„Bál jsem se, že nedostanu šanci bojovat.“ Mladý Ukrajinec si brousil zuby na orky tak moc, že se přihlásil už v 19 letech

Když jsme se s ním potkali 15. června 2026 na charitativním festivalu Zirkovyj Kuražž v kyjevském pavilonu KIT na VDNCH, nad hlavním městem ještě doznívaly sirény. Tu noc Ukrajina čelila jednomu z nejmasivnějších ruských vzdušných útoků války; Ukrinform hlásil 681 vzdušných cílů, z toho 70 raket a 611 dronů. Volodymyr stál v davu civilistů, kteří přišli podpořit sbírku pro armádu, a mluvil o tom, proč se v devatenácti rozhodl jít na frontu. „Bál jsem se, že nedostanu šanci bojovat,“ popsal svou motivaci. Ne strach z války. Strach, že zůstane mimo ni.

Proč nečekal na povolávací rozkaz

Šedesátá sedmá samostatná mechanizovaná brigáda nevznikla jako běžná liniová jednotka. Vyrostla z dobrovolnického prostředí Dobrovolnického ukrajinského sboru a na svém oficiálním webu dodnes staví nábor na principu vědomého rozhodnutí: kdo přichází, ví, kam jde a proč. Pro devatenáctiletého Volodymyra to nebyla poslední možnost, ale cílená volba. Chtěl bojovou roli, ne zázemí. Chtěl být tam, kde se rozhoduje.

Podobný vzorec opakují i jiní dobrovolníci, kteří v posledních měsících vstoupili do FPV jednotek. Bývalý kaplan pluku Azov, dnes FPV pilot s volacím znakem Gideon, v rozhovoru pro DOU popsal totéž nutkání: nechtěl zůstat v podpůrné roli, a tak si ještě před nástupem doplnil kurzy pilotáže, topografie a taktické medicíny. Cesta do FPV posádky totiž není krátká: základní výcvik, zhruba měsíční odborná škola, adaptační týden na jednotce bez bojových úkolů a teprve pak ostré nasazení. „Brousit si zuby na orky“ v praxi znamená měsíce přípravy, než se člověk vůbec dotkne ovladače v zóně zásahu.

Co dnes znamená „bojovat“

Představa vojáka běžícího se zbraní přes pole je v létě 2026 jen zlomek reality. Podle reportáže Military Times nesou úderné drony v některých sektorech fronty 60 až 70 procent všech zásahů. Jeden operátor posílá FPV do zákopu a další dva nechává kroužit nad terénem jako takzvané „počekuny“, vyčkávací drony, které zaútočí, až se cíl ukáže.

Ukrajinská doktrína „Linija droniv“, kterou ministerstvo obrany představilo v dubnu 2026, počítá s tím, že drony vytvářejí zónu zásahu 10 až 15 kilometrů před pěchotou. Chrání životy pěšáků tím, že nepřítele „žvýkají“ dřív, než se dostane na kontakt. Pěchota nezmizela, ale bez dronů dnes fronta prakticky nefunguje.

Volodymyr v téhle struktuře není jen pilot. FPV posádka se skládá z pilota, šturmana, inženýra a řidiče přepravního vozidla. Každý člen řeší frekvence, elektronický boj s ruským rušením, servis strojů složených jako stavebnice, školení nováčků i logistiku náhradních dílů. Rozdíl oproti průzkumným „mavikářům“ je zásadní: Mavic je stabilizovaný dron „z krabice“, na jehož základní ovládání stačí dvacet až dvacet pět hodin. FPV vyžaduje násobně víc času, nemá satelitní stabilizaci a při ztrátě signálu okamžitě padá. Ne každý mavikář se hodí na FPV. A ne každý FPV pilot zvládne psychický tlak zóny zásahu.

Závod technologií, který nikdo nevyhrává natrvalo

Jedním z důvodů, proč je práce FPV pilota tak vyčerpávající, je neustálý technologický závod. Hlavní seržant FPV čety 59. brigády s volacím znakem Lego v dubnovém rozhovoru pro DOU přiznal, že Ukrajina v dronové válce dříve vedla, ale v roce 2026 je situace „zhruba stejná“; u fibreoptických dronů, které nelze rušit klasickým elektronickým bojem, jsou obě strany téměř na stejné úrovni. Rusové navíc tlačí křídlové kamikadze typu Molnija či Lancet.

Ukrajina odpovídá vlastními inovacemi. V červnu 2026 ministerstvo obrany představilo interceptor LITAVR s autonaváděním Pixel Lock, schopný zachytit cíl i v závěrečné fázi útoku při rychlosti 350 km/h. Platforma Brave1 testuje novou generaci FPV dronů, které fungují i pod různými typy elektronického rušení, a 80 procent financí směřuje do systémů s prokázanou účinností na bojišti. Nejde už o laboratorní experimenty, jde o průmyslový závod, kde každá inovace má životnost týdnů, než ji protistrana zkopíruje nebo překoná.

Generace, která dospěla ve válce

Volodymyrovi je dnes kolem jednadvaceti. Generace, která by ještě nedávno skládala maturitu nebo nastupovala na univerzitu, na frontě zároveň bojuje, opravuje elektroniku, řeší frekvence a shání peníze na další drony, někdy přímo u místních samospráv, které uvolňují volné zůstatky rozpočtu na nákup techniky pro „svou“ brigádu.

Jak popsal v rozhovoru, jeho smlouva vyprší v únoru a zatím neplánuje prodloužení. Není to dezerce ani zrada, je to signál únavy, kterou stát sám přiznává. Od 15. června 2026 platí nové kontrakty s pevnými termíny služby a garantovanou odkladovou lhůtou po jejich skončení. Průměrný plat vojáka první linie stoupl na 300 tisíc hřiven. Systém se snaží vrátit lidem jako Volodymyr aspoň část kontroly nad vlastním životem, protože ví, že i ti nejmotivovanější mají své limity.

Volodymyr „Thirteen“ šel do války, protože nechtěl chybět u historické chvíle své země. Že ho ta chvíle stála mládí, ví líp než kdokoli v davu na kyjevském festivalu. Ale kdyby se rozhodoval znovu, podle všeho by udělal totéž, jen by možná chtěl víc baterií do dronu.