„Žádná pravidla, kyjevský režim čekají těžké časy.“ Medveděv dal rozkaz a rozpoutal peklo

Místopředseda ruské Bezpečnostní rady to napsal na platformě Max krátce poté, co Rusko v noci zasáhlo rafinerii v Kremenčuku a podle tvrzení ruského ministerstva obrany i další cíle na ukrajinském území. Medveděv současně zpochybnil relevanci haagských válečných úmluv a celý výrok zarámoval jako odpověď na „masivní útoky protivníka na naše města“. Formulace zní jako velitelský rozkaz. Ve skutečnosti jde o veřejný politický signál; žádný zveřejněný armádní rozkaz adresovaný konkrétním jednotkám se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. To ale neznamená, že je to prázdná rétorika. Naopak. Medveděv svým prohlášením veřejně normalizuje útoky s vysokými civilními dopady a dává jim politickou licenci.

Co přesně Medveděv řekl, a co ne

Podle přepisu na Interfaxu Medveděv napsal, že vůči „neonacistickému Kyjevu“ už žádná pravidla neplatí. Jako jedinou hranici výslovně uvedl úmyslné zabíjení civilistů. Zbytek (infrastruktura, doprava, energetika, průmysl, sklady, mosty) je podle této logiky legitimní terč bez omezení.

Kommersant doplňuje důležitý kontext: nejde o žádný zlom ani překvapení. Medveděv tuto linii drží dlouhodobě, jeho výroky se postupně přitvrzují a slouží jako rétoricko-propagandistická kulisa pro reálné údery. Tentokrát ale zašel dál než kdy předtím, otevřeně zpochybnil samotný princip pravidel války.

Proč „žádná pravidla“ odporují mezinárodnímu právu

Medveděvova formulace zní jednoduše: nebudeme úmyslně zabíjet civilisty, ale jinak je dovoleno všechno. Problém je, že mezinárodní humanitární právo funguje úplně jinak. Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže platí minimálně tři další zásady:

• Rozlišování – útočník musí rozlišovat mezi vojenskými a civilními cíli.
• Proporcionalita – i útok na vojenský cíl je protiprávní, pokud očekávané civilní škody jsou nepřiměřené vojenské výhodě.
• Zákaz nerozlišujících útoků – nelze použít zbraně nebo metody, které nemohou být zaměřeny na konkrétní vojenský cíl.

Říct „nezabíjíme úmyslně“ tedy nestačí. Útok na rafinerii uprostřed města, na most používaný civilisty nebo na energetickou síť zásobující nemocnice může být protiprávní i tehdy, když nikdo nezemře; stačí, že útočník věděl o nepřiměřených civilních dopadech a provedl ho stejně. Medveděvův výrok ve skutečnosti neříká „dodržujeme právo s jednou výjimkou“. Říká „právo neuznáváme, ale jednu věc dělat nebudeme“. To je zásadní rozdíl.

Co se skutečně stalo na zemi

Noc z 19. na 20. června 2025 přinesla doložené údery. Podle RFE/RL ruské drony a střely poškodily rafinerii v Kremenčuku, jeden člověk byl zraněn. Ruské ministerstvo obrany téhož dne tvrdilo, že drony Geraň-2 zasáhly i mosty u Šachova a Vladimirovky v okupované části Doněcké oblasti a výcvikový tábor v Dněpropetrovské oblasti; tato tvrzení ale nejsou nezávisle potvrzena a je třeba k nim přistupovat obezřetně.

V Záporoží městská rada oznámila dočasně ztížený provoz na Preobraženském mostě s odklonem dopravy přes Nový most a hráz DniproHES. Omezení klíčového přechodu přes Dněpr okamžitě zatěžuje náhradní trasy a komplikuje život statisícům lidí.

Tyto údery nejsou izolované. Zpráva OHCHR dokumentuje devět velkých koordinovaných vln útoků na ukrajinskou energetiku jen mezi březnem a srpnem 2024. Další čtyři velké koordinované údery přibyly mezi prosincem 2024 a květnem 2025. Dopady nejsou jen technické; zasažena je pitná voda, kanalizace, topení, nemocnice, školy i celá regionální ekonomika. Přesně tohle je ono „peklo“, které Medveděvova rétorika legitimizuje.

Jak reaguje Západ, a co to znamená pro Česko

Přímou reakci konkrétně na Medveděvův post se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. Širší odpověď ale existuje. Summit NATO v Haagu 24. a 25. června 2025 znovu potvrdil dlouhodobou podporu Ukrajině. Český ministr zahraničí Jan Lipavský po summitu hovořil o potřebě zesílit tlak na Rusko a o tom, že silnější Ukrajina znamená slabší Rusko.

Pro české domácnosti platí, že přímý energetický šok z jednotlivého útoku na ukrajinskou infrastrukturu je omezený. Evropská komise uvádí, že po ukončení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu k 31. prosinci 2024 nevznikly v regionu bezpečnostní problémy dodávek. Nepřímý dopad je ale reálný: každá další vlna ničení zhoršuje životní podmínky na Ukrajině a UNHCR dál eviduje miliony vysídlených lidí, včetně pokračující potřeby ochrany uprchlíků v Česku.

Rétorika, nebo skutečný posun?

Medveděv nemá přímé velení nad ruskými ozbrojenými silami. Jeho výrok není doložený bojový rozkaz, ale veřejný politický signál z nejvyšších pater režimu. Jenže právě v tom spočívá jeho nebezpečnost. Neříká armádě „udělejte tohle“. Říká veřejnosti, médiím a velitelům: „Cokoliv uděláte, je v pořádku.“ Vytváří prostor, ve kterém se masivní údery na civilní infrastrukturu nemusí nikomu vysvětlovat.

Ruská armáda přitom tento prostor už aktivně využívá. Klouzavé bomby FAB-500 a FAB-1500 s navigačními sadami UMPK umožňují letectvu zasahovat cíle ze vzdálenosti 30 až 90 kilometrů levně a ve velkém množství. Proti mostům, skladištím a energetickým uzlům jsou devastující.

Medveděvova slova nejsou prázdná hrozba. Jsou veřejnou legitimizací toho, co se už děje, a pozvánkou k tomu, aby se to dělo ve větším měřítku a bez jakýchkoli zábran.