Ukrajinci postavili k útokům na Rusko levnou balistickou raketu. Sebrali mu jeho vlastní střely S-300

Ironie celého příběhu má dvě vrstvy. Rusko samo už od léta 2022 používá své protivzdušné rakety S-300 k útokům na pozemní cíle na Ukrajině, podle analytiků i místních činitelů nepřesně a spíše plošně. Ukrajinský startup vzal tutéž konstrukční linii, obrátil ji naruby a zkouší z ní udělat přesnou údernou zbraň. Ne recyklací ukořistěných kusů, ale reverzním inženýrstvím: zachoval aerodynamické uspořádání sovětské střely, ale trup nahradil kompozitem z uhlíkových vláken, elektroniku navrhl vlastní a pohon postavil na domácím pevném palivu.

Od osmnácti lidí k balistickému programu

Fire Point vznikl v roce 2022 jako tým osmnácti lidí. Na polském zbrojním veletrhu MSPO v Kielcích v září 2025 už firma prezentovala 2 200 zaměstnanců a dva raketové programy. Menší FP-7 Pelikán-1 má být krátkodosahová balistická střela pro údery na logistické uzly, velitelská stanoviště a sklady v hloubce 200 až 300 kilometrů, rozsah se v různých veřejných vystoupeních firmy liší. Těžší FP-9 Pelikán-2 s 800kilogramovou hlavicí a dosahem kolem 855 kilometrů míří výš: zakladatel Denys Štilerman v rozhovoru pro Reuters v dubnu 2026 zmínil, že by měla dosáhnout až na Moskvu.

Veřejně uváděné parametry FP-7 zní na papíře působivě: hlavice 150 kilogramů, rychlost kolem 1 500 metrů za sekundu, strop letu 65 kilometrů a uváděná přesnost 14 metrů CEP. Firma ji prezentuje jako „2,5× levnější analogon ATACMS“. Jenže tady je potřeba brzdit: pevná, nezávisle ověřená jednotková cena v otevřených zdrojích neexistuje. Jde o tvrzení vývojáře, ne o auditované číslo.

Když Rusko střílí protiletadlovými raketami na zem

Aby člověk pochopil, proč je FP-7 víc než jen technická kuriozita, musí se podívat na druhou stranu fronty. Rusko od léta 2022 nasazuje střely systému S-300 proti pozemním cílům na Ukrajině. Studie CSIS „Putin’s Missile War“ z května 2023 popisuje tyto střely jako „nevhodné pro přesné údery“, jsou konstruované k ničení letadel, ne budov. Vitalij Kim, šéf mykolajivské vojenské správy, v červenci 2022 na Telegramu napsal, že ruské S-300 v pozemní roli „zůstávají nepřesné“, a to i po úpravách navigací GPS.

V říjnu 2022 jedna taková střela zasáhla obytný dům v Mykolajivu. Místní úředníci ji identifikovali právě jako S-300. Rusko tedy sahá po protivzdušných raketách jako po nouzové munici, ne proto, že by to bylo efektivní, ale proto, že spotřebovalo zásoby přesnějších střel a potřebuje střílet čímkoli.

A právě tady se rodí kontrast, který dělá z FP-7 zajímavý příběh. Rusko improvizuje, bere zbraň navrženou proti letadlům a doufá, že trefí pozemní cíl. Ukrajina dělá opak: bere stejnou konstrukční logiku a od prvního náčrtu ji navrhuje jako účelovou střelu země-země. Rozdíl není v původu konstrukce. Je v záměru.

Co FP-7 není, a co by mohla být

FP-7 není přestavěná ukořistěná raketa. Není to ani ověřená sériová zbraň. K dubnu 2026 existuje veřejně zdokumentovaný zkušební start z 28. února téhož roku a Štilermanovo vyjádření, že první vojenské nasazení přijde „v blízké budoucnosti“. Srovnání s americkou ATACMS, střelou ve službě od roku 1991 s dosahem 300 kilometrů a hlavicí 213 až 247 kilogramů, zatím kulhá na jednu nohu: ATACMS má za sebou desítky let bojového ověření, FP-7 jedno testovací video.

Přesto je logika za projektem pozoruhodná. Jde o pokus převrátit ekonomiku úderu. Pokud střela stojí zlomek ceny protivzdušné rakety, která ji má sestřelit, každý odpálený kus nutí protivníka utrácet víc na obranu, než kolik stál útok. Experti citovaní Reuters upozorňují, že širší nasazení levnějších balistických střel by mohlo „natahovat“ ruskou protivzdušnou obranu, která je už dnes oslabovaná ukrajinskými údery.

Dvojí život jedné rakety

Fire Point nemíří jen na útočné mise. Štilerman v dubnu 2026 popsal plán protivzdušného systému postaveného na platformě FP-7, který by měl být hotový do roku 2027. Firma jedná s evropskými partnery o radarech, hlavicích a komunikačních subsystémech. Stejná raketová linka má tedy v budoucnu fungovat i jako interceptor, ne jen jako úderná střela.

Pro český průmysl to může být relevantnější než samotná raketa. Fire Point nehledá v Evropě kupce hotového produktu, ale dodavatele komponent: senzorů, elektroniky, testovacích kapacit. Jestli z toho něco vzejde, ukáže čas. Ale směr je jasný: Ukrajina staví raketový program na rychlosti, levnosti a otevřené spolupráci, ne na utajení a soběstačnosti.

Rusko vzalo své protivzdušné rakety a v nouzi z nich udělalo nepřesnou pozemní munici. Ukrajina vzala tutéž konstrukci a zkouší z ní vyrobit přesnou údernou zbraň za zlomek ceny. Jestli se jí to podaří v sériové výrobě, bude to jedna z nejostřejších ironií téhle války.