„Všechno, co uvidí, bude zabito.“ Ukrajinské drony Terminator poprvé v historii zabíjely bez lidského rozkazu

Rozhovor, který 10. června 2026 publikoval New Scientist, přinesl popis události, k níž mělo dojít zhruba dva roky předtím, tedy přibližně v roce 2024. Alexandr Kochanovskij, prominentní postava ukrajinského obranného průmyslu, v něm vylíčil jednorázový bojový test v prostoru Bachmutu a Časiv Jaru. Deset dronů s interním označením „Terminator“ odletělo tři až pět kilometrů na frontu, po zhruba deseti minutách letu přepnulo do plně autonomního režimu, a od té chvíle už žádný člověk neměl na jejich rozhodování vliv. Žádné živé video, žádný řídicí signál, žádné potvrzení cíle operátorem. „Všechno, co uvidí, bude zabito,“ shrnul Kochanovskij princip režimu, který dal dronům jméno.

Co přesně znamená „bez lidského rozkazu“

Důležité je odlišit, co se stalo, od toho, co si člověk může představit pod pojmem „autonomní zbraň“. Nejde o robota ze sci-fi, který se sám rozhodl jít do války. Operátor drony vypustil, definoval zónu a aktivoval režim. Jenže od okamžiku aktivace už neexistoval žádný další lidský vstup: AI na palubě sama vyhledávala cíle, sama je vyhodnocovala a sama útočila. Americká směrnice DoD 3000.09 takový systém definuje jako zbraň, která po aktivaci sama vybírá a zasahuje cíle bez další intervence operátora. Přesně to se podle Kochanovského u Bachmutu stalo.

Výsledky testu vyhodnotili až zpětně pomocí jiných, člověkem řízených průzkumných dronů. Podle dodatečného posouzení Terminátory zasáhly několik vojáků a jedno vozidlo. Přímý záznam útoku neexistuje, drony nepřenášely video ani telemetrii. Právě proto se o celé věci svět dozvěděl až o dva roky později, z rozhovoru na tiskové akci pořádané ukrajinskou ambasádou.

Proč je to historický precedens, a proč jen v úzkém smyslu

Automatické smrtící technologie existují desítky let. Námořní systém Phalanx CIWS sestřeluje protilodní střely bez lidského zásahu od osmdesátých let. Izraelský dron IAI HAROP je konstruovaný tak, aby v určené oblasti sám vyhledal, identifikoval a napadl cíl. V roce 2020 se objevilo podezření, že turecký autonomní dron v Libyi zaútočil na ustupující jednotky, jenže podle shrnutí New Scientist to „nebylo nikdy prokázáno“. A ukrajinské zprávy z roku 2023 o systému Saker Scout popisovaly hlavně autonomní útoky na vozidla a techniku, ne na lidské cíle.

Terminator je proto precedentem v úzkém, ale zásadním smyslu: jde o první veřejně popsaný a relativně doložený případ, kdy AI dron bez dalšího lidského potvrzení sám vybral a napadl lidské cíle na bojišti. Hranice, o které se roky debatovalo teoreticky, byla překročena prakticky.

Proč Ukrajina test nezopakovala ve velkém

Kochanovskij sám v rozhovoru přiznal, že plně autonomní režim se nikdy nezavedl šířeji. Podle sekundárních přepisů z tiskové akce existoval na ukrajinské straně zákaz plně autonomního finálního zacílení na osoby; konkrétní normativní text sice nebyl veřejně dohledán, ale debaty o jeho případném uvolnění údajně probíhaly.

Důvody, proč jednorázový test zůstal jednorázovým, se dají poskládat z několika vrstev:

• Právní riziko. Bez mezinárodně uznané regulace plně autonomních zbraní se každý takový útok pohybuje v právní šedé zóně.
• Absence záznamu. Drony nepřenášely video ani logy; zpětná auditovatelnost zásahů je prakticky nulová, což komplikuje jakékoli vyšetřování.
• Reputační citlivost. Ukrajina se prezentuje jako stát dodržující mezinárodní humanitární právo; veřejné přiznání masového nasazení „zabijáckých“ AI by tuto pozici oslabilo.
• Pochybnosti o spolehlivosti. Bez lidské kontroly roste riziko falešné identifikace, tedy záměny civilisty za vojáka nebo vlastní jednotky za nepřítele.

