To vyšlo Trumpovi geniálně. Hormuzský průliv se otevřel a Rusko platí účet. Rozpočet se mu hroutí před očima

Dne 19. června zveřejnil Bílý dům memorandum o dohodě s Íránem. Klíčový bod: Hormuzský průliv, kudy v roce 2024 proudilo v průměru dvacet milionů barelů ropy denně, se znovu otevírá pro svobodnou plavbu. O tři dny později americký úřad OFAC vydal General License X, která do 21. srpna 2026 povoluje veškeré transakce nutné k produkci, prodeji, dopravě, pojištění i vykládce íránské ropy. Trumpova administrativa to prodává jako úspěch „America First“ bez „nekonečných válek“. A čísla jí dávají za pravdu, přinejmenším v první části rovnice. Na druhé straně rovnice sedí Moskva a počítá ztráty.

Průliv se otevřel, ale ne přes noc

Otevření Hormuzu má dvě vrstvy. Ta politická je jasná: americká administrativa dojednala s Teheránem podmínky, za kterých se obnoví volná plavba. Ta provozní je složitější. Ještě 12. června americký ministr energetiky Chris Wright uváděl, že se s pomocí americké armády daří dostávat z Perského zálivu ven asi sedm milionů barelů denně, zhruba polovinu předválečného normálu. Goldman Sachs odhadoval návrat exportu k předválečným úrovním do konce července, analytici BNP Paribas mluvili o měsících.

K 29. červnu Axios stále popisoval dopravu jako výrazně pod normálem. Přesto samotný signál, tedy právní krytí pro pojišťovny, rejdaře a obchodníky, stačil k tomu, aby se trh pohnul. Brent se vrátil k hranici 73 dolarů za barel, hluboko pod válečnými maximy. Válečná přirážka, která měsíce nafukovala cenu, se začala odpařovat.

A právě tady začíná problém pro Rusko.

Tisíc rublů pod plánem na každém barelu

Ruský federální rozpočet pro rok 2026 počítá s příjmem 5 440 rublů za barel ropy, což při původně předpokládaném kurzu 92,2 rublu za dolar odpovídá ceně Urals kolem 59 dolarů. Jenže realita na konci června vypadá jinak. Veřejně dohledatelná kotace Urals z 26. června činí 57,40 dolaru za barel. Samo o sobě to nevypadá dramaticky, rozdíl oproti rozpočtovému předpokladu je necelé dva dolary. Háček je v kurzu.

Rubl v posledních týdnech výrazně posílil. Oficiální kurz centrální banky k 30. červnu: 77,75 rublu za dolar. Silnější rubl znamená, že každý dolar z exportu ropy přinese Kremlu méně rublů. Přepočet je nemilosrdný:

• Rozpočtový předpoklad: 5 440 RUB/barel
• Skutečnost (57,4 USD × 77,75 RUB/USD): přibližně 4 463 RUB/barel
• Rozdíl: zhruba −980 rublů na každém barelu

Aby Rusko při současném kurzu splnilo rozpočtový cíl, potřebovalo by Urals kolem 70 dolarů. Aktuální cena je o třináct dolarů níž. A i kdyby rubl oslabil na 80 rublů za dolar, potřebná cena Urals by byla asi 68 dolarů, stále o víc než deset dolarů nad realitou.

Šest bilionů v minusu za pět měsíců

Čísla z oficiálního kanálu ruského ministerstva financí za leden až květen 2026 mluví jasně. Příjmy federálního rozpočtu dosáhly 14,781 bilionu rublů. Výdaje: 20,791 bilionu. Deficit po pěti měsících: 6,01 bilionu rublů.

Samotné příjmy z ropy a plynu, páteř ruských státních financí, činily za stejné období jen 2,977 bilionu rublů. Reuters začátkem června uvedl, že jde o meziročně zhruba třicetiprocentní pokles, přičemž roční plán pro tyto příjmy činí 8,92 bilionu rublů. Jednoduchá anualizace: tempo 2,977 bilionu za pět měsíců odpovídá asi 7,15 bilionu za celý rok. To je o 1,78 bilionu pod plánem.

Nejde o okamžitý kolaps. Rusko má rezervy, může se zadlužit, může škrtat jinde. Ale směr je jednoznačný, a otevření Hormuzu ho zrychluje.

Proč je to pro Trumpa výhra, i když USA hormuzskou ropu skoro nepotřebují

Důležitý detail, který se snadno přehlédne: Spojené státy v roce 2024 přes Hormuzský průliv dovezly jen asi půl milionu barelů denně. To je zhruba sedm procent amerických dovozů ropy a pouhá dvě procenta domácí spotřeby. Amerika na hormuzské ropě existenčně nezávisí.

Trumpův zisk je jinde. Je cenový a politický. Nižší Brent tlačí dolů ceny benzínu na amerických pumpách, a tím brzdí inflaci, téma, na kterém stojí a padá domácí podpora. Zároveň každý dolar, o který klesne světová cena ropy, ukrajuje z ruských příjmů. Podle nás jde o jeden z nejelegantnějších vedlejších efektů americké zahraniční politiky posledních let: Washington nemusel zavádět nové sankce ani posílat další zbraně. Stačilo vrátit na trh část íránských barelů a nechat gravitaci udělat zbytek.

Otázkou zůstává, zda šlo o záměr, nebo o šťastnou souhru. V otevřených zdrojích jsme nenašli oporu pro tvrzení, že Trump cílil dohodou přímo na ruský rozpočet. Oficiální rámování je jiné: Írán bez jaderné zbraně, svobodná plavba, America First. Zásah do Moskvy vychází jako sekundární efekt. Ale to neznamená, že je méně reálný.

Co to znamená pro české pumpy

Levnější ropa má cestu do českých cen zabudovanou přímo v regulaci, ministerstvo financí při výpočtu maximálních cen pracuje s mezinárodními kotacemi. Pro 30. červen stanovilo maximální cenu benzínu na 40,47 Kč za litr a nafty na 36,47 Kč. Květnový průměr podle CCS přitom činil 42,13 Kč za litr. Pokles Brentu by měl tlačit ceny dál dolů, ale část efektu spolknou daně, kurz koruny a marže distributorů. Přesto: směr je pro české řidiče příznivý.

Celý mechanismus má jedno zásadní datum expirace: 21. srpna 2026 vyprší americká General License X. Pokud nebude prodloužena, z trhu zmizí právní krytí pro obchod s íránskou ropou a válečná přirážka se může vrátit. Kreml na to bezpochyby sází. Otázka je, jestli si může dovolit čekat s rozpočtem, který už teď krvácí tempem šesti bilionů za pět měsíců.