Rusko se naučilo prorážet ukrajinské nebe. Na balistické rakety nemá PVO odpověď a silně pod nimi trpí

V roce 2023 Rusko odpálilo na Ukrajinu průměrně šest balistických střel měsíčně. V roce 2026 je to už číslo dvanáctkrát vyšší, a ukrajinská obrana je sestřeluje s úspěšností pouhých 26 procent.

Ruský raketový systém Iskander i Zdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace
                   

Nejde o náhlý průlom ani o zázračnou zbraň. Jde o postupnou, metodickou adaptaci, kterou Moskva rozvíjela tři roky a která dnes přináší výsledky, na něž Kyjev ani jeho západní spojenci zatím nemají dostatečnou odpověď. Balistické střely typu Iskander-M a letecky odpalovaný Kinžal pronikají ukrajinským nebem s nesrovnatelně vyšší spolehlivostí než drony nebo střely s plochou dráhou letu. A tam, kde dopadnou, ničí energetiku, infrastrukturu a ekonomický výkon země způsobem, který se nedá opravit za týdny.

Dvanáctinásobek za tři roky

Datová řada, kterou analyzoval The New York Times z údajů ukrajinských Vzdušných sil, ukazuje strmou křivku. Průměrný měsíční počet ruských balistických startů: 6 v roce 2023, 28 v roce 2024, 49 v roce 2025 a 74 v dosavadním průběhu roku 2026. Analytici Konrad-Adenauer-Stiftung pro leden až květen 2026 počítají 75 měsíčně, prakticky shodné číslo.

Za nárůstem nestojí jen vyšší výrobní kapacita, i když i ta je podstatná. Rusko v roce 2025 vyrobilo kolem 700 balistických střel v širším smyslu a letos má k dispozici odhadem 60 až 70 Iskanderů a Kinžalů měsíčně. Klíčová je ale taktická adaptace: technické úpravy Iskander-M pro lepší klamání protivzdušné obrany, větší salvy načasované do momentů, kdy jsou zásoby interceptorů PAC-3 na ukrajinské straně nejnižší, a kombinované údery s drony a střelami s plochou dráhou letu, které nutí PVO rozhodovat se, co chránit.

Kontrast je brutálně výmluvný. Při velkém útoku z 2. června 2026 sestřelila ukrajinská obrana 96 procent střel s plochou dráhou letu Ch-101 a 92 procent dronů. Proti balistickým Iskanderům uspěla jen ve 33 procentech případů.

Úzká a drahá vrstva, kterou Západ nestíhá plnit

Problém není v tom, že by protivzdušná obrana „nefungovala“. Proti dronům funguje výborně, v květnu 2026 dosáhla sestřelnost 91,5 procenta. Problém je v tom, že proti balistice funguje jen jedna úzká a mimořádně drahá vrstva: systém Patriot s interceptory PAC-3.

Ukrajinské ministerstvo obrany to říká otevřeně: PAC-3 jsou nejúčinnějším prostředkem proti ruským balistickým hrozbám. Jenže těchto systémů není dost a tempo jejich doplňování zaostává za tempem ruské palby. Rusko tuto asymetrii cíleně využívá. Zahlcuje obranu rychleji, než ji Západ dokáže nasytit.

Prezident Zelenskyj proto na jednáních s NATO i G7 tlačí na tři věci najednou: více hotových systémů PAC-3, rychlejší dodávky přes mechanismus PURL/JUMPSTART a licence na výrobu protibalistických systémů a střel přímo v Evropě nebo na Ukrajině. Kyjev pochopil, že čekat na americké dodávky nestačí, potřebuje vlastní výrobní kapacitu.

Co to znamená pro miliony lidí

Čísla z balistických útoků se přepisují do životů obyčejných lidí s krutou přesností. V lednu 2026 byly po sérii úderů poškozeny nebo zničeny klíčové energetické prvky nejméně v sedmnácti regionech a v Kyjevě. Miliony lidí měly elektřinu jen na několik hodin denně. V hlavním městě útoky opakovaně vyřadily vytápění téměř šesti tisíc bytových domů. U více než 1 100 z nich se topení během zimy nepodařilo obnovit vůbec.

