obrany. Analytici z washingtonského Institute for the Study of War ten den opět zapsali totéž, co zapisují od poloviny května: ruské síly na slovjanském směru nepostoupily. „Past a hrob“ není metafora. Je to popis toho, co se na přístupech k poslednímu velkému ukrajinskému městu v Donbasu děje už čtvrtý týden v řadě.

Čtyři týdny útoků, nula kilometrů

Zesílený ruský tlak směrem ke Slovjansku zaznamenal ISW už 17. května. Od té doby se denní hodnocení čtou jako kopie: útoky pokračují, postup nebyl potvrzen. 8. června. 11. června. 12. června. 14. června. 16. června. Pokaždé stejný závěr.

Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil k odpoledni 16. června hlásil na slovjanském směru pět ruských pokusů o průnik. Čtyři byly odraženy, pátý boj ještě probíhal. Pro srovnání: na pokrovském směru bylo tentýž den zaznamenáno 24 útoků, na huljajpilském 18. Slovjansk tedy není nejžhavější bod fronty v absolutních číslech. Ale je pravděpodobně tím nejdražším v přepočtu na získaný terén, protože ten terén je nulový.

Ukrajinský mluvčí Viktor Trehubov to 6. června v televizním vysílání shrnul bez diplomatických obálek: Rusové na lymanském směru „prostě umírají“ o dobře připravenou obranu.

Proč útočníci narážejí na zeď

Obrana slovjanského směru nestojí na jednom triku. Je to vrstvený systém, který kombinuje několik prvků najednou.

Zaprvé terén. Rusové se snaží obsadit dominantní výšiny u Křivé Luky, Zakytného a Raj-Oleksandrivky, odkud by mohli palebně kontrolovat přístupy ke Slovjansku a komunikaci M03, hlavní zásobovací tepnu města. Jenže právě ty výšiny drží Ukrajinci a z nich pozorují a ničí vše, co se pohne.

Zadruhé drony. Vrchní velitel ukrajinských sil Olexandr Syrskyj 11. června uvedl, že Ukrajina drží přibližně 1,5násobnou převahu ve FPV dronech. U Slovjansku se nasazují i vláknové drony odolné proti elektronickému rušení, které dokážou zasáhnout cíl i tam, kde klasický rádiově řízený stroj ztratí signál.

Zatřetí cílení na velení. ISW 11. června popsal zásah vozidla s ruským praporním velitelem východně od Slovjansku. 16. června pak Ukrajinci zasáhli velitelské a pozorovací body u Siversku. Když padne velitel, útočná skupina ztrácí koordinaci, a v prostoru plném dronů je dezorganizovaná jednotka mrtvá jednotka.

A začtvrté protiútoky. Ukrajinci se neomezují na pasivní obranu. ISW opakovaně zaznamenává ukrajinské protiakce, které tlačí ruské skupiny zpět a nedovolují jim konsolidovat ani drobné zisky.

Motocykly místo tanků, a ani to nepomáhá

Zničený útok u Zakytného prozrazuje něco podstatného o stavu ruské ofenzivy. Dvacet osm motocyklů v jedné útočné sestavě není standardní taktika mechanizované armády. Je to adaptace na realitu, v níž každé obrněné vozidlo přitahuje dron dřív, než ujede sto metrů. Rusové se pokoušejí snížit ztráty na technice tím, že posílají pěchotu na lehkých prostředcích: motocyklech, čtyřkolkách, civilních autech.

ISW 12. června citoval ukrajinského zástupce velitele praporu, který popsal, jak ruští vojáci pokračují infiltračními trasami přes otevřená pole po stejných cestách, kde už leží těla jejich předchůdců. Opakované použití stejných tras naznačuje buď zoufalství, nebo nedostatek průzkumných kapacit. Pravděpodobně obojí.

Ruská armáda má být druhou nejsilnější na světě. U Slovjansku ji ale zastavuje obránce, který je na papíře slabší, a přesto díky dronům, připravenému terénu a taktické flexibilitě mění každý útok v hazard s předem prohraným výsledkem.

Strategická sázka, která nevychází

Slovjansk spolu s Kramatorskem a Druživkou tvoří poslední velkou urbanizovanou aglomeraci v Doněcké oblasti pod ukrajinskou kontrolou. Pro Kreml je její dobytí politicky nezbytné, bez ní nelze tvrdit, že Rusko „osvobodilo“ celý Donbas. Polský think-tank OSW upozorňuje, že odříznutí komunikace M03 severozápadně od Slovjansku patří mezi hlavní ruské operační cíle.

Jenže ISW 10. června vyhodnotil, že ruský jarně-letní nápor od Lymanu směrem na Slovjansk nepřinesl výrazné zisky, a ruské velení proto začíná přesouvat prioritu ke Kostjantynivce jižněji. To neznamená, že tlak na Slovjansk skončí. Znamená to, že Moskva fakticky přiznala, že tudy cesta nevede. Alespoň zatím.

V roce 2022 se Rusko pokoušelo obchvátit Slovjansk z prostoru Izjumu po silnici M03 jedním velkým operačním úderem. V roce 2026 je přístup jiný: pomalý, infiltrační, vedený ze tří směrů. Výsledek je ale stejný. Město drží.

Civilisté odcházejí, válka zůstává

Zastavený postup neznamená bezpečí. Na Slovjansk dál dopadají ruské klouzavé pumy; tři zasáhly město jen 8. června. Doněcká oblastní vojenská správa už 20. března zavedla nucenou evakuaci rodin s dětmi z vybraných ulic. K 10. červnu ze slovjanské komunity odešlo od začátku měsíce asi tisíc lidí. V nucené evakuační zóně přesto stále zůstávalo 333 dětí.

UNHCR upozorňuje, že bezpečný návrat evakuovaných vyžaduje odminování, odklízení trosek, opravu domů a obnovu základních služeb. Nic z toho není možné, dokud město leží v dosahu dělostřelectva a řízených bomb. Obrana slovjanského směru tedy nedává obyvatelům klid, dává jim čas.

Česká republika se na tomto čase podílí. Vláda 7. ledna 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy v roli zprostředkovatele. NATO mluví o předvídatelné a dlouhodobé podpoře, která má trvat i v případě příměří. Každý odražený útok u Zakytného nebo Křivé Luky je důkazem, že ta podpora má smysl: ne jako cesta k rychlému vítězství, ale jako způsob, jak zdražit každý ruský metr natolik, že se z něj stane past.

Dne 16. června ležely na polích u Zakytného vraky motocyklů, ohořelé auto a tichý tank. Slovjansk stál dál.