Putin zlikvidoval každého velitele, kterého vojáci milovali. Zajistil si, aby už proti němu nikdo nepovstal

Tři roky po Wagnerově vzpouře v Rusku zůstala frustrace z vedení války. Zmizeli ale lidé, kteří ji mohli proměnit v čin.

Vladimir Putin a Jevgenij Prigožin i Zdroj fotografie: Vláda Ruské federace / Creactive Commons / CC BY
                   

Dne 23. června 2023 vyrazily ozbrojené kolony Wagnerovy skupiny z Rostova na Moskvu a ruský stát se na několik hodin třásl. Jevgenij Prigožin měl soukromou armádu, charisma, přímý kontakt s frontovými vojáky a ochotu říkat nahlas to, co si o generálním štábu myslely tisíce mobilizovaných mužů. O dva měsíce později jeho letadlo spadlo nad Tverskou oblastí. Od té chvíle Putin systematicky odstraňoval, věznil nebo odsouval na periferii každého viditelného velitele, který měl vlastní autoritu mezi vojáky a přístup k ultrapatriotickému publiku. Nespokojenost v armádě a na telegramových kanálech nikam nezmizela, ale ztratila ozbrojené centrum i tvář, která by ji dokázala zorganizovat.

Typ figury, ne jedno jméno

„Nový Prigožin“ není konkrétní člověk, kterého by Kreml hledal na seznamu. Je to role: velitel s důvěrou vojáků, ostrou kritikou velení, přístupem ke zbrani a schopností propojit frontu, Telegram a ozbrojené lidi do jednoho pohybu. Před červnem 2023 tuto roli naplňoval sám Prigožin, a systém ho toleroval, protože Wagner byl užitečný. The Moscow Times tehdy popsal, jak slabě stát v první chvíli na vzpouru reagoval: elity v Moskvě dostávaly zbraně na schůzkách, nikdo přesně nevěděl, kdo komu velí. Právě ta chvíle Putinovi ukázala, co se stane, když se popularita, zbraně a frustrace sejdou v jedněch rukou.

Po srpnu 2023 proto Kreml začal prostor kolem takových figur důsledně čistit. Ne proto, že by odstranil příčiny nespokojenosti, ty zůstaly. Odstranil lidi, kteří ji mohli přetavit v akci.

Popov, Surovikin a cena za vlastní hlas

Dva případy ilustrují Putinovu metodu nejzřetelněji.

Ivan Popov velel 58. armádě na záporožském úseku fronty a v červenci 2023 nahrál audiozprávu, kterou poslanec Andrej Guruljov zveřejnil. Popov v ní otevřeně mluvil o ztrátách, chybějící protibaterijní palbě, nedostatečném průzkumu a vyčerpaných jednotkách bez rotace. Vojáci i váleční blogeři ho za to obdivovali, říkal pravdu, kterou generální štáb nechtěl slyšet. Odvolání přišlo okamžitě. V dubnu 2025 ho soud odsoudil na pět let za podvod. Ruští vojenští blogeři ho i po rozsudku bránili jako schopného generála, ale to na věci nic nezměnilo. Popov skončil nejen mimo velení, ale i za mřížemi.

Sergej Surovikin měl jinou trajektorii, ale stejný výsledek. Generál s přezdívkou „Armagedon“ si vybudoval pověst tvrdého a efektivního velitele, měl silnou podporu v ultrapatriotickém prostoru a blízko k Prigožinovu okruhu. Po Wagnerově vzpouře zmizel z veřejného prostoru. Přišel o post zástupce velitele ruského letectva. V září 2023 se podle agentury Reuters objevil v Alžírsku a v květnu 2025 ho telegramový účet ruského velvyslanectví v Alžíru představil jako šéfa skupiny vojenských poradců. Z centra války na severoafrickou periferii, kariérní smrt beze stopy krve.

Vzorec je čitelný. Popovův případ ukázal cenu za veřejnou frontovou kritiku. Surovikinův případ cenu za blízkost k prigožinovskému táboru. Dohromady vysílají jednoznačný signál každému veliteli, který by si chtěl budovat vlastní legitimitu mimo oficiální vertikálu.

Z-blogeři: tolerovaní, dokud jsou užiteční

Zbývá otázka, proč Putin nezakročil i proti válečným blogerům, kteří na Telegramu denně kritizují vedení armády, stagnaci na frontě, cenzuru i internetové restrikce. Odpověď je překvapivě pragmatická.

Ivan Filippov, analytik žijící v Berlíně, který dlouhodobě sleduje stovky ruských Z-kanálů, to pro server Holod vysvětlil přímo: na Z-prostor je „přišroubovaná“ rozsáhlá síť dobrovolnických center a sbírek. Tyto kanály nejen ventilují frustraci, ale obstarávají drony, generátory, termovize, šifrované vysílačky, léky, turnikety, opravu techniky i stavební materiál. Jde o paralelní servisní infrastrukturu války, bez které by ruská armáda přicházela o vybavení, které stát nedokáže dodat včas.

Kreml tak snáší každodenní kritiku, protože její zákaz by poškodil i frontové zásobování. Blogeři ale zůstávají roztříštění, nemají společné velení, nemají přístup ke zbraním a nemají velitele, který by z telegramové frustrace udělal ozbrojený pohyb. Podle Filippova většinu těchto kanálů po skončení války čeká vypnutí a „předběžná čistka“. Dokud válka trvá, jsou potřební. Potom už nebudou.

Stabilnější režim, nebo jen lépe zajištěný?

Frustrace v ruské armádě a v ultrapatriotickém prostoru nikam nezmizela. Blogeři mluví o stagnaci, o problémech s drony, o slabých výsledcích na frontě. Ještě v březnu 2026 agentura EFE citovala Filippova s tím, že kritika Putina, Dumy i cenzury v Z-prostoru roste a objevuje se rétorika možné rebelie. Jenže rétorika bez ozbrojené struktury a bez charismatického velitele zůstává rétorikou.

Putin si režim nepojistil tím, že by armádu uklidnil nebo vyřešil její problémy. Pojistil si ho tím, že od nespokojených oddělil všechny, kdo by je dokázali organizovat. Prigožin je mrtvý, Popov ve vězení, Surovikin v Alžírsku. Wagnerovské centrum s autonomním velením a mediálním zázemím neexistuje. Nespokojenost zůstala, ale ztratila zuby.

Pro bezpečnostní plánování ve střední Evropě z toho plyne nepříjemný závěr: sázet na rychlý vnitřní kolaps Ruska se nevyplácí. Kreml umí frustraci izolovat, aniž by ji odstranil, a vést dlouhou opotřebovací válku i s armádou, která reptá.

Kam až je Putin ochotný při čistce zajít?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jindřich Svěcený

Armádní novinář specializující se na pozemní a námořní techniku. Více než tři desetiletí působil v USA, kde psal pro Defense News, Army Times či Military.com. Díky osobní účasti na cvičeních, testech techniky i rozhovorech s vojáky přináší čtenářům autentický pohled na armádu z obou stran oceánu.

Zobrazit další články