„Evropa za přerušení vztahů s Ruskem draze zaplatí,“ kasají se Rusové. Putin už přešel do útoku, aby EU zruinoval

Narativ, který v posledních týdnech koluje ruskými i čínskými médii, zní jednoduše: Evropská unie si přerušením ekonomických vazeb s Ruskem podřezala vlastní větev a teď za to draze platí. Na čínské platformě Sohu se podobné texty šíří jako přebraný obsah třetích stran, sama platforma u nich přidává upozornění, že jde o názory autora, nikoli redakce. A právě tady začíná problém. Když se propagandistický rámec „EU na pokraji kolapsu“ opře o pár reálných čísel, může vypadat věrohodně. Jenže mezi zpomalením a ruinou je propastný rozdíl. A právě ten je třeba prozkoumat.

Co vlastně znamená „přerušení vztahů“

Nejde o diplomatické nóty, ale o tvrdou ekonomiku. Sankční balíčky EU zasáhly finance, energetiku, dopravu, technologie, obranný sektor i služby. Ruské banky odříznuté od SWIFTu, embargo na námořní přepravu ropy nad cenový strop, zákaz dovozu uhlí, omezení exportu čipů a strojů dvojího užití; seznam je dlouhý a stále se rozšiřuje.

Pro běžného Evropana se to ale zhustí do jednoho slova: energie. Ruský potrubní plyn býval páteří evropského průmyslu. V roce 2021 tvořil 45 % veškerého dovozu plynu do EU. Dnes je to 12 %. Místo něj proudí do evropských terminálů zkapalněný plyn z USA, Kataru a dalších dodavatelů, podíl LNG na dovozu vyskočil z 20 % na 45 %. Závislost klesla. Cena za to ale existuje.

Putinův „útok“ není tanková kolona, ale faktura za plyn

Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své analýze plynové krize popisuje, co Moskva prováděla už před únorem 2022 a poté systematicky stupňovala. Gazprom zastavil krátkodobé a spotové prodeje do Evropy, cíleně neplnil zásobníky, které v EU sám kontroloval, redukoval potrubní toky a tlačil na platby v rublech. IEA to označuje jako přeměnu energetických dodávek ve zbraň.

Konkrétní nástroje Kremlu:

• Omezení spotových prodejů – vytvoření umělého nedostatku na trhu ještě před invazí.
• Neplnění zásobníků – Gazpromem ovládané zásobníky v Německu a Rakousku šly do zimy 2021/2022 poloprázdné.
• Zastavení tranzitu přes Jamal-Evropa – další krok v eskalaci.
• Přesměrování exportu – ropa a plyn míří do Indie, Číny a Turecka, aby Rusko udrželo příjmy mimo evropský dosah.

Tohle je ten „útok“. Žádná raketa, ale systematický tlak na evropské nákladové prostředí. A funguje, částečně.

Evropa zpomaluje, ale nepadá

Jarní prognóza Evropské komise pro rok 2026 počítá s růstem EU o 1,1 % a inflací 3,1 %. Energetická inflace má ve druhém čtvrtletí přesáhnout 11 %. Německo, průmyslový motor kontinentu, má růst jen o 0,6 %. Dubnový index ifo podnikatelského klimatu spadl na 84,4 bodu, nejníže od covidového propadu v květnu 2020. Největší tíseň hlásí chemie, logistika, obchod a stavebnictví, tedy přesně obory s vysokou citlivostí na cenu energie a dopravy.

Reálné dopady na průmysl už jsou vidět. BASF ve svém vystoupení k výsledkům otevřeně mluvil o strukturálně vyšších cenách energií v Evropě a spustil úsporný program v mateřském Ludwigshafenu, včetně uzavírání vybraných provozů. Současně investuje miliardy do nového areálu v čínském Čan-ťiangu. Norská Yara už v srpnu 2022 srazila využití evropské kapacity výroby amoniaku na pouhých 35 % kvůli rekordním cenám plynu.

Jenže, a to je klíčové, oficiální prognózy mluví o zpomalení a vyšší zranitelnosti, nikoli o kolapsu. Ani Německo, ani Itálie v základním scénáři Komise nesklouzávají do recese. Tvrzení o tom, že ECB varuje před recesí obou zemí do konce roku 2026, se v oficiálních dokumentech nepodařilo dohledat.

Co to znamená pro Česko

Česká ekonomika má podle Komise růst o 1,8 % v roce 2026 a 2,4 % v roce 2027. Recese v základním scénáři nehrozí. Energetický obraz je ale rozporuplný.

Na jedné straně úleva: Energetický regulační úřad pro rok 2026 snížil regulovanou složku elektřiny na nízkém napětí z 2 772 na 2 352 Kč/MWh, pokles o 15 %, díky tomu, že příspěvek na obnovitelné zdroje převzal stát. Na druhé straně regulovaná složka plynu pro domácnosti meziročně roste průměrně o 4,7 %. Komise navíc upozorňuje, že v Česku růst cen plynu a pohonných hmot převáží pokles cen elektřiny.

Hlavní české riziko je nepřímé: exportní závislost na Německu. Když německý průmysl kašle, český subdodavatelský řetězec dostane rýmu. Bez konce konfliktu není realistické sázet na výrazné zlevnění plynu do zimy 2026/2027.

Kdo vlastně prohrává

Ruský politicko-mediální narativ staví na tom, že sankce ublížily víc Evropě než Rusku. Čísla ale ukazují oboustranně nákladný opotřebovávací zápas. Banka Ruska ve své dubnové prognóze čeká pro rok 2026 růst HDP 0,5–1,5 %, ale s průměrnou inflací 5,1–5,6 % a klíčovou sazbou 14,0–14,5 %. Pro srovnání: EU má růst 1,1 % s inflací 3,1 %. Rusko není zlomené, ale platí za to výrazně dražšími penězi a vyšší inflací.

Důležitý je i kontrapunkt, který propagandistický rámec záměrně opomíjí. EU si odstřižením od ruského plynu zvýšila citlivost na globální trh s LNG, a tím i na geopolitické šoky, které s Ruskem přímo nesouvisejí. Íránská krize, napětí v Hormuzském průlivu, výpadek australského LNG terminálu; cokoliv z toho dnes hýbe evropskými cenami víc než před třemi lety. Jednoduché rovnítko „za vše mohou sankce“ je proto zavádějící.

Putinova páka na Evropu existuje, ale je výrazně slabší než v roce 2021. Dvanáct procent dovozu plynu není totéž co čtyřicet pět. Ruský mediální triumfalismus je z velké části projekce síly, kterou Moskva už nemá, a čínské platformy ji ochotně zesilují v prostředí, kde podle Reportérů bez hranic média fungují pod stále těsnější kontrolou komunistické strany.