Rusové jsou zjevně bezradní. Ukrajinci jim paralyzovali letectví, ropný sektor nestíhá a ekonomika jde těžce ke dnu

18. června 2026 stály všechny čtyři moskevská letiště. Žádné přílety, žádné odlety, jen ticho po masivním dronovém útoku z ukrajinské strany. O dva dny později Rosaviacija oznámila nová trvalá omezení: lehká letadla, ultralehké stroje a civilní drony nesmějí nad Moskvou a přilehlými sedmi regiony létat pod 5 200 metrů. Prakticky to znamená vyřazení většiny tohoto provozu. A zatímco Kreml řešil nebe nad hlavním městem, z jihu přicházely zprávy o dalších zásazích rafinerií a z ministerstva hospodářství čísla, která nikdo nechtěl slyšet. Rusko se ocitlo v situaci, kdy musí improvizovat na třech frontách současně, a žádná z nich nemá snadné řešení.

Nebe nad Moskvou: paralýza, která se opakuje

Nejde o zničení ruského vojenského letectva. Jde o něco jiného a v jistém smyslu ponižujícího: Ukrajina dokáže opakovaně ochromit civilní vzdušný prostor nad ruskou metropolí. Už koncem května Rusko zakázalo civilní lety pod 5 100 metrů v moskevské vzdušné zóně, jak informovala Meduza. Červnové zpřísnění šlo dál: vyšší minimální hladina, širší geografický záběr, faktický konec provozu lehkých strojů a dronů nad celým středním Ruskem.

Dočasné uzavření všech moskevských letišť 18. června pak ukázalo, že ani pravidelná doprava není imunní. Pro desítky tisíc cestujících to znamenalo hodiny čekání. Pro Kreml to znamenalo přiznat, že dronové útoky sahají až do srdce země a že dosavadní protivzdušná obrana nestačí. Moskva reaguje regulačními zásahy, omezuje, zakazuje, posouvá letové hladiny. Ale to není řešení. To je improvizace.

Ropný sektor: hasit export, nebo domácí pumpy?

Ruský ropný průmysl se dostal do pasti, kterou si sám nevybral. Opakované ukrajinské údery na rafinerie snížily domácí zpracovatelské kapacity. Podle květnové zprávy Mezinárodní energetické agentury to vedlo k paradoxu: Rusko vyváželo víc surové ropy, protože ji jednoduše nemělo kde zpracovat. Jenže cashflow z exportu nestačí, když doma chybí benzín.

8. června Reuters popsal opačný manévr: Moskva plánovala snížit červnový vývoz ze západních přístavů a přesměrovat ropu zpět do rafinerií, protože hrozil akutní nedostatek paliv na domácím trhu. Podle sekundárně citovaných údajů serveru The Bell omezení v zásobování zasáhla desítky ruských regionů, v některých přepisech až 53.

Systém tedy nejede podle průmyslové logiky. Jede podle toho, co je zrovna nutné hasit dřív: devizové příjmy z exportu, nebo fronty u čerpacích stanic. K tomu přibyl další tlak: americká sankční výjimka pro ruské ropné tankery podle licence OFAC 134C vypršela 17. června a Washington do té chvíle nezveřejnil prodloužení. Reuters sice připomněl, že v minulosti výjimku občas nechali krátce propadnout a pak ji obnovili, ale samotná nejistota zvyšuje pojistné, komplikuje platby a odrazuje odběratele.

Meziroční srovnání mluví jasně: v květnu 2025 IEA uváděla ruskou těžbu na úrovni 9,17 milionu barelů denně. O rok později Reuters s odkazem na IEA zmiňuje přibližně 8,7 milionu, pokles zhruba o pět procent, přičemž Rusko se tentokrát ocitlo asi deset procent pod svým měsíčním cílem v rámci OPEC+. Místo obvyklého překračování kvót teď nedokáže naplnit ani vlastní závazky.

Ekonomika: první pokles za tři roky a kritika zevnitř

Čísla z prvního čtvrtletí 2026 přinesla to, co mnozí analytici předpovídali, ale co Kreml dlouho odmítal připustit. Ruská ekonomika mezičtvrtletně klesla o 0,3 procenta, poprvé od začátku roku 2023. Vládní výhled růstu pro celý rok 2026 byl seříznut z 1,3 procenta na pouhých 0,4 procenta.

Zajímavější než samotná čísla je ale to, odkud přichází kritika. Začátkem června Reuters citoval ruské podnikatele, lidi ze sankcionovaného, ale stále vlivného byznysu, kteří otevřeně mluví o stagnaci, poklesu investic a „pasti vysokých úrokových sazeb“. Centrální banka drží sazby vysoko, aby krotila inflaci roztáčenou válečnými výdaji, ale tím dusí soukromý sektor. Válečná ekonomika tak naráží na vlastní limity: peníze tečou do zbrojení, ale zbytek hospodářství stagnuje.

Podstatné je, že ruské problémy se promítají do širší globální situace na ropném trhu, kterou navíc komplikuje blízkovýchodní krize. IEA popisuje největší narušení ropného trhu v historii a členské státy v březnu 2026 spustily rekordní uvolnění 400 milionů barelů z nouzových zásob. Ceny paliv na českých čerpacích stanicích se tedy lámou spíš na globálním benchmarku než čistě na ruské těžbě, ale ruský výpadek je jedním z faktorů, které volatilitu udržují.

G7 přitahuje šrouby, Kreml odmítá jednat

Lídři G7 se 17. června v Évianu zavázali posílit sankce proti ruskému ropnému a plynárenskému sektoru a slíbili Ukrajině další prostředky protivzdušné obrany i podporu pro domácí vojenskou výrobu včetně licencí. V oficiálním prohlášení ocenili ukrajinskou odolnost a pokrok na bojišti.

Diplomatická rovina přitom zůstává zamrzlá. Volodymyr Zelenskyj 15. června veřejně řekl, že nabídl Putinovi schůzku na summitu G7 i v USA. Odpověď nedostal. Kreml mezitím potvrdil, že pokračují kontakty přes americké vyjednavače Witkoffa a Kushnera, ale evropské zprostředkování označil za nepřijatelné. Moskva si zjevně raději nechává neformální kanály, kde má větší kontrolu nad formátem, než aby přistoupila na symbolicky silné přímé jednání.

Souběh, který nelze ignorovat

Žádný z těchto tlaků sám o sobě Rusko nezlomí. Uzavřená letiště se znovu otevřou, rafinerie se opraví, ekonomika může v dalším čtvrtletí technicky oživit. Síla současné situace je ale právě v tom, že se všechno děje najednou, v rozmezí několika červnových dnů. Moskva musí zároveň bránit nebe nad vlastním hlavním městem, přelévat ropu mezi exportem a domácími pumpami a vysvětlovat vlastním podnikatelům, proč ekonomika poprvé za tři roky klesá.

To není kolaps. Je to ale stav, kdy i silně militarizovaný stát s obrovskými surovinovými zásobami musí improvizovat na všech frontách současně. A improvizace má své limity, zvlášť když protivník ukazuje, že dosah jeho úderů sahá až na moskevská ranveje.