V Oděse po únorovém zásahu zůstalo bez proudu 107 tisíc odběratelů, desítky tisíc bez tepla a vody. Společná zpráva vlády Ukrajiny, Světové banky, Evropské komise a OSN, takzvaná RDNA5, vyčísluje přímé škody v energetice na 24,8 miliardy dolarů a ekonomické ztráty sektoru na 88,2 miliardy dolarů. Kyjevská škola ekonomie navíc spojuje poškození energetiky s propadem výstupu v sektoru elektřiny, plynu a páry o 15,8 procenta v prosinci a 17,9 procenta v samotné elektroenergetice.

Balistické střely mají oproti dronům zhruba desetinásobný destrukční účinek. V květnu 2026 vzrostla celková hmotnost výbušné nálože, která pronikla obranou a dopadla na cíl, ze 44 na 60 tun, právě kvůli balistice.

Český kontext: pomáháme, ale ne proti balistice

Česká republika patří mezi nejaktivnější podporovatele Ukrajiny. Veřejně potvrzená pomoc zahrnuje munici, výcvik, příspěvky do fondů a účast v Dronové koalici. Konkrétní protibalistické systémy ale vládní souhrny české pomoci nerozepisují, a není to náhoda.

Česká armáda sama u systému SPYDER, který pořizuje od Izraele, otevřeně uvádí, že jde o obranu krátkého a středního dosahu. Ochrana před balistickými střelami je podle armádních materiálů až budoucí vrstva, kterou Česko teprve buduje. Civilní projekt „Viktor“, známý z iniciativy Dárek pro Putina, je protidronové řešení, nikoliv odpověď na Iskander letící rychlostí přes 2 km/s.

NATO téma nečte jen jako ukrajinský problém. V březnu 2026 Aliance zvýšila balistickou obrannou pohotovost a na svém webu otevřeně píše, že válka na Ukrajině názorně ukázala ničivost balistických zbraní pro evropské populace, území i ozbrojené síly. Pro východní křídlo NATO, Česko nevyjímaje, to znamená jedinou věc: vícevrstvá protivzdušná a protiraketová obrana není luxus, ale existenční nutnost.

Lučištník, ne jen šíp

Ukrajina mezitím hledá způsoby, jak asymetrii obrátit. Ministerstvo obrany popisuje systematické ničení ruské protivzdušné obrany, radarů a logistiky v operační hloubce pomocí dronů a střednědobých úderů. Logika je jednoduchá: nestačí sestřelovat střely, je třeba ničit odpalovací zařízení, sklady a výrobní řetězec. Střílet po lučištníkovi, ne jen po šípu.

Existují i zárodky vlastní balistické kapacity. Ukrajinská firma Fire Point na svém webu uvádí projekty FP-7 s doletem 200 kilometrů a FP-9 s doletem 855 kilometrů. Jde zatím o firemní deklarace, nikoliv o státem potvrzenou sériovou výzbroj. Ale směr je zřejmý.

Konrad-Adenauer-Stiftung zatím nevidí empirický důkaz, že by samotná intenzita ruských útoků už plnila strategické cíle Moskvy, tedy zlomení ukrajinské vůle k odporu. Čte ji spíš jako dlouhodobou opotřebovávací kampaň proti civilnímu zázemí. Riziko pro nadcházející podzim a zimu 2026 ale zůstává vysoké. Energetika je dál zranitelná, ochranná opatření nejsou hotová a ruská výroba balistických střel nepolevuje.

Sedmdesát čtyři raket měsíčně. Dvacet šest procent sestřelených. Šedesát tun výbušnin, které každý měsíc proniknou obranou a dopadnou na města, elektrárny a životy. To jsou čísla, se kterými Ukrajina vstupuje do čtvrté válečné zimy.

Měla by Ukrajina dostat více zbraní schopných odrážet ruské útoky?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články