Ukrajincům se je nedaří zadržet, ruská vojska na Donbasu postupují. Slovjansk a Kramatorsk jsou na tom nejhůře

Dvě ruské taktické skupiny svírají Kosťantynivku z více stran a jejich přední prvky dělí od spojení kleští zhruba dva kilometry. Brána ke Kramatorsku a Slovjansku se zužuje.

Ruští vojáci na tanku vjíždí do města i Zdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace
                   

Když analytici z Critical Threats Project a Institutu pro studium války v červnu 2026 popsali vývoj kolem Kosťantynivky, použili slovo, které se na mapách Donbasu objevuje zřídka: „konvergence“. Dvě útočné osy, jedna od Stupoček a Novodmytrivky na východ města, druhá od Illinivky do jeho západní části, se k sobě přibližují podél silnice T-0504 směrem k železniční stanici. Současně Rusové testují průzkumnými a útočnými výpady slovjanskou osu u Kryvé Luky, Zakitneho a Raj-Oleksandrivky. Ukrajinské jednotky infiltrace čistí, opírají se o připravené fortifikace a ženijní překážky, ale tlak narůstá rychleji, než se daří ho absorbovat.

Proč právě Kosťantynivka a proč teď

Ruské velení původně otevíralo jarně-letní ofenzivu 2026 mechanizovanými útoky kolem Lymanu s ambicí protlačit se severovýchodně na Slovjansk. Výsledky byly hubené. Průlom se nekonal, a tak Moskva přesunula prioritu jižněji, na Kosťantynivku, jižní vstupní bránu do pevnostního pásu Slovjansk–Kramatorsk–Družkivka. Logika je čitelná: dobytí Torecku zabralo Rusům čtrnáct měsíců, většiny Časiv Jaru šestadvacet. Od pádu Torecku v srpnu 2025 postoupili směrem ke Kosťantynivce asi devět kilometrů. Tempo zůstává opotřebovací, ne manévrové, jenže váha místa je nesrovnatelná s předchozími zisky.

Kosťantynivka totiž není jen další bod na mapě. Její pád by otevřel přímý tlak na Družkivku a vzápětí na prostor Kramatorsku. Mluvčí 11. armádního sboru Dmytro Záporožec 12. června uvedl, že Rusové chtějí města spíš obcházet než čelně rozbíjet a soustředí průzkum i útoky na slovjanskou osu. Kramatorsk označil za „nejklidnější“ směr na východě, ale dodal, že Rusové ho nebudou schopni dobýt rychle, nikoli že o to neusilují.

Slovjansk a Kramatorsk: nejhůře neznamená pád, ale nejvyšší tlak

Podle humanitární zprávy ACAPS z 11. června 2026 má Kramatorskyj rajón nejvyšší počet evidovaných bezpečnostních incidentů v celé Doněcké oblasti. Fronta se přiblížila do patnácti kilometrů od větších urbanizovaných center, přibývají zásahy obytných domů, výpadky vody a elektřiny, zhoršuje se přístupnost humanitární pomoci.

Konkrétní čísla z operačního hlášení Doněcké oblastní správy ze 13. června mluví o škodách a zraněných v Majakách, Slovjansku, Kramatorsku i Kosťantynivce, tedy po celé šíři pevnostního pásu. 9. června úřady rozšířily nucenou evakuaci rodin s dětmi na vybrané ulice přímo ve Slovjansku a Kramatorsku. Ne na předměstí, ne na vesnice v zázemí. Na ulice uvnitř měst, která ještě před rokem fungovala jako relativně bezpečné týlové centrum.

Podstatné je odlišit dvě roviny: bezprostřední pád měst otevřené zdroje nepředpovídají, ale koncentrace ruského tlaku, humanitární zhoršení a rozšiřování evakuačních zón dohromady ukazují na nejzávažnější situaci od začátku války právě v tomto uzlu.

Jinde Rusko ztrácí, ale to Kramatorsku nepomůže

Stejné analytické zdroje, které popisují ruský postup u Kosťantynivky, zároveň evidují ukrajinské protizisky na jiných úsecích fronty. V západní Záporožské oblasti a v Synelnykivském rajónu na dněpropetrovské hraně bojiště Ukrajina místy bere zpět dříve ztracené pozice nebo narušuje ruskou logistiku. 19. června Rusové poškodili přechod přes Severní Doněc u Majaků západně od Lymanu, podle Critical Threats s cílem komplikovat ukrajinské zásobování na lymanském směru. Míra poškození je sporná: ruské ministerstvo obrany tvrdilo zničení, proruský vojenský bloger hovořil o těžkém poškození. Bezpečně lze říct, že útok zásobování severního křídla obrany zhoršuje.

Celková bilance tedy nevypadá jako plošný ruský triumf. Jenže pro Slovjansk a Kramatorsk je rozhodující lokální geografie, ne průměr celé fronty. I „pomalý“ posun u Kosťantynivky má větší strategickou váhu než stejně velký pohyb na méně citlivém úseku, protože se dotýká vstupní brány ke dvěma největším městům, která Ukrajina v Doněcké oblasti stále drží.

Co to znamená pro Česko

Česká podpora Ukrajině je systémově nastavena programem na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun. Premiér Babiš v lednu 2026 potvrdil pokračování muniční iniciativy, ovšem s podmínkou financování jinými státy. Případné výrazné zhoršení situace u Kramatorsku a Slovjansku by v Česku nejspíš přiostřilo debatu o rychlosti a objemu dodávek, ne nutně o samotném principu podpory, ale o tom, zda tempo stačí.

Fortifikace drží, ale tlak roste

Velitel Andrij Dovhaňuk už v únoru upozorňoval, že Rusové útočí i ve zhoršeném počasí a využívají ho ke krytí pohybu. Počasí je násobič, ne podmínka ofenzivy; sušší terén, delší pracovní okna pro drony a snazší skryté přesuny pomáhají, ale samy o sobě ofenzivu nevysvětlují. Vysvětluje ji prioritizace: Moskva soustředila síly do užšího prostoru s vyšší strategickou hodnotou poté, co širší přístup selhal.

Ukrajinské fortifikace a ženijní překážky kolem Kosťantynivky útok dál zpomalují. Analytici z CTP/ISW nepředpokládají rychlý operační průlom přes celý pevnostní pás. Zároveň ale upozorňují, že Rusko má předpoklady pro další taktické zisky, a každý z nich přibližuje frontu k městům, kde žijí desítky tisíc lidí a odkud se teprve teď evakuují rodiny s dětmi.

Poctivě odhadnout termín, kdy by obranná linie mohla selhat, z dostupných zdrojů nelze. Jisté je jedno: tlak na ni neklesá a čas hraje proti obráncům víc než proti útočníkům.

Myslíte si, že Rusové nakonec pozice získají?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jindřich Svěcený

Armádní novinář specializující se na pozemní a námořní techniku. Více než tři desetiletí působil v USA, kde psal pro Defense News, Army Times či Military.com. Díky osobní účasti na cvičeních, testech techniky i rozhovorech s vojáky přináší čtenářům autentický pohled na armádu z obou stran oceánu.

Zobrazit další články