Medveděv naznačil, že Zelenskyj ztratil imunitu a může být „odstraněn“. Možná tím ale vzkázal něco úplně jiného

Dmitrij Medveděv vystoupil 24. června 2026 na plenárním zasedání XIV. Petrohradského mezinárodního právního fóra a přednesl tři scénáře „změny kyjevského režimu“: volby, pokud na ně Kyjev přistoupí; svržení „revoluční cestou“; nebo převzetí kontroly nad co největším počtem území. Současně zopakoval, že Volodymyru Zelenskému údajně vypršel mandát 20. května 2024, a proto prý přišel o „jakékoli imunity“. Slova zněla hrozivě. Jenže kdo poslouchal pozorně, slyšel ještě něco jiného: pokus obejít Zelenského jako vyjednávacího partnera a přesunout těžiště na ukrajinský parlament.

Co přesně Medveděv řekl, a co tím myslel

Na první pohled to vypadalo jako další z řady výhrůžek. Medveděv použil formulaci o ztrátě imunit a naznačil, že Zelenského lze „odstranit“. V kontextu jeho starších výroků to zní jednoznačně: už v květnu 2024 na platformě TASS prohlásil, že Zelenskyj má být po kapitulaci „dopaden a postaven před soud“, případně „likvidován jako terorista“, pokud by ho nebylo možné dopadnout. Fyzicky násilná rovina v jeho slovníku tedy existuje a nelze ji ignorovat.

Jenže aktuální výrok zazněl na právním fóru, obklopený právnickým jazykem. A hned vedle hrozby stál jiný argument: Medveděv tvrdil, že na ukrajinské straně „není s kým jednat“, protože většina vrcholných orgánů je podle něj vyčerpaná nebo sesazená. Současně ale dodal, že parlament formálně zůstává a lze přes něj „najít právní způsob“ k zachycení případných dohod. Jinými slovy: ostrá slova pro publikum, a vedle nich konstrukce scénáře, v němž Moskva Zelenského jednoduše obchází.

Ruský narativ versus ukrajinské a evropské právo

Celá Medveděvova argumentace stojí na předpokladu, že Zelenskému skončil mandát a s ním i legitimita. Tento předpoklad ale neobstojí ani v ukrajinském, ani v evropském právním rámci.

Ukrajinský zákon o právním režimu válečného stavu výslovně zakazuje konání prezidentských i parlamentních voleb během stanného práva. Oficiální web ukrajinského prezidenta uvádí, že hlava státu vykonává své povinnosti do nástupu nově zvoleného prezidenta a po celou dobu mandátu požívá imunitu. A stanné právo na Ukrajině běží nepřetržitě, naposledy bylo prodlouženo dekretem č. 342/2026 z 27. dubna 2026, tedy necelé dva měsíce před Medveděvovým vystoupením.

Totéž potvrzují evropské instituce. Materiál Rady Evropy k poválečným volbám na Ukrajině výslovně říká, že zákon o válečném stavu „předepisuje prodloužení pravomoci prezidenta Ukrajiny, pokud jeho ústavní mandát vyprší během stanného práva“. Předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Tiny Kox k tomu dodal, že dokud platí stanné právo a ústava v nynější podobě, volby prostě nejsou možné. Medveděvův argument o „propadlém mandátu“ je tedy politický nástroj, nikoli nesporné právní pravidlo.

Komu je vzkaz určen

Medveděvova rétorika míří na několik publik současně. Domácímu ruskému divákovi nabízí obraz tvrdosti a nekompromisnosti. Západním hlavním městům posílá psychologický tlak, signál, že Moskva považuje Zelenského za odstranitelnou překážku. A ukrajinskému politickému prostředí adresuje vzkaz, že Kreml zkouší budovat scénář „bez Zelenského“, v němž by případné dohody fixoval přes jiný orgán.

NATO ve svém přístupu k informačním hrozbám popisuje právě takové koordinované manipulační aktivity státních aktérů jako součást hybridního působení. Medveděvův výrok do tohoto rámce zapadá přesně: kombinuje hrozbu, delegitimizaci a nabídku alternativního kanálu v jednom balíčku.

Česká diplomacie a Aliance přitom drží opačnou linii. České ministerstvo zahraničí označilo v únoru 2025 ruské řeči o Zelenského nelegitimitě za „neopodstatněné nesmysly“. NATO už v den zahájení invaze v únoru 2022 výslovně uvedlo, že stojí při „legitimním, demokraticky zvoleném prezidentovi, parlamentu a vládě“ Ukrajiny. Specifickou reakci na výrok z 24. června 2026 se nám nepodařilo dohledat, ale oficiální linie je jednoznačná.

Rétorika, nebo reálná hrozba?

Samotný výrok není důkazem bezprostředně chystaného útoku. Ale Zelenskyj žije v trvale vysokém riziku, které není jen teoretické. AP v květnu 2024 popsala zmařený ruský plán na jeho atentát, Reuters v červnu téhož roku informoval o čistce ve státní ochrance po odhalení spiknutí uvnitř bezpečnostních struktur. Zelenského pohyb je kvůli bezpečnosti tajen.

Jak tedy rozlišit reálnou hrozbu od eskalační rétoriky? Základní filtry jsou prosté: zda k výroku přibydou konkrétní kroky, zda přicházejí oficiální varování od ukrajinských služeb nebo spojenců, zda se mění veřejně patrný bezpečnostní režim a zda jde o novou informaci, nebo o přebalení starého narativu. V tomto případě jde hlavně o to poslední: starý argument o vypršeném mandátu dostal nový právnický kabát na prestižním fóru.

Medveděvův výrok z Petrohradu není ani prázdná věta, ani operační komuniké. Je to vrstvené politické sdělení, jehož skutečná váha neleží v hrozbě fyzické likvidace, ale v pokusu právnicky připravit scénář, v němž Rusko tvrdí, že Zelenského lze obejít, a případné dohody uzavřít s někým jiným.