„Dej mi granát, vyhodím Rusy do vzduchu.“ Babička z Ukrajiny přivítala okupanty po svém

Výrok připisovaný této aktivistce ze Záporožské oblasti koluje mezi ukrajinskými přeživšími zajetí jako symbol krajního vzdoru. Skutečný „granát“, který Tipaková na okupanty hodila, ale nebyl z kovu. Byl z odvahy, kterou projevila čtyři dny po začátku ruské invaze, když před radnicí v Berďansku zorganizovala první protiokupační protest. A pak další. A další, dokud ji Rusové neunesli.

Pochody svobody pod hlavněmi samopalů

Berďansk padl do ruských rukou prakticky bez boje hned v prvních dnech invaze. Tipaková ale odmítla přijmout novou realitu. Už 28. února 2022 svolala před městský úřad skupinu lidí s ukrajinskými vlajkami. Z jednoho protestu se stal každodenní rituál. Takzvané pochody svobody postupně přilákaly až pět tisíc obyvatel, kteří ulicemi rozvinuli pětašedesátimetrovou ukrajinskou vlajku.

Tipaková na sociálních sítích vyzývala sousedy, aby nepřebírali ruskou humanitární pomoc ani propagandu. Měnila čepice a oblečení, aby ji bylo těžší identifikovat na záběrech z kamer. Věděla, co riskuje. Přesto chodila dál.

Kolonie č. 77: elektrošoky, bití, fingovaná poprava

Posledního protestu se Tipaková zúčastnila 20. března 2022. Krátce nato ji ruské bezpečnostní složky zadržely. S pytlem na hlavě ji převezly do trestanecké kolonie č. 77. Tam začalo to, co Centrum občanských svobod popisuje jako systematický nátlak: bití, elektrické šoky, vynucené natáčení „omluvného“ videa, ve kterém měla odvolat svůj odpor. Inscenovali jí i popravu, přiložili zbraň a čekali, jestli se zlomí.

Nezlomila se. Po propuštění ji zadrželi znovu. Tentokrát chtěli jména, financování protestů, spolupráci s okupační správou. Odmítla pokaždé.

Její příběh přitom není ojedinělý. V Chersonu prošel podobným peklem Oleksij Sivak, civilní aktivista, kterého Rusové věznili měsíce kvůli podezření z partyzánské činnosti. Olha Čerňaková, rovněž z Chersonu, strávila v ruském zajetí 280 dní a popsala elektrické mučení i sexualizované násilí. Producenti dokumentární série o civilním odporu na okupovaném jihu prošli přes dvě stě příběhů a osobně oslovili 107 lidí, než vybrali čtyři hlavní protagonisty. Tipaková nebyla výjimka. Byla součást vlny.

Čísla, která Kreml nechce slyšet

Rozsah ruských represí vůči ukrajinským civilistům dnes dokládají mezinárodní instituce. Zpráva OHCHR z roku 2025 popisuje systematické mučení civilních vězňů jako vzorec, nikoli exces jednotlivců. V dubnu 2026 pak generální tajemník OSN zařadil ruské ozbrojené a bezpečnostní složky do výročního seznamu za konfliktní sexuální násilí; zpráva za rok 2025 ověřila 310 případů, z toho 280 obětí byli muži.

Výroční zpráva ukrajinského ombudsmana uvádí, že k 31. prosinci 2025 evidoval ukrajinský registr 15 443 civilistů vedených jako nezákonně zadržených nebo zmizelých. Rusko přes Mezinárodní výbor Červeného kříže přiznalo pouhých 867. Do konce roku 2025 se podařilo vrátit 425 civilistů. Tisíce dalších čekají.

Společné prohlášení států v rámci OBSE, dostupné i na webu českého ministerstva zahraničí, kritizuje Rusko za to, že na civilisty nezákonně aplikuje režim zajatecké internace místo ochrany podle čtvrté Ženevské úmluvy. Civilisté tak nemají ani ten mechanismus výměn, který (byť pomalu) funguje pro válečné zajatce.

Z přeživší aktivistkou podruhé

Tipaková se po propuštění přesunula do Záporoží, kde začala pomáhat dalším přeživším zajetí. Organizace SEMA Ukrajina, která poskytuje psychologickou, právní a zdravotní podporu obětem sexuálního a genderově podmíněného násilí, ji zapojila do svých programů. Síť Alumni, sdružující přes čtyři sta mužů, kteří přežili ruské zajetí, zase lobbuje za mezinárodní tlak; právě její práce přispěla k zařazení Ruska na seznam OSN.

Česko se do pomoci zapojuje přes rehabilitační projekty financované Českou rozvojovou agenturou a Charitou ČR. Evropská unie mezi lety 2022 a 2026 vyčlenila na humanitární pomoc Ukrajině přes 4,8 miliardy eur včetně zdravotnických evakuací.

Tetjana Tipaková granát nikdy nedostala. Nepotřebovala ho. Její zbraní bylo odmítnutí: odmítnutí mlčet, odmítnutí se omluvit, odmítnutí přijmout okupaci jako hotovou věc. Pro ruský narativ o „osvobozených“ městech na jihu Ukrajiny to byla rána účinnější než střepina.