Zajímává a úplně jiná ochrana než jakákoliv jiná: Izraelci vyvinuli polymerovou rohožku s bodlinami pro ochranu tanků

Začátkem června 2026 se v odborném tisku objevily první fotografie a popisy něčeho, co na první pohled vypadá spíš jako průmyslová podlahová krytina než vojenský ochranný systém. Plasan Sasa, izraelský výrobce pancéřové ochrany se sídlem v kibucu Sasa v Horní Galileji, ukázal světu trojici nových systémů pro obrněná vozidla. Největší pozornost okamžitě strhla novinka s označením TAPS (Top Attack Protection System). Místo masivní ocelové klece nad věží tanku nabízí nízkou vrstvu připomínající koberec, posetou pravidelnými hroty. Dá se po ní chodit. A má zastavit to, co dnes na bojišti zabíjí nejvíc, útoky mířené shora.

Koberec s bodlinami místo ocelové klece

Kdo sledoval záběry z Ukrajiny, zná „cope cages“, improvizované ocelové klece navařené nad věže tanků a střechy transportérů. Jejich účel je prostý: přinutit hlavici FPV dronu nebo bombletu explodovat dřív a dál od pancíře, aby kumulativní proud ztratil energii. Fungují částečně, ale mají zřejmé nevýhody. Jsou těžké, vysoké, zvětšují profil vozidla a často vznikají přímo v polních podmínkách bez standardizace.

TAPS jde úplně jinou cestou. Podle prvního veřejně dohledatelného detailního popisu, který 4. června 2026 publikoval EDR Magazine, jde o lehkou „kobercovou“ vrstvu s hroty montovanou přímo nad pasivní přídavné pancéřování vozidla. Měrná hmotnost činí pouhých 17 kg/m², materiál výrobce přesně nespecifikoval, EDR odhaduje polotuhý polymerní či gumový typ. Celý prvek je nízký, přiléhající ke střeše a pochozí. Žádný metrový ocelový rám nad věží. Žádné zúžení výhledu posádky.

Co přesně bodliny dělají, Plasan veřejně neodkryl. Deklarovaný účel je ochrana proti bombletům, submunici a fragmentům přicházejícím z horní polosféry. Podle naší dedukce hroty pravděpodobně vytvářejí distanci a narušují optimální kontakt útočícího prvku se stropem vozidla ještě před detonací, to je ale úvaha, nikoli potvrzený fakt od výrobce.

Trojlístek novinek: TAPS, ATHENA a LAPS

Plasan nepřišel jen s rohožkou. Na pařížském veletrhu Eurosatory, který proběhl 15.–19. června 2026, firma představila kompletní trojici:

• TAPS – horní ochrana proti útokům shora, ve výrobě pro několik programů obrněných bojových vozidel, testovaná podle výrobce řadou západních armád.
• ATHENA – modulární přídavný pancíř proti kumulativním střelám a části kinetických hrozeb. Na rozdíl od klasické reaktivní ochrany (ERA) neobsahuje explozivní materiál. Využívá kompozitní vrstvy s expandujícími mezivrstvami, které pohltí energii dopadající hrozby. Podle Plasanu to znamená menší riziko pro pěchotu v okolí vozidla. Systém byl k červnu 2026 na úrovni technologické připravenosti TRL 7, firma očekávala první objednávku v řádu měsíců.
• LAPS – aktivní ochranný systém integrovaný do sedačky, který chrání dolní končetiny posádky při výbuchu miny nebo improvizovaného výbušného zařízení. Senzory zachytí explozi, algoritmy ji v řádu milisekund potvrdí a mechanismus zvedne nohy vojáka dřív, než deformace podlahy dorazí k chodidlům. Nejde o aktivní ochranu vozidla ve smyslu hard-kill systému, jde o ochranu těla člověka uvnitř kabiny.

Oficiální firemní verze textu se na webu Plasanu objevila až 17. června, tedy téměř dva týdny po publikaci v EDR.

Proč to není jen izraelská specialita

TAPS nezapadá do vzduchoprázdna. Ochrana horní polosféry obrněných vozidel se v roce 2026 stala samostatnou akviziční kategorií i u největších armád světa. Americká armáda ve svém rozpočtu pro fiskální rok 2026 spustila program VPS Top Attack Protection s alokací přes 2,2 miliardy korun. Oficiální popis hovoří o pasivním přídavném pancéřování nad osádkovými prostory a poklopy proti hrozbám shora, tedy o přesně stejné kategorii, do které spadá TAPS.

Analytici z IFRI ve studii o technologických lekcích z Ukrajiny popisují rozšíření ocelových cope cages jako reakci na FPV drony a shazovanou munici už od let 2021–2022. Britský RUSI doplňuje, že ruská i ukrajinská vozidla dnes běžně kombinují sítě, distanční tyčový pancíř, výplně i elektronické rušičky. Trend je jasný: horní polosféra přestala být „bezpečná zóna“ a armády hledají řešení, od improvizací po průmyslové systémy.

TAPS v tomto kontextu představuje posun od polních improvizací k platformově integrovanému prvku s definovanou hmotností a výrobní linkou. Jestli je účinnější než ocelová klec, veřejně říct nelze, Plasan nezveřejnil žádné srovnávací testy. Fér je napsat, že je konstrukčně jiný a výrazně lehčí.

Co nevíme, a proč

Kolem všech tří systémů zůstává řada otazníků. Plasan veřejně nejmenuje ani jednoho zákazníka, ani jednu konkrétní platformu. Formulace typu „numerous Western armies“ a „few AFV programmes“ jsou vágní záměrně. Firma otevřeně uvádí, že pracuje v klasifikovaných režimech až do stupně „secret“ a disponuje vlastní laboratoří přežitelnosti pro balistické a výbuchové testy. Kombinace operační bezpečnosti, ochrany duševního vlastnictví a neveřejných požadavků zákazníků vysvětluje, proč ven prosakuje spíš rámec než detaily.

V českém kontextu existuje zatím jen nepřímá stopa: v červnu 2025 navštívila česká inženýrská delegace pod záštitou velvyslanectví ČR v Tel Avivu závod Plasanu. Výstupem byla zmínka o možné spolupráci českých firem v dodavatelském řetězci. To je průmyslový kontakt, nikoli důkaz o zájmu české armády o TAPS nebo další systémy.

Všechna dostupná výkonová data pocházejí od výrobce nebo z médií, která citují výrobce. Nezávislý veřejný testovací report neexistuje. TAPS může být začátek nové generace horní ochrany, ale stejně tak může být slepá ulička, kterou odhalí až reálné nasazení.

Sedmnáct kilogramů na metr čtvereční a pochozí povrch s hroty. Zní to nepravděpodobně jednoduše na to, jak složitý problém řeší. Právě proto bude zajímavé sledovat, která armáda si jako první dovolí výsledky ukázat veřejně.