„Žádný krach Ruska, ekonomika vzkvétá,“ tvrdí kremelští experti poslušně. Putinovi se boří vše, na co sáhl

Když The Economist v červnu 2026 zveřejnil rozsáhlou analýzu ruské válečné ekonomiky, shrnul ji do jedné věty: „Ruská ekonomika má problémy, ale nechystá se zkolabovat.“ Právě tenhle meziprostor, mezi krachem a prosperitou, je místo, kde se Kreml snaží prodat příběh o úspěchu. Čísla na to má. Nezaměstnanost kolem dvou procent, reálné mzdy zhruba o čtvrtinu výš než v roce 2019, HDP na osobu od roku 2022 narostl o dvanáct procent. Jenže stejná čísla při bližším čtení vyprávějí úplně jiný příběh, příběh ekonomiky na válečném adrenalinu, která za statistický lesk platí strukturální erozí.

Statistická fata morgána

The Economist to nazývá „statistickým přeludem“ a má k tomu důvod. Část růstu v posledních čtvrtletích nafukují jednorázové faktory: předzásobení firem před zvýšením DPH, méně pracovních dnů, počasí. A hlavně obranná výroba. Když stát nalije 7–8 % HDP do vojenského průmyslu, číslo hrubého domácího produktu roste. Tanky, drony a munice se ale nepromítnou do kvality života běžného Rusa v Saratovu nebo Omsku.

Sama ruská centrální banka ve své střednědobé prognóze z dubna 2026 počítá pro letošek s růstem pouhých 0,5–1,5 %, inflací 4,5–5,5 % a průměrnou úrokovou sazbou 14,0–14,5 %. To je profil ekonomiky, která se drží nad vodou, ne ekonomiky, která vzkvétá. Kremelští komentátoři přitom veřejně zdůrazňují odolnost a nízkou nezaměstnanost. Méně už mluví o tom, co stojí v poznámkách pod čarou jejich vlastních institucí.

Co se Putinovi skutečně boří

Nejde o jeden velký kolaps. Jde o souběžnou erozi několika pilířů, které normální ekonomiku drží pohromadě.

• Civilní investice stagnují. Fixní investice byly v roce 2025 slabé a peníze tečou do válečné výroby, ne do modernizace infrastruktury nebo technologií.
• Trh práce je deformovaný. Rekordně nízká nezaměstnanost zní skvěle, dokud si nepřečtete regionální zprávu centrální banky z dubna 2026: roste podíl částečných úvazků a ekonomické nečinnosti, firmy ochlazují nábor. Nedostatek pracovníků není znak zdraví, je to důsledek mobilizace, emigrace a přehřátého válečného sektoru, který vysává lidi z civilních oborů.
• Fiskální komfort mizí. Moskva musela zvýšit daně a půjčovat si na domácím trhu za drahé sazby. Při čtrnáctiprocentním úroku to není investiční ráj.
• Exportní jistota se drolí. Ropné příjmy stále tečou, ale přes stále složitější a dražší kanály: stínovou flotilu tankerů, pochybné pojišťovny, třetí země.

A pak je tu luxusní spotřeba, která paradoxně odhaluje pravdu nejlépe. Podle dat AUTOSTAT se v prvním čtvrtletí 2026 prodalo v Rusku 47 nových Lamborghini, meziročně růst o desítky procent. Značka přitom v Rusku nemá oficiální zastoupení. Vozy proudí přes paralelní import. Kdo si je kupuje? Válečně zvýhodnění podnikatelé, lidé napojení na státní zakázky, horních pár procent. Boom Lamborghini nevypovídá o zdraví společnosti. Vypovídá o tom, jak nerovnoměrně válečný adrenalin rozděluje peníze.

Sankce: díry se pomalu zavírají

Že Rusko čtyři roky sankcí přežilo, není důkaz jejich selhání, je to důkaz toho, jak obrovské průchody v nich zůstaly. Přesměrování obchodu na Čínu a Indii, stínová flotila tankerů, pojišťovací schémata registrovaná v exotických jurisdikcích, reexport přes postsovětské republiky a Turecko.

A česká stopa? Existuje. BIS v březnu 2026 zasáhla proti osobě žijící v Česku, která zprostředkovávala pojištění pro ruskou stínovou flotilu. Policie stíhá vedení firmy Ferrit kvůli údajnému vývozu sankcionovaných důlních strojů přes třetí země. Data ČSÚ ukazují výrazný nárůst českého exportu do Turecka a postsovětských republik, což samo o sobě není důkaz, ale je to varovný indikátor reexportních tras. Ministr Vlček veřejně přiznal, že rozkrývání vícestupňových řetězců je mimořádně složité.

Nové sankční balíčky z června 2026, britský ze 16. června a unijní z 15. června, míří přesně tam, kde byly dosud díry: stínová flotila, pojišťovny, finanční sítě, vojenské dodavatelské řetězce. Samo jejich zaměření je nepřímým přiznáním, co dosud fungovalo nedostatečně.

Přežití není prosperita

The Economist to říká bez obalu: bez „něčeho mnohem radikálnějšího“ může ruská válečná ekonomika dál fungovat. Pro Česko a celý Západ to znamená nepříjemnou pravdu, samotné sankce v dnešní podobě válku rychle neukončí. Rozhodovat budou bojiště, ceny ropy, schopnost Ukrajiny inovovat a ochota Západu přejít od vyhlašování zákazů k jejich agresivnímu vymáhání.

Putinův systém ještě běží. Ale běží na mimořádných režimech, na válečných výdajích, na drahých penězích, na obcházení pravidel, na deformovaném trhu práce. Kremelští experti mohou ukazovat čísla a tvrdit, že ekonomika vzkvétá. Jenže jejich vlastní centrální banka pro letošek čeká maximálně jeden a půl procenta růstu při čtrnáctiprocentních sazbách. To není rozkvět. To je účet za válku, který se teprve začíná sčítat.