EU zuří kvůli tajným jednáním s Ruskem, zvedá se vlna nedůvěry. Úředník začal rozmluvy na vlastní pěst bez Ukrajiny

Dne 11. června 2026 rozeslal předseda Evropské rady pozvánku na summit plánovaný na 18.–19. června. Tón dopisu byl jednoznačný: podpora Ukrajiny, tlak na Rusko, společný hlas. O šest dní později ale agentura Reuters přinesla informaci, která celý rámec převrátila. Costaův úřad na jeho pokyn navázal neveřejné kontakty s Kremlem. Diplomatické, stručné, podle oficiální verze bez jakéhokoli věcného obsahu. Jenže právě ta neveřejnost a absence ukrajinské účasti u kontaktu zapálila požár, který summit nejen neuhasil, ale ještě přiživil.

Co přesně Costa rozjel

Výraz „tajná jednání“ je mediální zkratka. Doložitelná realita vypadá střízlivěji, ale ne méně výbušně. Anonymní unijní činitel potvrdil agentuře Reuters „krátké kontakty na diplomatické úrovni“ mezi Costaovým úřadem a Kremlem. Podle téhož zdroje se „na substanci“ nic neprobíralo. Costa sám to obhajoval jako otevření přímého komunikačního kanálu: EU prý potřebuje umět posílat Moskvě vlastní zprávy, ne je číst jen přes třetí strany.

Klíčový detail ale spočívá jinde. Costa podle Associated Press přímo instruoval svůj úřad, aby se na Kreml obrátil, a navrhl i vyslání seniorního úředníka. Udělal to bez předem vyjednaného společného mandátu členských států. A bez jakékoli veřejně doložené koordinace s Kyjevem.

Kdo se postavil proti a kdo Costu podpořil

Summit se rozštěpil do dvou táborů, přičemž ani jeden neměl jednoznačnou většinu.

Proti rychlému otevírání kanálu k Moskvě se veřejně postavili:

• Friedrich Merz, německý kancléř, prohlásil, že otázku, kdo bude za EU mluvit s Ruskem, není třeba rozhodovat teď.
• Emmanuel Macron, francouzský prezident, se přidal ke kritické linii.
• Estonská pozice reprezentovaná ministrem Margusem Tsahknou, za níž stojí širší blok pobaltských a severských zemí spolu s Polskem.

Costaův postup naopak hájili:

• Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise.
• Micheál Martin, irský premiér.
• Bart De Wever, belgický premiér.

Spor přitom nezrodil summit sám, jen ho odkryl. Už začátkem června, ještě před zasedáním, unikly návrhy summitových závěrů, z nichž bylo patrné, že Německo, Polsko a severské země se stavěly proti rychlému navazování kontaktů s Kremlem. Costa šel přesto dopředu.

Dvě evropské linie, které si protiřečí

Vedle Costaova neveřejného kanálu existuje zcela odlišný, veřejný přístup takzvané eurotrojky (Británie, Francie a Německa). 7. června vydaly tyto tři země společně s Volodymyrem Zelenským prohlášení s pěti jasnými body: okamžité a úplné příměří, současná linie kontaktu jako výchozí bod jednání, právně závazné bezpečnostní garance pro Ukrajinu, zmražená ruská aktiva beze změny a ochrana evropských bezpečnostních zájmů. A nad tím vším jeden princip: veškeré kroky v nejtěsnější spolupráci s Kyjevem.

11. června pak francouzský, německý a britský velvyslanec navštívili ruské ministerstvo zahraničí a tyto body předali osobně. Šlo o otevřenou diplomatickou akci navázanou na veřejné prohlášení. Lavrov ji odmítl. Podle agentury Interfax řekl, že velvyslanci „nepřinesli nic nového“ a že si Evropa mylně myslí, že Rusko prohrává a lze mu dávat ultimáta.

Kontrast je zřejmý. Eurotrojka jedná veřejně, s Ukrajinou u stolu a s konkrétními podmínkami. Costa jedná neveřejně, bez Ukrajiny a (podle vlastních slov) bez obsahu. Britské vystoupení v OBSE z téhož týdne navíc tvrdí, že Rusko dál stupňuje válku a není připravené na seriózní mír. V takovém kontextu vypadá otevírání kanálu bez podmínek přinejmenším předčasně.

Skutečný spor: kdo bude mluvit za Evropu

Rozbuškou nebyl jen samotný kontakt s Ruskem. Podstatně výbušnější je otázka, kterou Costa svým krokem otevřel, aniž na ni měl odpověď: kdo jednou bude mluvit za Evropu a s jakým mandátem?

Merz to řekl přímo: rozhodne se, až rozhovory skutečně přijdou. Andrej Babiš po summitu pro AP shrnul, že Evropa se neshodla ani na tom, zda budou jednání, ani kdo je povede. Pokud se mírový proces jednou rozběhne, hlavní slovo budou mít Ukrajina a Rusko jako strany konfliktu a Spojené státy jako klíčový hybatel. Evropa bude řešit, jestli ji zastupuje institucionální EU s předsedou Rady v čele, nebo politicky agilnější eurotrojka s vlastní linií sladěnou s Kyjevem.

Česká vládní zpráva po summitu tuto otázku obchází. Praha zdůraznila pokračování podpory Ukrajiny a prodloužení protiruských sankcí o dvanáct měsíců. Spor o Costaův kanál veřejně nekomentovala. Podle všeho nechtěla debatu o vyjednávacím formátu vlastnit.

Co to znamená pro Ukrajinu a evropskou pozici

Důležitý protiargument proti dojmu, že se EU „láme“, existuje: summit zároveň znovu potvrdil podporu Kyjevu a prodloužil sankce. Základní linie drží. Ale rozkol v otázce, kdo a kdy smí mluvit s Moskvou, zhoršuje vyjednávací čitelnost Evropy, a to vůči Kremlu i vůči Washingtonu. Lavrov ostatně sám tvrdí, že EU nemůže být nestranným zprostředkovatelem, protože vyzbrojuje Ukrajinu a prosazuje bezpečnostní garance. Vnitřní nejednota mu tento argument jen usnadňuje.

Costa chtěl summitem vyslat signál jednoty. Vyslal signál o tom, jak křehká ta jednota ve skutečnosti je.