Rusové se děsí, Azov se vrací do Mariupolu a ničí zásobování. „Kdyby to mělo trvat 20 let, počkáme“

Když v květnu 2022 padl Mariupol a poslední obránci z řad Azovu opustili trosky oceláren Azovstal, Moskva měla za to, že příběh téhle jednotky skončil. Ruský Nejvyšší soud ji označil za teroristickou organizaci, zajaté bojovníky postavil před soud a propagandistická mašinérie hlásila definitivní vítězství. O čtyři roky později se Azov vrací. Ne pěchotou přes ulice, ale z nebe, drony, průzkumnými systémy a systematickým ničením všeho, co okupantům v Mariupolu slouží k zásobování fronty i Krymu.

Přístav bez proudu, loď v plamenech

Útok z 10. června byl společnou operací 1. sboru Azov, oblastní složky SBU, Centra speciálních operací „A“ a Sil bezpilotních systémů. Podle oficiálního sdělení Azovu zasáhly drony elektrické rozvodny, radarové vybavení, opravárenskou infrastrukturu, řídicí věž, zásobníky paliv a maziv i sankcionovanou nákladní loď Lady Augusta z ruské stínové flotily. Ukrajinská strana tvrdí, že přístav byl zcela odpojen od elektrické sítě.

Mariupolský port přitom nebyl jen vojenský uzel. Podle ukrajinské zahraniční rozvědky ho Rusko od roku 2025 rozšiřovalo jako klíčový logistický uzel okupovaných území, sloužil k přesunům vojenského materiálu, ale i k nelegálnímu exportu ukrajinského obilí, uhlí a kovů. Jedním úderem se z funkčního zázemí stal problém.

Kampaň, ne jednorázový úder

Útok na přístav nebyl izolovanou akcí. Už 8. května 2026 Azov zveřejnil záběry svých dronů přímo nad Mariupolem a popsal operaci jako „návrat do Mariupolu, prozatím skrze průzkumně-úderné systémy“. O sedmnáct dní později, 25. května, následovaly zásahy na silničních trasách Mariupol–Taganrog a Mariupol–Volnovacha. Město leží zhruba 120 kilometrů za linií kontaktu, ale Azov tvrdí, že jeho drony hlídkují až 160 kilometrů v hloubce okupovaného území.

Důsledky jsou měřitelné. Analytik Franz-Stefan Gady v reportáži agentury Reuters z 18. června popisuje, že údery nutí Rusy k delším objížďkám a častějším nočním přesunům. Stanice RFE/RL doložila omezení osobní i komerční dopravy na trasách k Mariupolu a po pobřežní dálnici. A na Krymu, koncovém bodě celého pozemního koridoru, se situace vyostřila do otevřené krize: 11. června Reuters informoval o prázdných čerpacích stanicích, 21. června agentura AP doplnila, že okupační správa zastavila civilní prodej benzinu a omezila ho výhradně na státní složky. Tyto problémy nelze připsat jen Azovu, jsou výsledkem širší ukrajinské kampaně proti zásobovacím trasám. Azov je ale její viditelnou a symbolicky nejsilnější součástí.

Z trosek Azovstalu ke sboru s vlastním dronovým plukem

Kontrast mezi rokem 2022 a 2026 je drastický. Tehdy šlo o roztříštěný pluk bránící se v obklíčení, s bojem o každé patro oceláren. Dnes je 1. sbor Azov operačně-taktické uskupení Národní gardy Ukrajiny, vybudované od března 2025 na bázi 12. brigády Azov, s více brigádami a vlastním 41. plukem bezpilotních systémů Pilum.

Analytička Olena Kryžanivska označuje dnešní Azov za jednu z nejvyspělejších ukrajinských formací v dronové válce. Jednotka sama prezentuje výsledky ze švédského cvičení Aurora 2026, kde její FPV osádky údajně zničily 28 z přibližně 32 cílových vozidel a donutily organizátory měnit scénáře. Jde o vlastní prezentaci Azovu, ale i tak ukazuje ambici a sebevědomí formace, která před čtyřmi lety formálně neexistovala.

Proč se Moskva bojí právě Azovu

Rusko s Azovem vede dvojí válku, vojenskou a propagandistickou. V srpnu 2022 ho Nejvyšší soud označil za teroristickou organizaci. V březnu 2025 postavil zajaté a bývalé členy před soud v procesu, který Kyjev označil za zinscenovaný. Cíl byl jasný: delegitimizovat jednotku, která se v roce 2014 podílela na prvním osvobození Mariupolu a po roce 2022 se stala symbolem ukrajinské vytrvalosti.

A právě proto je návrat Azovu nad Mariupol pro Moskvu tak nepříjemný. Nejde jen o zničené rozvodny a hořící tankery. Jde o rozpad narativu. Město, které mělo být důkazem ruského vítězství a hlubokým, bezpečným zázemím, se mění v zranitelný bod. Každý dron nad přístavem je připomínka, že Azov nezmizel.

„Kdyby to mělo trvat 20 let, počkáme“

Tuhle větu řekl plukovník Arsen Dmytryk, náčelník štábu 1. sboru Azov, v rozhovoru pro Reuters. Nemluví o blížícím se pozemním útoku na Mariupol, to by bylo za současné frontové situace nerealistické. Mluví o trpělivosti. O letech plánování, průzkumu a úderů, které mají připravit půdu pro okamžik, kdy se návrat stane možným. A o více než 700 bojovnících Azovu, kteří stále zůstávají v ruských věznicích.

Fyzické osvobození Mariupolu je dnes vzdálený cíl. Ale schopnost zasahovat město, ničit jeho infrastrukturu a brát Rusům pocit bezpečí v jejich vlastním týlu, ta je reálná už teď. Pro okupanty je to možná horší zpráva než jakýkoli frontový průlom.