Čas se krátí a Ukrajinci vyhlíží novou severní frontu. „Varoval jsem ho,“ připomněl Zelenskyj běloruskému prezidentovi

V pátek 19. června 2026 na tiskové konferenci v Kyjevě přešel ukrajinský prezident od diplomatických signálů k otevřené výhrůžce. Bělorusko má vypnout nebo odstranit čtyři opakovače dronového signálu, které podle ukrajinských zpravodajců stojí v Homelské a Brestské oblasti u společné hranice. Pokud to Minsk neudělá, „uděláme to sami,“ řekl Zelenskyj. O tři dny později v rozhovoru pro ukrajinskou televizi 1+1 doplnil, že varování nepřišlo z čistého nebe, do Minsku předtím mířily signály přes zpravodajské a vojenské kanály. „Varoval jsem ho,“ prohlásil na adresu Alexandra Lukašenka. Odpověď nedostal.

Co přesně Kyjev Minsku vyčítá

Ukrajinská strana tvrdí, že čtyři signální opakovače rozmístěné na běloruských telekomunikačních věžích stabilizují spojení ruských dronů při letu podél severní hranice. Díky nim mají bezpilotní stroje udržet navedení i na vzdálenosti, kde by jinak ztratily kontakt s operátorem. Cíle? Města a infrastruktura ve Volyňské, Rivenské a Žytomyrské oblasti, v regionech, které leží přímo pod běloruskou hranicí.

Zelenskyj ve svém večerním projevu 20. června přidal další rozměr: dodávky benzínu z Běloruska do Ruska mezi lednem a květnem 2026 podle něj vzrostly třináctkrát meziročně, dodávky nafty se ztrojnásobily. Tlak na Minsk tedy nemíří jen na čtyři věže. Míří na celou logistickou páteř, kterou Bělorusko podle Kyjeva poskytuje ruské válečné mašinérii.

Důležitá poznámka: agentura Reuters výslovně uvedla, že Zelenského tvrzení o opakovačích nedokázala nezávisle ověřit. Jde tedy o ukrajinské obvinění, nikoli o nezpochybnitelně prokázaný fakt.

„Nová severní fronta“ neznamená masovou invazi

Zelenskyj sám na tiskové konferenci řekl, že mezi Ukrajinou a Běloruskem nyní „není aktivní frontová linie“. Žádné zákopy, žádné dělostřelecké duely. Přesto severní směr ukrajinské velení řeší už měsíce. Už 20. května svolal prezident štábní jednání k možné expanzi ruské agrese právě černihivsko-kyjevským směrem, tedy osou, po které v únoru 2022 ruské kolony mířily na hlavní město.

Co tedy „nová severní fronta“ reálně znamená? Podle vojenských analytiků nejpravděpodobnější scénář v nejbližších dnech není široká pozemní ofenziva přes běloruské území. Spíš omezený přeshraniční úder na konkrétní technickou infrastrukturu, přesný zásah na opakovače, pokud zůstanou aktivní i po vypršení lhůty. Severní eskalační osa ale existuje a Kyjev ji bere smrtelně vážně: Homelská a Brestská oblast na běloruské straně, Volyň, Rivne, Žytomyr a potenciálně Černihiv na ukrajinské.

Právě v tom spočívá napětí. Fronta tam dnes není. Ale infrastruktura, která podle Kyjeva pomáhá zabíjet ukrajinské civilisty, ano.

Lukašenkova hra na dvě strany

Běloruský prezident se v posledních týdnech pokusil o pozoruhodný manévr. V rozhovoru pro Al Arabiya z 15. června se Zelenskému omluvil za dřívější ostrá slova a prohlásil, že z Běloruska nemá přijít vojenská akce. Už v květnu přitom řekl, že Bělorusko nebude zataženo do války, ale v případě agrese se bude společně s Ruskem bránit.

Tady je Lukašenkův problém. Pokud Ukrajina skutečně zasáhne opakovače na běloruském území, Minsk i Moskva získají argument, že Bělorusko čelí agresi. Kremelský mluvčí Dmitrij Peskov 22. června potvrdil, že Putin bude Zelenského „hrozby“ s Lukašenkem v nejbližší době probírat. Scénář, v němž omezený úder na čtyři věže poslouží jako záminka k hlubšímu běloruskému zapojení do války, není fantazie. Je to kalkulace, se kterou musí počítat obě strany.

Lukašenko se roky prezentuje jako muž, který drží Bělorusko mimo konflikt. Zelenskyj mu teď veřejně říká: už jsi v něm, jen to nepřiznáváš.

Co to znamená pro NATO a Česko

Případná eskalace na severní ose by se nejdříve dotkla Polska, Litvy a Lotyšska, zemí NATO přímo sousedících s Běloruskem. Polsko už nyní drží na hranici s Běloruskem prodloužené bezpečnostní pásmo, platné do 31. srpna 2026, a vláda to zdůvodňuje nutností „nejvyšší operační bdělosti“. NATO průběžně posiluje východní křídlo, zejména protivzdušnou obranu.

Pro Česko by šlo primárně o nepřímý dopad, zhoršení bezpečnostního prostředí přes spojenecké závazky a polský logistický uzel pomoci Ukrajině. Přímou oficiální reakci české vlády na Zelenského ultimátum se nám nepodařilo dohledat. Obecný kurz ale zůstává: Ministerstvo zahraničních věcí ČR loni schválilo pokračování programu pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun a Evropská rada 18. června znovu potvrdila dlouhodobou podporu ukrajinské obranyschopnosti.

Právní rámec a co bude dál

Pokud by Ukrajina skutečně provedla úder na běloruském území, musela by ho právně opřít o právo na sebeobranu podle článku 51 Charty OSN, tedy argumentovat, že opakovače jsou součástí pokračujícího ozbrojeného útoku na její území. Zároveň by musela splnit pravidla mezinárodního humanitárního práva: ověření vojenského cíle, proporcionalitu zásahu a opatření k minimalizaci civilních škod. Omezený úder na konkrétní technickou infrastrukturu je z tohoto pohledu snáze obhajitelný než široká operace.

Klíčové okno je 24. až 26. června. Buď Minsk zařízení stáhne, a Lukašenko si zachová tvář muže, který drží Bělorusko mimo válku. Nebo opakovače zůstanou. A pak se ukáže, jestli Zelenského slova byla jen nejtvrdší rétorikou od začátku konfliktu, nebo předehrou k prvnímu ukrajinskému vojenskému zásahu na území třetí země.

Jedno je jisté už teď: soukromé kanály selhaly, veřejné ultimátum běží a hodiny tikají.