Čína oživila sovětskou zbraň z 60. let, která umí svrhnout bombu z orbitu. Amerika přiznává, že na ni nemá odpověď

Dne 27. července 2021 odstartovala z čínského území raketa, která vynesla náklad na nízkou oběžnou dráhu. Objekt obletěl Zemi, podle amerických zdrojů urazil zhruba 40 000 kilometrů za více než 100 minut, a před dokončením plného oběhu se vrátil do atmosféry. Nebyla to klasická balistická střela. Byl to test konceptu, který studená válka znala pod zkratkou FOBS: systém částečného orbitálního bombardování. Sověti ho provozovali v letech 1969 až 1983 na raketách R-36 Orb rozmístěných v Bajkonuru. Čína ho oživila. A přidala něco, co Sověti neměli.

Stará myšlenka, nový trik

Sovětský FOBS fungoval jednoduše: nosná raketa vynesla jadernou hlavici na zlomek oběžné dráhy, před dokončením obletu ji deorbitovala a hlavice dopadla na cíl. Výhoda spočívala v tom, že útok mohl přiletět z jiného směru, než na jaký byly americké radary včasného varování naladěné, třeba přes jižní pól místo obvyklé severní trasy přes Arktidu. Nevýhoda: jakmile hlavice opustila orbitu, letěla po předvídatelné balistické dráze.

Čínský test z roku 2021 podle Pentagonova výročního reportu o čínské vojenské síle přidal klíčovou proměnnou: hypersonický klouzavý aparát. Ten se po návratu do atmosféry nechová jako padající kámen. Manévruje. Mění kurz. A tím dramaticky zhoršuje schopnost obránce spočítat, kam vlastně míří. Kombinace orbitálního profilu s manévrujícím klouzákem vytváří hrozbu, která je pro dnešní obranné systémy kvalitativně jiná než cokoliv, co Sověti v šedesátých letech nasadili.

Co přesně Amerika přiznává

Formulace „nemá odpověď“ zní absolutně. Realita je odstíněnější, ale pro obránce stále nepříjemná. Nejde o to, že by USA byly zcela bezbranné, jde o to, že jejich současná architektura varování a obrany nebyla stavěná na tento typ hrozby.

Admirál Charles Richard, tehdejší velitel amerického Strategického velitelství, v roce 2022 před Senátem popsal čínský systém jako zbraň s „neomezeným dosahem“ schopnou útoku „z libovolného azimutu“. Bývalí velitelé Kevin Chilton a Glen VanHerck v podcastu Mitchell Institute z října 2025 mluvili otevřeně o riziku „útoku bez varování“ a o tom, že americké senzory mají proti manévrujícím hypersonickým cílům nižší spolehlivost než proti klasickým balistickým střelám. Chilton přitom upřesnil důležitý detail: Čína takový systém podle veřejně dostupných informací zatím operačně nerozmístila.

Nejaktuálnější veřejný americký zdroj pochází z března 2026. Generál Stephen Whiting ve svém svědectví před senátním výborem uvedl, že Čína dál vyvíjí FOBS schopný přiletět „z libovolného směru“ a obcházet radary včasného varování. Generál Correll na témže slyšení řekl, že prvním krokem americké odpovědi musí být vůbec schopnost takovou hrozbu detekovat a nepřetržitě sledovat po celé trase letu.

Jinými slovy: problém není „magická nezastavitelná bomba“. Problém je čas. Čas na rozpoznání útoku, na vyhodnocení a na rozhodnutí o reakci.

Americká odpověď se teprve staví

Washington nereaguje nečinností, ale hotovo nemá. V květnu 2025 ministr obrany představil program Golden Dome, novou generaci protiraketové obrany zahrnující kosmické senzory, případné vesmírné interceptory a integrované velení. Rozpočet na fiskální rok 2026 na tento program vyčleňuje 625 miliard korun. Agentura pro vesmírný vývoj (SDA) mezitím buduje takzvanou sledovací vrstvu (Tracking Layer), konstelaci satelitů určených ke globálnímu sledování hypersonických hrozeb.

Je to závod, ve kterém útočník vede. Čína a Rusko (to s operačním Avangardem) jsou v nasazování hypersonických systémů dál, než je americká obrana proti nim. Část expertů přitom varuje před přehnaným alarmismem. Analytici sítě APLN upozorňují, že FOBS nemění základní logiku vzájemně zaručeného zničení: obě strany se dokážou zlikvidovat i bez orbitálního profilu. Jenže Bulletin of the Atomic Scientists oponuje: destabilizační není samotná ničivá síla, ale zkrácení rozhodovacího okna. V krizové situaci může pár minut navíc nebo naméně rozhodnout o tom, zda někdo stiskne tlačítko omylem.

Týká se to i Evropy

Systém s „neomezeným dosahem“ a útokem z libovolného směru z definice nevylučuje evropské cíle. NATO od roku 2019 uznává vesmír jako operační doménu a v únoru 2025 zveřejnilo politiku integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která výslovně řeší hrozby „ze všech směrů, všech rychlostí a všech výšek, od země do vesmíru“. Aliance buduje vlastní systém trvalého vesmírného sledování APSS a přijala strategii pro využití komerčního vesmíru.

Právní rámec je přitom mlhavý. Kosmická smlouva z roku 1967 zakazuje umisťovat na oběžnou dráhu objekty nesoucí jaderné zbraně. Zda zlomek oběhu, kdy objekt nedokončí ani jeden plný oblet, spadá pod pojem „umístit na orbitu“, je právně sporné. Šedá zóna, kterou zatím nikdo autoritativně nerozřešil.

Veřejně doložený čínský test FOBS proběhl před pěti lety. Pentagon uvádí, že v letech 2022 a 2023 Čína zřejmě další zkoušky neprovedla. Přesto v roce 2026 američtí velitelé mluví o téže hrozbě se stejnou naléhavostí. Důvod je prostý: nejnebezpečnější na této zbrani není výbuch, ale ticho, které mu předchází.