Solovjov zuří v přímém přenosu: „Nemáme peníze na obranu Krymu.“ Generál chce útočit Ukrajině na kanalizaci

Scéna z moskevského televizního studia v druhé polovině června 2026 vypadala jako něco, co by člověk čekal spíš od opozičního komentátora než od loajálního hlasu Kremlu. Solovjov, jinak spolehlivý zesilovač režimních úspěchů, se rozčiloval nad zastavenými pracemi na ochranných hrázích, které měly bránit krymské mosty před ukrajinskými drony. „Posledních pár dní práce nejsou, peníze nejsou,“ citoval podle přepisu server The Insider. Ptal se, jak je to možné, a vztek mířil přímo na guvernérku centrální banky Elviru Nabiullinovou. Že by někdo na ruské státní televizi veřejně přiznával díry v obraně okupovaného poloostrova, to je signál, který stojí za rozbor.

Proč zrovna centrální banka

Solovjovova logika má svou vnitřní architekturu. Kritizovat Putina nebo armádní velení je v ruském mediálním prostoru tabu. Centrální banka je naopak bezpečný obětní beránek, instituce, přes kterou lze ventilovat frustraci, aniž by se člověk dotkl jádra režimu. Konkrétním spouštěčem byla červnová tisková zpráva Bank of Russia, která oznámila snížení klíčové sazby o pouhých 25 bazických bodů na 14,25 %. Banka sama přitom varovala před uvolněnější fiskální politikou a trvajícími strukturálními deficity.

Solovjov z toho vyvodil, že Nabiullinová škrtí ekonomiku a brání financování obrany. O pár dní později šel ještě dál a navrhl „vzít peníze bankám“ a přesměrovat je na Krym. Nešlo tedy o jednorázový výbuch emocí, ale o opakovanou propagandistickou linku, která přiznává: obrana a zásobování okupovaného poloostrova začínají být drahé a citlivé téma.

Peníze jsou, ale nestačí na všechno

Důležité je upřesnit, co „nemáme peníze“ ve skutečnosti znamená. Rusko není na pokraji bankrotu. Podle analýzy stockholmského institutu SIPRI činí odhadované celkové vojenské výdaje pro rok 2026 zhruba 14,9 bilionu rublů, astronomická částka. Jenže Washington Post ve své reportáži z konce června popsal, že jen za leden až duben 2026 dosáhl schodek federálního rozpočtu 5,877 bilionu rublů. Rusko utrácí obrovské sumy za frontu, munici, mobilizaci i kompenzace rodinám padlých. Na všechno současně, frontu, protivzdušnou obranu, logistiku a zázemí typu Krym, prostě nezbývá.

Solovjov to v podstatě řekl nahlas. Požadoval rozšiřování moderních systémů protivzdušné obrany, ale zároveň přiznával, že ani na ochranné hráze pro mosty se nedostává. Ukrajinské drony dolétají stále hlouběji do ruského týlu a Rusko nemá dost prostředků PVO na ochranu veškeré infrastruktury. Přesouvá systémy k Moskvě, ke Kerčskému mostu, k rafineriím, a jinde zůstávají díry.

Krym v mimořádném stavu

Že nejde jen o televizní hysterii, potvrzují zprávy přímo z poloostrova. Washington Post koncem června popsal výpadky proudu, zastavení prodeje paliv a vyhlášení mimořádného stavu v okupovaném Krymu. Obyvatelé jsou nervózní, důvěra v ochranu ze strany ruského státu klesá. A není to jen Krym; veřejný průzkum agentury FOM z 26. června ukázal pokles důvěry v Putina na 69 %, což je nejnižší hodnota od začátku plné invaze. Podle investigace citované serverem Kyiv Post si přitom Kreml nechává zpracovávat stovky neveřejných průzkumů ročně a interní data ukazují „vážnou a rozšířenou“ nespokojenost.

Solovjov sám krátce po velkém dronovém útoku na Moskvu v polovině června veřejně žádal vězení pro lidi, kteří natáčejí a sdílejí záběry zásahů. Vztek mířil na dvě věci současně: zranitelnost ruského týlu a nemožnost ji rychle zacelit.

Generál a kanalizace

Druhou částí televizní debaty byl návrh generálporučíka Jevgenije Bužinského zasahovat ukrajinskou kanalizační a vodárenskou infrastrukturu, konkrétně se hovořilo o vyřazení kyjevské kanalizace. Přesný doslovný výrok se v otevřených zdrojích nepodařilo ověřit z původního přepisu, ale směr debaty je jednoznačný: cílit na systémy, na nichž závisí základní hygiena, pitná voda, nemocnice a běžný život milionů civilistů.

Co by to znamenalo v praxi? Zásah do čerpacích stanic, čistíren odpadních vod a rozvodných sítí. Mezinárodní výbor Červeného kříže to říká přímo: válka proti základní infrastruktuře je válkou proti civilistům a úmyslné útoky na tyto systémy mohou představovat válečný zločin. UNICEF ve své situační zprávě za první čtvrtletí 2026 eviduje 448 úderů na infrastrukturu, oproti 196 ve stejném období roku 2025. Útoky už teď vedou k improvizované sanitaci, nouzovému zásobování vodou a provozu nemocnic na generátorech.

Bužinského návrh tedy není žádnou novinkou v tom, co Rusko na Ukrajině dělá. Novinka je v explicitnosti. Slovo „kanalizace“ už neskrývá civilní dopad za obecný pojem „kritická infrastruktura“. A televizní debata, která takové útoky normalizuje, posouvá hranice přijatelného; i kdyby nešlo o přímý rozkaz, funguje jako veřejné testování toho, co ruská společnost spolkne.

Co prozrazuje zuření ve studiu

Nejdůležitější na celé scéně není samotná výhrůžka ani generálův návrh. Je to fakt, že ruští propagandisté, lidé placení za to, aby vytvářeli obraz neporazitelného státu, sami přiznávají limity obrany Krymu a ruského týlu. Solovjov nemůže říct, že systém selhává. Může ale říct, že centrální banka nedává dost peněz. A právě ta obezlička prozrazuje víc než jakýkoli otevřený útok na Kreml.

Ukrajinské drony neprorážejí jen ruskou protivzdušnou obranu. Prorážejí i propagandistický obal, za kterým se Moskva schovává před vlastními občany.