„40 dní pekla pro Rusko.“ Zelenskyj spustil operaci, která má Moskvu donutit k míru. První úder smetl kerčskou loděnici

Ukrajinský prezident schválil čtyřicetidenní kampaň SBU proti ruské logistice a vojenským objektům na okupovaném Krymu. Hned první noční úder zapálil kerčský závod Zaliv.

Volodymyr Zelenskyj na jednání s armádou i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

V noci z 25. na 26. června 2026 se nad Kerčí rozsvítila obloha. Drony ukrajinské bezpečnostní služby SBU zasáhly dvě specializované vojenské lodě ve výstavbě, téměř dokončený trajekt a prvky systému protivzdušné obrany S-400. Nad loděnicí Zaliv se vzedmul mohutný požár. Nebyl to náhodný úder. Byl to začátek operace, kterou Volodymyr Zelenskyj veřejně oznámil jako čtyřicetidenní kampaň s jediným cílem: donutit Rusko, aby válčení stálo víc, než kolik je ochotné platit.

Co přesně Zelenskyj schválil

Formulace „40 dní pekla“ nepochází z válečného filmu. Zelenskyj po konzultaci s vedením SBU schválil čtyřicetidenní sérii úderů zaměřených na ruskou logistiku, ropnou infrastrukturu, vojenské objekty a protivzdušnou obranu na okupovaných územích i hlouběji v Rusku. Kompletní seznam cílů ani harmonogram operace zveřejněny nebyly, prezident oznámil rámec a délku, nikoli operační detaily.

Provedení leží na jednotce Alfa, elitní složce SBU, kterou Zelenskyj veřejně pochválil jen dva dny před prvním úderem. Na oficiálním webu ukrajinského prezidenta tehdy řekl, že zásahy do ruské logistiky a vojenských kapacit v okupovaných územích jsou nejlepší cestou, jak Rusko dotlačit k diplomacii. Nejde tedy o jednorázový útok. Jde o pojmenovanou fázi nátlakové strategie, která má Moskvě systematicky komplikovat vedení války.

Proč právě Kerč, a proč právě tyto lodě

Kerč není náhodný bod na mapě. Je to místo, kde se protíná námořní logistika, speciální vojenské projekty a protivzdušná obrana kryjící Kerčský průliv, jedinou námořní spojnici mezi Ruskem a okupovaným Krymem. Jedním úderem tak Ukrajina zasáhla hned čtyři typy hodnotných cílů v jednom prostoru.

Podle sdělení SBU, které citovala Ukrajinská pravda, drony zasáhly:

  • Kabelové lodě Volga a Vjatka (projekt 15310), specializovaná plavidla stavěná pro GUGI, ruskou správu hlubinného podmořského průzkumu
  • Trajekt Petropavlovsk, nákladně-osobní plavidlo údajně hotové z 96 %
  • Prvky systému S-400, radar a zbraňové komponenty krycí oblast Kerčského průlivu

Právě Volga a Vjatka si zaslouží pozornost. Nejsou to klasické úderné lodě typu fregata nebo korveta. Podle odborného portálu Janes šlo o plavidla s kapacitou pro kabelové operace na mořském dně, dynamickým držením pozice a padesátidenní vytrvalostí na moři. SBU uvádí, že měla souviset s nasazováním systému Garmonija pro podmořský průzkum a mohla klást bezkontaktní miny proti lodím, potrubím i podmořským kabelům. Jejich ztráta tedy neznamená minus jednu raketovou loď. Znamená zásah do vzácné nikové schopnosti Ruska v oblasti podmořské infrastrukturní války.

Drobná poznámka k názvosloví: některé zpravodajské zdroje píší o loděnici „Zatoka“ nebo „Zatoka Shipbuilding Plant“. Historicky doložený a odborně zavedený název závodu je Zaliv. Nejde o dvě různá místa, jen o přepisový šum mezi jazyky.

Jak má operace „donutit Moskvu k míru“

Zelenskyj netvrdí, že čtyřicet dní úderů přinutí Kreml podepsat mírovou smlouvu. Jeho logika je jiná a pragmatičtější. Ve svém večerním projevu z 29. června mluvil o „dlouhodosahových a střednědosahových sankcích“, tedy o systematickém ničení toho, co Rusko potřebuje k vedení války. Ropná infrastruktura, logistické uzly, protivzdušná obrana, vojenské objekty.

Cíl je ekonomicko-psychologický: zvyšovat cenu pokračování války tak, aby bylo pro Moskvu dražší bojovat než jednat. Každý zničený radar S-400 nutí Rusko přesouvat obranu. Každá zasažená loděnice znamená měsíce nebo roky zpoždění ve speciálních projektech. Každý požár na Krymu narušuje obraz „bezpečného zázemí“, který Kreml svým občanům prodává.

Podle nás je právě tohle důvod, proč Zelenskyj operaci veřejně oznámil. Taktická nevýhoda je minimální, nezveřejnil seznam cílů, tras ani prostředků. Zveřejnil záměr a délku. Tím vyslal signál dvěma směry: Rusku sdělil, že tlak bude soustavný a politicky krytý prezidentem. Spojencům ukázal, že Ukrajina má strategii, ne jen reaktivní palbu.

Co to znamená pro ruskou obranu Krymu

Zásah prvků S-400 v Kerči má bezprostřední praktický dopad. Vyřazení radaru, byť lokální, může dočasně „oslepit“ vrstvu protivzdušné obrany nad konkrétním koridorem a otevřít okno pro další dronové nebo raketové údery na východní Krym. To neznamená kolaps celé krymské protivzdušné obrany. Znamená to ale, že Rusko musí reagovat: přesouvat systémy, doplňovat kapacity, a tím oslabovat obranu jinde.

Krym funguje jako zadní základna a tranzitní prostor mezi Ruskem a okupovaným jihem Ukrajiny. Kerčský průliv je jeho pupeční šňůra. Útoky na loděnici, trajektovou kapacitu i krycí systémy proto míří na zásobovací a ochranný uzel, ne jen na symbol. Plný efekt se ukáže až v sérii dalších zásahů v průběhu zbývajících týdnů kampaně.

Česko a širší kontext

Česká republika se k ukrajinským úderům na okupovaná území staví konzistentně. Ve společné deklaraci premiéra Petra Fialy a prezidenta Zelenského Praha zdůrazňuje právo Ukrajiny na sebeobranu a závazek podporovat její schopnost bránit své území „na zemi, na moři i ve vzduchu“. Ministerstvo zahraničí dlouhodobě tlačí na další vojenskou pomoc. K této konkrétní operaci zatím české úřady nevydaly zvláštní vyjádření, ale stávající linie je jednoznačně podpůrná.

Čtyřicetidenní operace SBU není rozhodující bitva, která válku ukončí jedním úderem. Je to cílená série zásahů na slabiny, které mají Rusku zkomplikovat vedení války natolik, aby bylo dražší pokračovat než jednat. První noc v Kerči ukázala, že Ukrajina ví, kam bít: tam, kde se v jednom bodě protíná logistika, speciální projekty i obrana. Zbývá třicet devět dní.

Nechají Rusové raději Krym spálit, než aby jednali o míru?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jindřich Svěcený

Armádní novinář specializující se na pozemní a námořní techniku. Více než tři desetiletí působil v USA, kde psal pro Defense News, Army Times či Military.com. Díky osobní účasti na cvičeních, testech techniky i rozhovorech s vojáky přináší čtenářům autentický pohled na armádu z obou stran oceánu.

Zobrazit další články