Hlavní proud ukrajinské dronové války tak zůstává jinde. Přes platformu DOT-Chain Defence šlo jen za čtyři měsíce přes 100 000 FPV dronů od více než 40 výrobců, všechny pilotované operátorem v reálném čase přes videobrýle. I tam, kde Ukrajina AI už nasazuje ve velkém, zůstává člověk na posledním tlačítku. AI věž proti dronům sama detekuje, sleduje a počítá trajektorii, ale operátor potvrzuje zásah. Systém Wolly automaticky zamyká cíl a počítá balistiku, ale zbraň je stále prezentovaná jako dálkově ovládaná. Terminator byl výjimkou. Zatím.

Co na to svět, a Česko

Generální tajemník OSN António Guterres označil plně autonomní smrtící systémy za „politicky nepřijatelné a morálně odpudivé“ a opakovaně vyzval k jejich zákazu. Mezinárodní výbor Červeného kříže požaduje právně závazná pravidla zakazující nepředvídatelné autonomní zbraně a zbraně určené proti osobám. Zpráva generálního tajemníka OSN z roku 2024 přitom konstatuje, že globálně závazná smlouva přímo pro autonomní zbraně neexistuje. Platí jen obecné mezinárodní humanitární právo: povinnost rozlišování, proporcionalita, právní přezkum nových zbraní podle článku 36 Dodatkového protokolu I.

Česká republika se v této debatě řadí mezi státy prosazující regulaci. Na summitu REAIM v únoru 2026 náměstkyně ministra zahraničí Marie Chatardová zdůraznila nutnost zachovat lidskou odpovědnost za zbraňové systémy. Praha v říjnu 2023 podpořila Politickou deklaraci o odpovědném vojenském využití AI a v rámci Úmluvy o konvenčních zbraních (CCW) dlouhodobě prosazuje soulad nových technologií s humanitárním právem. Česká Univerzita obrany přitom autonomní systémy aktivně vyvíjí: projekt ROJ testuje autonomní roje průzkumných dronů, katedra vojenské robotiky pracuje na algoritmech autonomního řízení. V červnu 2026 vzniklo v Písku první profesionální výcvikové středisko pilotů bezpilotních prostředků. Směr je jasný, ale veřejně popsaný český ekvivalent Terminatoru, tedy systém rozhodující o zabití člověka bez lidského vstupu, neexistuje.

Tenká čára, která se jednou překročí znovu

Hlavní praktický dopad ukrajinského testu není vojenský, ale normativní. Zkrácení takzvaného kill chainu, tedy řetězce od detekce cíle po zásah, na nulu lidského rozhodování znamená, že odpovědnost za případnou chybu se rozpadá mezi zadavatele mise, velitele, operátora, vývojáře a výrobce. Když stroj neposílá video ani logy, není co vyšetřovat. A když se technologie jednou osvědčí, tlak na její opětovné nasazení roste, zvlášť v prostředí, kde protivník masivně ruší rádiové spojení a lidsky řízené drony ztrácejí kontakt.

Podle nás je nejpodstatnější právě ten kontrast: Ukrajina dnes provozuje desítky tisíc dronů s AI prvky, ale téměř všude si ponechává člověka na posledním tlačítku. Terminator ukázal, že to tlačítko jde odstranit. Že to technicky funguje. A že někdo, byť jednorázově, byť experimentálně, tu brzdu už jednou pustil.

Univerzální pojistka proti zneužití podobných systémů neexistuje. Jsou jen vrstvy omezení: časové a prostorové limity, omezené cílové profily, geofencing, auditní logy, pravidla velení. Jakmile je ale systém navržený pro odpojený provoz bez spojení, žádný globální vypínač ho nezastaví. Precedens z Bachmutu nezměnil průběh války. Změnil ale to, co je na frontě možné, a co si příště někdo dovolí zopakovat.