Stalin měl třetího syna, o němž svět nevěděl a nesmělo se o něm mluvit. Archiv v Krasnojarsku odhalil křestní list z roku 1917

Celá desetiletí stál příběh o nemanželském synovi Josifa Stalina na rodinném podání, útržcích z partajních archivů a jednom datu, které nedávalo smysl. Alexandr se měl podle starších dokumentů narodit 6. listopadu 1917. Jenže Stalin opustil sibiřskou Kurejku už na konci prosince 1916. Počítejte zpátky devět měsíců, a vyjde vám, že v době početí byl dávno pryč. Právě tato aritmetika držela skeptiky po celou dobu ve hře. Teď ji vymazal záznam č. 17 v matriční knize chrámu Proměnění Páně v Turuchansku, kde stojí jiné datum: 21. srpna 1917. A najednou všechno sedí.

Záznam č. 17: co přesně matrika říká

Nález popsal badatel Alexej Nilogov v rozhovoru pro ruský internetový magazín Rodina a v červnu 2026 jej přebrala řada dalších médií. V kolonce „Rodiče“ je výslovně uvedena „turuchanského obyvatelstva kozácká dívka Lidija Platonova Pereprygina pravoslavného vyznání“. Stalinovo jméno v dohledaném veřejném přepisu přímo v této kolonce nefiguruje, matrika ale jednoznačně posouvá narození na srpen 1917, tedy do doby plně slučitelné s pobytem Stalina v Kurejce. Právě tento chronologický posun je na nálezu to nejcennější.

Proč je to tak zásadní? Stalin žil v Kurejce jako politický vyhnanec od roku 1914. Vztah s tehdy třináctiletou Lidijí Perepryginou je doložen i z jiných zdrojů, místní žandarm Laletin věc řešil poté, co si stěžoval Lidijin bratr Ion. Stalin slíbil, že se s dívkou po dosažení plnoletosti ožení. Neoženil se. Na konci prosince 1916 odjel. A Lidija zůstala těhotná.

Čtyři vrstvy důkazů na jedné ose

Síla příběhu nespočívá v jediném dokumentu, ale v tom, že se za sto let nakupily čtyři nezávislé stopy, které ukazují stejným směrem.

• 1917 – matrika. Záznam o narození a křtu Alexandra Pereprygina v Turuchansku. Nově s datem 21. srpna.
• 1947 – stranické pátrání. Na konci roku 1946 zavolal Stalinův osobní tajemník Poskrjobyšev krajskému tajemníkovi Aristovovi s dotazem na rodinu Perepryginových, „protože se o ně Stalin zajímá“. Aristov vyslal do terénu agenta Syroněnka, který Lidiji a Alexandrovi pořídil fotografie a sepsal zprávu. K osobnímu kontaktu mezi Stalinem a synem ale podle dostupných materiálů nikdy nedošlo.
• 1956 – interní šetření KGB a Presidia ÚV KSSS. Chruščovovi lidé vytáhli celou aféru jako potenciální kompromitující materiál proti Stalinovu kultu. Aristovova zpráva šla do přísně tajného oběhu, takzvané „osobaje papky“. K 2. červenci 1956 ale skončila v archivu. Z dostupných pramenů se zdá, že vedení usoudilo, že má proti Stalinovi dost jiného materiálu a živý syn na Sibiři nepředstavuje politické riziko.
• 2016 – DNA test. Jurij Davydov, syn Alexandra, poskytl genetický vzorek, který byl porovnán se vzorkem Alexandra Burdonského, Stalinova vnuka po linii syna Vasilije. Veřejně oznámený výsledek: 99,98% shoda v mužské linii, odpovídající společnému mužskému předku. Plný laboratorní protokol ani název pracoviště veřejně zveřejněny nebyly.

Život pod cizím jménem

Alexandr Pereprygin se stal Alexandrem Jakovlevičem Davydovem, příjmení i patronymum převzal po otčímovi Jakovu Davydovovi. V databázi ruského ministerstva obrany Pamjať naroda je veden jako důstojník, který nastoupil službu v roce 1940, prošel druhou světovou válkou, byl vyznamenán a dosloužil v hodnosti majora. Zemřel v roce 1987 v Novokuzněcku.

Ve srovnání s osudy Stalinových oficiálně uznaných synů je to paradoxně nejklidnější životopis. Jakov Džugašvili padl do německého zajetí v červenci 1941 a zahynul v Sachsenhausenu v dubnu 1943. Vasilij, důstojník sovětského letectva a veřejně známý „syn vůdce“, otce přežil, ale zemřel v roce 1962 po letech alkoholismu. Alexandr, skrytý syn bez přístupu k moci, prožil standardní vojenskou kariéru a dožil se sedmdesáti let.

Co zůstává otevřené

Nová matrika výrazně posiluje verzi přijímanou částí historiků. Ale definitivní tečka zatím chybí. Faksimile záznamu č. 17 nebylo v době psaní tohoto textu veřejně publikováno, existuje pouze sekundární přepis citovaný přes magazín Rodina. Mezinárodní odborná studie, která by nový nález přebírala, v dohledaných zdrojích rovněž není. Samotný vztah Stalina s Lidijí Perepryginou přitom západní historiografie zná už delší dobu, popsal jej mimo jiné britský historik Simon Sebag Montefiore.

Podle Nilogova má být záznam teprve „uveden do vědeckého oběhu“ spolu s dalšími materiály o rodu Perepryginových. Až se tak stane, bude možné ověřit, zda originál obsahuje i další údaje, třeba poznámku o otci, které veřejný přepis nezachytil.

Sto let stará matriční kniha z Turuchanska neodhalila jen jméno a datum. Odhalila mechanismus, jakým sovětský systém dokázal jednoho člověka vymazat z příběhu, a jak dlouho trvá, než ho tam archiv vrátí.