Ruští dělostřelci našli zoufalý způsob, jak chránit Grady před drony. Zasypávají je hlínou a pískem

Začátkem června 2026 odvysílala ruská vojenská televize Zvezda reportáž, v níž velitel čety Semjon Jefimov popsal postup, který jeho jednotka praktikuje na frontě. Horní dvě řady naváděcích trubic raketometu BM-21 Grad zavírají a zasypávají sypkým materiálem, pískem nebo keramzitem. Důvod je prostý: když FPV dron dopadne shora na paket čtyřiceti nabitých raket, zásyp má snížit šanci, že detonace horních řad spustí řetězovou explozi i těch spodních. Nejde o žádný sofistikovaný protidronový systém. Jde o přiznání, že levný dron za pár tisíc korun dokáže zničit raketomet, jehož hodnota se měří v milionech.

Čtyřicet trubic, čtyři řady a poloviční salva

BM-21 Grad, v sovětské klasifikaci 9K51, je 122mm raketomet zavedený do výzbroje už v roce 1963. Odpalovací paket tvoří čtyřicet trubic uspořádaných ve čtyřech řadách po deseti, namontovaných na podvozku nákladního vozu Ural-375D, respektive novějšího Ural-4320. Maximální dostřel standardních 122mm raket činí zhruba 20 kilometrů, novější typy munice dosahují i dále. Celou čtyřicetiraketovou salvu dokáže Grad vypálit přibližně za dvacet sekund.

Jenže právě otevřená konstrukce paketu, která umožňuje rychlé nabití a odpálení, se v éře dronů stává smrtelnou slabinou. Rakety v trubicích jsou odkryté shora a z boků. Stačí jediný FPV dron, aby pronikl k horní řadě a inicioval munici. Pokud Jefimovova osádka zasype horní dvě řady, okamžitě připravená salva se smrskne ze čtyřiceti raket na dvacet. Bojová pohotovost klesá na polovinu. Jak dlouho trvá zásyp odstranit a vrátit systém na plný paket, Jefimov nezveřejnil. Ale samotný fakt, že osádka dobrovolně obětuje polovinu palebné síly jen kvůli šanci přežít, vypovídá o tlaku, kterému ruské dělostřelectvo čelí.

Drony ničí Grady v sérii, maskování nepomáhá

Hrozba není teoretická. Analytická zpráva britského think-tanku RUSI z února 2025 uvádí, že taktické bezpilotní prostředky způsobují 60 až 70 procent poškozených a zničených ruských systémů. Pro raketomet s odkrytým paketem trubic je to mimořádně nepříznivé prostředí.

Konkrétní příklady ztrát BM-21 Grad jsou zdokumentované opakovaně:

• V únoru 2025 zničily FPV drony ukrajinské 68. brigády zamaskovanou BM-21 Grad na pokrovském směru. Maskování nepomohlo, dron si cestu k raketometu našel.
• Na konci ledna 2026 zlikvidoval prapor Apači dva Grady s nabitým bojovým kompletem v Serebrjanském lese. Právě plně nabité raketomety jsou nejzranitelnější, protože zásah spouští sekundární explozi celého paketu.
• V únoru 2026 skupina Lasar zničila další dva Grady na doněckém úseku, jeden z nich dokonce za jízdy. Mobilita, která dříve představovala hlavní ochranu dělostřelectva, už proti dronům sama o sobě nestačí.

Ve veřejných OSINT databázích, jako je Oryx, se vizuálně potvrzené ztráty ruských BM-21 počítají ve stovkách kusů. A to jde pouze o případy doložené fotografií nebo videem, skutečný počet bude vyšší.

Moderní ochrana existuje, ale ne pro každou baterii

Improvizovaný zásyp trubic vypadá absurdně ve srovnání s tím, co nabízí současný zbrojní průmysl. Německý Rheinmetall vyrábí RCWS 320 C-UAS, vozidlovou zbraňovou stanici navrženou přímo k aktivní obraně proti dronům, integrovanou na kolové i pásové platformy. Izraelský IAI nabízí systém HawkGuard, který kombinuje radar, elektrooptický senzor, odpalovací prostředek a řídicí počítač k detekci a zničení bezpilotního prostředku ještě před dopadem.

Proč nic takového nemají ruské osádky Gradů na frontě? Analytická zpráva švédského institutu UI/SCEEUS z listopadu 2025 popisuje několik příčin. Tradiční ruský akviziční cyklus je pomalý. Ministerstvo obrany samo přiznávalo obtíže s rychlým dodáváním technických řešení na frontu. Ještě v polovině roku 2025 se ruská armáda u řady klíčových technologií opírala o dobrovolnické a startupové projekty. Standardizace zůstávala nerovnoměrná, kvalita zaváděných systémů kolísala. Po více než čtyřech letech války je výsledkem paradox: Rusko disponuje jadernými zbraněmi a hypersonickými střelami, ale jeho dělostřelci sypou písek do raketometů, aby přežili útok dronu za pár stovek dolarů.

Český kontext: RM-70 Vampire na stejném bojišti

Příběh Gradu se dotýká i České republiky. Armáda ČR provozovala 122mm raketomet RM vz. 70, československou variantu postavenou na podvozku Tatra 813, až do konce roku 2010, kdy byl vyřazen z výzbroje. Jenže podle informací Úřadu vlády ČR Česká republika dodává na Ukrajinu raketomety RM-70 Vampire. Jde o příbuzný systém stejné 122mm třídy se čtyřiceti hlavněmi, tedy s prakticky identickým profilem zranitelnosti: velké kolové vozidlo, výrazná tepelná i vizuální stopa, rakety v odkrytém paketu.

Ukrajinské osádky českých RM-70 Vampire čelí na stejném bojišti stejným FPV dronům. Otázka, zda i ony sahají k podobným improvizacím, nebo mají k dispozici lepší řešení, zůstává otevřená, ale hrozba je identická.

Písek jako symptom, ne řešení

Zasypávání trubic pískem a keramzitem není vychytávka ani taktická inovace. Je to omezování škod v nejdoslovnějším smyslu, pokus snížit následky poté, co všechno ostatní selhalo. Dron nezastaví, neoslepí, neodvede. Pouze sníží pravděpodobnost, že jeden zásah zničí celý raketomet i s posádkou místo „jen“ jeho horní poloviny.

Celý postup je přesným symbolem toho, kam dronová válka v létě 2026 dospěla. Levný FPV dron sestavený z komerčních komponentů donutí mnohem dražší zbraňový systém obětovat polovinu vlastní palebné síly jen proto, aby měl šanci přežít do další salvy.