Rusko se vrací ke Gradům namísto dronů: „Jsou efektivnější,“ tvrdí. Stará sovětská zbraň znovu řádí na frontě

Dne 4. června 2026 zachytil Reuters u Kostiantynivky odpalovač BM-21 Grad v akci, tentýž typ, který Sovětský svaz zavedl v roce 1963. Jenže rakety, které z něj letěly, sovětské nebyly. Srbský výrobce EDePro dodává na trh střelu G-2000, která ze stejného čtyřicetihlavňového odpalovače doletí 40,2 kilometru místo původních dvaceti. Žádná nová platforma, žádné přeškolení obsluhy, jen motor s údajně o šedesát procent vyšší energií v nezměněných rozměrech. Právě tato kombinace starého nosiče a nové munice stojí za tím, co ruská strana prezentuje jako „návrat“ klasické raketové palby.

Proč zrovna teď a proč zrovna Grad

Narativ o tom, že Grady jsou efektivnější než drony, se opírá především o text ruské vládní Rossijské gazety z srpna 2025. Vojenský komentátor Alexandr Zimovskij v něm tvrdí, že FPV drony trpí rušením, počasím i technickými poruchami a že klasické dělostřelectvo bývá v praxi rychlejší. Nezávislá studie ani oficiální bojový report za tím ale nestojí, jde o propagandisticky zatížený zdroj, který je třeba číst s odstupem.

Co se ovšem doložit dá: BM-21 je na frontě stále masově přítomný a s raketou G-2000 pokrývá pásmo 21–40 kilometrů, které dřív pro 122mm systém neexistovalo. Odpalovač může stát dál od kontaktní linie, déle přežívat a ohrožovat zásobovací uzly, překladiště munice i předsunutá velitelská stanoviště, která se dosud cítila relativně bezpečně. Podle datasheetu výrobce přitom upgrade nevyžaduje novou platformu; G-2000 je kompatibilní se všemi nosiči řady BM-21 i československým RM-70.

Plošná palba vs. přesný zásah

Grad zůstává tím, čím vždycky byl: neřízenou plošnou zbraní. EDePro sám popisuje G-2000 jako munici pro „pokrytí široké plochy“, nikoli pro přesný bodový úder. Proti zákopům, shromaždištím a lesním liniím je salva čtyřiceti raket devastující. Proti jednotlivému vozidlu nebo pohybující se obsluze je prakticky nepoužitelná.

Srovnání s konkurencí to ilustruje ostře:

• Grad/G-2000 – neřízená raketa, dosah 40,2 km, plošný účinek.
• HIMARS/M270 s ER GMLRS – řízená raketa, testovaný dosah 112 km, přesný zásah podle U.S. Army.
• FPV dron – jednotková cena odhadem 9 000–16 000 Kč podle CSIS, přesný zásah na bodový cíl, ale závislý na datalinku a počasí.

V čem Grad drony skutečně překonává: po odpalu je raketa balistická, nepotřebuje rádiové spojení, GPS korekce ani videosignál. Není co rušit. V prostředí nasáklém elektronickým bojem to není zanedbatelná výhoda. Jenže ta výhoda končí v okamžiku, kdy raketa opustí hlaveň; odpalovač na zemi zůstává velký, hlučný a viditelný cíl.

Ukrajinské drony loví Grady po celých bateriích

Jak moc je Grad na zemi zranitelný, ukázal březen 2026 u Pokrovsku. Ukrajinský vojenský web ArmyInform oznámil, že skupina Lasar zničila šest ruských BM-21 během jedné operace. Ukrajinská strana výslovně uvedla, že likvidace citelně snížila palebný tlak na pěchotu, protože ruské raketomety na tomto směru útočily pravidelně.

Šest odpalovačů najednou, to není náhodný zásah, ale cílený lov. Průzkumné drony najdou palebné postavení, FPV nebo hlubší úderné prostředky dorážejí. Čím déle Grad zůstává na jednom místě, tím víc roste pravděpodobnost, že ho někdo uvidí. A na dnešní frontě „vidět“ znamená „zničit“ během minut.

Není to návrat historie, je to vrstvení prostředků

Analytický odhad Forbes z června 2026 připisuje dronům 70–80 procent ztrát na ukrajinském bojišti. Grady toto číslo nezmění. Jejich „návrat“ neznamená, že by drony selhaly, znamená, že plošná raketová palba řeší jiný problém, než na který jsou drony optimalizované. Saturace prostoru, umlčení pozic na širokém úseku, psychologický tlak na pěchotu v zákopech. To FPV za devět tisíc korun nedokáže.

Česká republika přitom stojí v tomto příběhu na obou stranách rovnice. Podle oficiálního materiálu Ministerstva obrany ČR dodala Ukrajině do konce září 2025 přes 3,7 milionu kusů velkorážové dělostřelecké munice a pomohla snížit ruskou dělostřeleckou převahu z 10:1 na 2:1. Zároveň Reuters v červnu 2025 citoval tvrzení ruské rozvědky SVR, že srbské firmy prodávaly rakety pro raketomety přes prostředníky v Česku a Bulharsku; konkrétní řetězec pro G-2000 ale veřejně doložený není.

Na frontě dnes nevítězí ani dron, ani Grad sám o sobě. Vítězí ten, kdo dokáže obojí zkombinovat: levnou plošnou palbu pro saturaci prostoru a drony pro průzkum, navedení i dorážení. Starý sovětský odpalovač s novou srbskou raketou je jen další vrstva v tomto mixu. Vrstva, která zabíjí, a kterou zároveň zabíjejí.