Ukrajinská asymetrická strategie funguje dokonale. Ruský týl trpí jako nikdy, válku pociťuje armáda i civilisté

V noci ze 14. na 15. června 2026 vypustilo Rusko na Ukrajinu 70 raket a 611 dronů. Dva z nich mířily přímo na areál Kyjevsko-pečerské lávry. Moskva dál terorizuje ukrajinská města, jenže tentýž týden Reuters informoval, že útoky na ruské rafinerie se od začátku roku zdvojnásobily, že čerpací stanice Tatněfti zavedly nákupní limity na pohonné hmoty a že Rusko poprvé zvažuje námořní dovoz paliv, protože vlastní produkce nestačí. Kontrast je ostrý: Kreml stále útočí, ale jeho vlastní zázemí hoří.

Co je ta asymetrická strategie

Ukrajina nemá dost balistických raket, letadel ani dělostřelectva, aby zrcadlila ruskou palebnou sílu. Místo toho vsadila na levnější a škálovatelné prostředky, drony a řízené střely, a systematicky je posílá do hloubky ruského území. Oficiálně se tomu říká „middle strike“ (operační hloubka 30 až 200 km od fronty) a „deep strike“ (stovky až tisíce kilometrů). Cíle nejsou náhodné: logistické uzly, sklady munice, velitelská stanoviště, radary, systémy protivzdušné obrany, rafinerie, ropné terminály a potrubí.

Koncem května 2026 spustilo ukrajinské ministerstvo obrany program nazvaný „Logistický lockdown“ s rozpočtem pět miliard hřiven. Záměr je explicitní: ničit vše, co ruská armáda potřebuje k útočným i obranným operacím. Podle ministerstva se letos nasmlouvalo pětkrát více systémů středního dosahu než v roce 2025. Měsíčně Ukrajina provádí kolem pěti tisíc úderů v hloubce nad dvacet kilometrů. Nejde o pár symbolických náletů. Je to průmyslově škálovaná kampaň.

Rafinerie hoří, Krym stojí ve frontách

Čísla mluví jasně. Volodymyr Zelenskyj 1. června uvedl, že ukrajinské síly za leden až květen zasáhly patnáct ruských rafinerií a že ke květnu bylo mimo provoz téměř čtyřicet procent primární ruské rafinační kapacity. Květnový souhrn ministerstva obrany jmenuje konkrétní cíle: rafinerie v Rjazani, Kstovu, Syzrani a Tuapse, terminály v Novorossijsku, Moskevskou rafinerii, Solněčnogorskou nakládací stanici i Volodarskou přečerpávací stanici u hlavního města. Dosah úderů sahá od 430 kilometrů (Tuapse) po více než tisíc kilometrů (Lazarevo v Kirovské oblasti). Le Monde píše dokonce o zásazích v hloubkách 1 500 až 2 000 kilometrů.

Dopady na běžný život v Rusku a na okupovaných územích jsou už hmatatelné. AP popsala fronty na čerpacích stanicích na Krymu a označila situaci za nejhorší palivovou krizi na poloostrově od roku 2014. Reuters zaznamenal celostátní limity nákupu u stanic Tatněfti po útoku na rafinerii v Tatarstánu. Rusko v červnu snížilo export ropy, aby víc suroviny přesměrovalo do domácí rafinace, a přesto podle Reuters zvažuje námořní dovoz paliv ze zahraničí. To je pro zemi, která se prezentuje jako energetická velmoc, mimořádné ponížení.

Moskva a Petrohrad už nejsou nedotknutelné

Ještě na začátku roku 2025 byly útoky na Moskvu spíše sporadické. Od ledna 2026 se podle Reuters staly denními. Letiště kolem hlavního města se opakovaně dočasně uzavírají kvůli dronům. 3. června, těsně před zahájením Petrohradského ekonomického fóra (Putinova prestižního „Davosu“), zasáhly ukrajinské drony ropný terminál u Petrohradu a námořní zařízení v Kronštadtu.

Symbolika je tvrdá. Petrohrad druhý rok po sobě ruší hlavní námořní přehlídku. V roce 2024 ji ještě jen osekali, kronštadtská část poprvé po osmi letech odpadla. V roce 2025 se nekonala vůbec. A v roce 2026 znovu ne. Jak citovala Meduza s odkazem na petrohradskou Fontanku: „Chápete, teď na to není doba.“ Z města reprezentačních vojenských show se stalo město, které musí rušit akce kvůli reálné hrozbě.

Proč Rusko nedokáže svůj týl ubránit? Kombinace faktorů: vzdušný prostor přes jedenáct časových pásem nelze plně pokrýt. Ukrajina navíc přednostně ničí ruské systémy protivzdušné obrany; od března 2026 bylo podle ministerstva obrany potvrzeno vyřazení 81 systémů PVO. Každý zničený radar nebo komplex S-300 otevírá „okno“ pro další vlnu dronů. Podle CBS News ukrajinští činitelé a experti upozorňují i na rychlou spotřebu starších interceptorů, které Rusko nemá čím nahradit v dostatečném tempu.

Armáda to cítí taky

Zásahy do rafinerií a logistických uzlů nejsou jen ekonomická válka. Ukrajinské ministerstvo obrany tvrdí přímou vazbu: čím více zničené logistiky, skladů a zásobovacích tras v operační hloubce, tím méně ruských útočných akcí na frontě. Zasažené rafinerie a depa zásobují nejen civilní trh, ale i pozemní síly a vojenské letectvo palivy a mazivy. Květnový souhrn operací hlubokého dosahu zahrnuje i vojenské cíle: poškozené letouny Tu-142, zásah systému Iskander-M u Taganrogu, zničené automatizační systémy letectva.

Problém se na frontě neprojeví nutně jako tank stojící bez nafty. Spíš jako zpoždění přesunů, delší objížďky, vyšší závislost na improvizaci a horší tempo operací. Pro armádu, která vede útočné akce na tisícikilometrové frontě, je každé narušení zásobovacího řetězce multiplikátorem ztrát.

Může Ukrajina v tomto tempu pokračovat

Klíčová otázka zní, jak dlouho je taková kampaň udržitelná. Odpověď závisí na třech pilířích: domácí výrobě, zahraničním financování a protivzdušné obraně, která chrání ukrajinské území před ruskými odvetnými údery. V květnu 2026 schválilo ministerstvo obrany 175 nových modelů zbraní a techniky, z toho téměř 93 procent od ukrajinských firem. Únorový Ramstein potvrdil přes šest miliard dolarů nové podpory, z toho 2,5 miliardy na drony a přes dvě miliardy na PVO. Česko v tom hraje svou roli: bezpečnostní dohoda z července 2024 počítá s dodávkami materiálu, výcvikem až čtyř tisíc ukrajinských vojáků ročně a podporou obranného průmyslu včetně munice a bezpilotních prostředků. Česká muniční iniciativa pokračuje i v roce 2026 s Prahou v roli koordinátora.

Zastavit ukrajinskou strategii může nedostatek peněz, omezení klíčových komponent, úspěšná ruská adaptace v elektronickém boji, nebo oslabení ukrajinské protivzdušné obrany, která musí noc co noc čelit stovkám ruských dronů a desítkám raket. Sama o sobě kampaň dlouhého dosahu válku nerozhodne. Ale mění její ekonomiku, operační rytmus a psychologii. Ruský týl trpí soustavně, geograficky široce a, pro Kreml nejbolestivěji, veřejně viditelně.

Země, která se prohlašuje za druhou nejsilnější armádu světa, dováží paliva po moři a ruší vojenské přehlídky, protože se bojí dronů. To je cena asymetrie.