Z hliníku se stala keramická pevnost, v níž vojáci přežijí skoro vše. Australský M113AS4 vzhledem klame

M113 je jedním z nejrozšířenějších obrněných transportérů v dějinách. Americká armáda ho zavedla do služby v roce 1960 jako lehký pásový stroj s hliníkovou korbou, určený k rychlému přesunu pěchoty pod ochranou před střepinami a lehkou palbou. Verze M113A1, která od roku 1964 dostala diesel místo benzínového motoru, zamířila i do Austrálie. Tam sloužila od poloviny šedesátých let, a sloužila tak dlouho, až se kolem roku 2000 Canberra rozhodla, že místo nákupu zcela nové flotily provede hloubkovou modernizaci. Z toho vzešel M113AS4: stroj, který si zachoval ikonickou krabicovou siluetu, pod ní ale nemá s originálem téměř nic společného.

Co je M113 a proč ho Austrálie nechtěla zahodit

M113 vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let jako odpověď na potřebu lehkého, plně pásového transportéru, který dokáže držet krok s tanky a zároveň přepravit družstvo pěchoty. Klíčem k jeho nízké hmotnosti (kolem 11,5 tuny) byl hliníkový trup. Ten nabízel ochranu proti střepinám a lehkým ručním zbraním, ale nic víc. Přesto se z M113 stal nejpočetnější západní obrněnec studené války: desítky tisíc kusů, desítky armád, desítky variant od ambulancí po nosič protiletadlových raket.

Austrálie své M113A1 provozovala jako jediný pásový transportér pěchoty v celé armádě. Když na přelomu tisíciletí ministerstvo obrany hledalo náhradu, dospělo k závěru, že žádná dostupná alternativa nenabízí lepší poměr ceny a výkonu než důkladný upgrade stávajících strojů. Program nakonec počítal s modernizací 431 vozidel za zhruba miliardu australských dolarů, tedy v přepočtu kolem 16 miliard korun.

Metr navíc, šest tun navrch

Rozdíl mezi starým M113A1 a M113AS4 nejlépe ilustrují čísla. Původní stroj měřil 4,8 metru na délku a vážil 11,5 tuny. AS4 narostl na 5,8 metru a 18 tun. Trup byl prodloužen o více než metr a dostal šesté pojezdové kolo, to znamenalo víc místa uvnitř pro sedačky, vybavení i nové systémy. Starý dieselový motor Detroit Diesel o výkonu kolem 150 kW nahradil německý MTU 6V 199 TE20 s výkonem 260 kW, takže navzdory přibylým tunám si vozidlo udrželo maximální rychlost kolem 66 km/h.

Změnil se i interiér. Nová elektricky poháněná věž s 12,7mm kulometem dostala denní i noční zaměřovače. Řízení a převodovka byly kompletně přepracované. Australský úřad pro národní audit (ANAO) už v roce 2005 konstatoval, že výsledné vozidlo je „podstatně odlišné“ od M113A1. Na první pohled to ale nepoznáte, silueta zůstala typicky „emstotřináctková“, nízká a hranatá.

Keramika na hliníku: co ochrana skutečně znamená

Nejzásadnější proměna se odehrála v pancéřování. Původní hliníková korba zůstala základem, ale dostala přídavné pancéřové panely. Podle veřejně dostupných technických profilů jde o keramické přídavné pancéřování: tvrdá čelní vrstva naruší letící střelu a podkladové vrstvy zachytí zbytky a střepiny. K tomu přibyly protivýbuchové plechy na dně korby a textilní záchytné clony uvnitř, které brání zranění posádky odlétávajícími úlomky po zásahu.

Výsledek je proti starému M113A1 dramatický: z transportéru chráněného jen proti střepinám vznikl stroj odolný vůči palbě z ručních zbraní, s vyšší šancí přežití při nájezdu na minu a s lepší ochranou před sekundárními účinky zásahů. Přesná skladba pancéřového paketu ale v otevřených oficiálních materiálech rozepsaná není, jde o utajovaný parametr.

Kde končí příběh o nezničitelnosti

Tady je třeba být upřímný. M113AS4 představuje obdivuhodný inženýrský výkon, důkaz, jak daleko lze dotlačit platformu z šedesátých let. Není to ale moderní bojové vozidlo pěchoty stavěné od nuly pro dnešní vysokointenzivní bojiště. Austrálie to sama přiznává. Audit ANAO z března 2026 výslovně uvádí, že M113AS4 je pro střední a vysoké hrozbové prostředí nedostatečný a že mu „chybí protivýbušná ochrana ve všech operačních prostředích“. Oficiální podklady australského ministerstva obrany k programu LAND 400 dodávají, že AS4 postrádá palebnou sílu i ochranu potřebnou k boji v přímém kontaktu s nepřítelem.

Proto Canberra vybrala jako nástupce jihokorejský Hanwha Redback, skutečné bojové vozidlo pěchoty nové generace. První kusy mají dorazit v roce 2027, byť jich bude „jen“ 129 pro jeden prapor, nikoli plošná náhrada celé staré flotily.

Český pohled: BVP místo M113

Česká armáda M113 nikdy neprovozovala. Tuzemskou obdobou v roli pásového transportéru pěchoty jsou sovětská BVP-1, zavedená v ČSLA koncem sedmdesátých let, a jejich nástupce BVP-2, které armáda používá dodnes. Rozdíl v koncepci je podstatný: zatímco M113AS4 zůstává transportérem s kulometem a důrazem na přepravu a ochranu posádky, BVP-2 je bojové vozidlo pěchoty se silnější výzbrojí, určené i k boji s obrněnými cíli. Logika „bévépéčka“ je nám bližší, ale AS4 je svou rolí pořád spíš obrněná dodávka než bojový stroj.

M113AS4 tak nejlépe funguje jako memento toho, co dokáže důkladná modernizace, a kde má své nepřekročitelné hranice. Šest tun keramiky a oceli, nový motor a metr trupu navíc posunuly vietnamskou éru o generaci výš. Na špičku současné kategorie to ale nestačilo.