Rus se přepočítal, Krym už není „nepotopitelná letadlová loď“. Ztratil 30 % flotily a stahuje se na pevninu

V dubnu 2014 ruské jednotky bez výstřelu obsadily krymské základny a Moskva poloostrov anektovala. Důvody byly politické i vojenské: Sevastopol hostil Černomořskou flotilu od dob Kateřiny Veliké a jeho ztráta by znamenala konec ruské námořní projekce síly v celém regionu. Jenže to, co Kreml po anexi vybudoval, mělo ambici daleko přesahující pouhý přístav. Z Krymu se stala obří kombinovaná základna: námořní, letecká, raketová i logistická. Analytici ji označovali za „nepotopitelnou letadlovou loď“, pevninskou platformu, která na rozdíl od skutečného letadlového nosiče nemůže klesnout ke dnu, a přitom dokáže kombinovat všechny složky síly najednou. Tři roky války ukázaly, že i nepotopitelná loď se dá vyřadit z provozu.

Co znamenala „nepotopitelná letadlová loď“

Metafora nepotopitelné letadlové lodi nepopisuje jednu zbraň, ale celý systém. Po roce 2014 Rusko na Krymu vrstvilo obranu jako cibuli: systémy S-400 s dosahem přes 200 kilometrů tvořily horní vrstvu protivzdušného deštníku, pobřežní raketové komplexy Bastion pokrývaly hladinu, v Sevastopolu kotvily nové fregaty a ponorky třídy Kilo schopné odpalovat střely Kalibr. Podle CEPA bylo na poloostrově k roku 2021 rozmístěno kolem 31 500 vojáků, přibližně 680 obrněných vozidel, 170 dělostřeleckých kusů a asi stovka letounů.

Smysl celé konstrukce byl jasný: vytvořit takzvanou bublinu odepření přístupu, která by pokryla nejen Černé moře, ale zasahovala i na Balkán a do východního Středomoří. Letadlovou loď se dá potopit jednou torpédovou salvou. Krym ne. Alespoň tak to vypadalo do února 2022.

Třicet procent bojové hodnoty na dně

Číslo „30 %“ se v médiích objevuje často, ale je potřeba vědět, co přesně měří. Nejde o třicet procent všech trupů, které kdy nesly vlajku Černomořské flotily. Vztahuje se k bojovému složení, tedy k lodím, které reálně nesou zbraňové systémy a plní operační úkoly. Britské ministerstvo obrany ve své společné námořní doktríně z roku 2026 uvádí, že zhruba třetina bojové kapacity flotily byla zničena nebo těžce poškozena.

Databáze Black Sea Institute evidovala k červnu 2024 celkem 22 zničených a 20 poškozených plavidel, ovšem včetně menších člunů a pomocných lodí. Pro pochopení rozsahu škod jsou klíčové velké ztráty:

• Křižník Moskva, vlajková loď flotily, potopena v dubnu 2022 ukrajinskými střelami Neptun. S ní odešel protivzdušný deštník nad celou námořní skupinou.
• Výsadkové lodě Saratov, Novočerkassk, Caesar Kunikov, zničeny v různých fázích války, čímž Rusko přišlo o podstatnou část vyloďovací kapacity.
• Ponorka Rostov na Donu, těžce poškozena v suchém doku v Sevastopolu.
• Raketová korveta Ivanovec, hlídková loď Sergej Kotov, potopeny námořními drony.

Podle ukrajinského ministerstva obrany mělo potopení Moskvy přímý strategický důsledek: Rusové se stáhli od Hadího ostrova a otevřel se prostor pro obnovení obilného koridoru z Oděsy.

Proč se Moskva přepočítala

Kreml stavěl svou černomořskou strategii na dvou předpokladech. Za prvé, že Sevastopol zůstane nedotknutelným týlem, přístavem tak hluboko za frontovou linií a tak hustě chráněným protivzdušnou obranou, že jej žádná ukrajinská zbraň nedosáhne. Za druhé, že i v případě dílčích ztrát půjde flotilu doplnit přesunem lodí z Baltiku nebo Severní flotily.

Oba předpoklady se zhroutily. Ukrajina vyvinula a nasadila kombinaci protilodních střel a levných námořních dronů, které dokázaly proniknout obranou přístavu. A Turecko po únoru 2022 aktivovalo úmluvu z Montreux a uzavřelo Bospor pro průjezd válečných lodí. Každá potopená fregata nebo korveta se tak stala nenahraditelnou; Rusko nemohlo jednoduše přesunout náhradu z jiného moře.

Výsledkem je ústup. Britská doktrína konstatuje, že do dubna 2024 Rusko z velké části stáhlo přeživší lodě a ponorky do Novorossijsku v Krasnodarském kraji, tedy na ruskou pevninu. Analytici z RUSI popisují přesun „téměř všech hlavních aktiv“ právě tam. Sevastopol, po staletí domovský přístav flotily, zůstal poloprázdný.

Co zbylo na obranu poloostrova

Odchod flotily a přesun části elitních jednotek na frontovou linii zanechal na Krymu díru. Rusko ji částečně zaplňuje teritoriálními a dobrovolnickými formacemi. Jednotka BARS-Krym, jak ji popisují ruská krymská média, se skládá převážně z mužů nad padesát let, bývalých důstojníků a lidí po základní vojenské službě. Její úkoly (hlídkování pobřeží, protidiverzní cvičení, zabezpečení lesních tras) jsou daleko od schopností profesionálních námořních a leteckých jednotek, které poloostrov původně bránily.

Také protivzdušná obrana prošla degradací. Systémy S-400 s dosahem přes 200 kilometrů nelze plnohodnotně nahradit systémy Buk-M3 nebo Tor-M2. Podle přehledu CSIS jde o střední a bodovou vrstvu obrany; dokážou chránit konkrétní objekt, ale ne vytvořit širokou bublinu odepření přístupu, jakou původně zajišťovaly S-400.

Oslabený, ne opuštěný

Bylo by chybou číst situaci tak, že Krym pro Rusko ztratil význam. Carnegie Endowment jej ještě v dubnu 2026 označuje za „kritický vojenský uzel“ v Černém moři. Zbývající dvě třetiny flotily podle britské doktríny stále představují „věrohodnou kapacitu“, kterou musí Ukrajina aktivně zadržovat. A poloostrov si zachovává geografickou výhodu; zúžené přístupy a zbytky vrstvené obrany z něj dělají cíl, který se snáze izoluje než dobývá.

Jenže rozdíl oproti roku 2014 je zásadní. Tehdy Moskva získala bezrizikovou základnu, ze které mohla promítat sílu do celého regionu. Dnes drží drahé, permanentně ohrožené předsunuté stanoviště, jehož hlavní přístav osiřel a jehož obranu zčásti zajišťují padesátiletí dobrovolníci. Nepotopitelná letadlová loď se nepotopila. Ale přistávat na ní už nikdo nechce.